Česká politická krajina v zrcadle Ukrajiny: Malost nad malost a všechno je to malost. Sobotka se třese, Babiš má bobříka. A kdy nám prozradí Bělobrádek, čí prsten jel políbit do Ameriky?

Adrian A. Wlczek komentuje bouře ve sklenici vody z českého politického rybníčka, které se tak zoufale vyjímají na pozadí uragánu, jenž cloumá světovou politikou. Člověku by se málem zatočila hlava z těch korouhviček, které momentálně předvádějí někteří čeští vládní představitelé ve spektáklu nazvaném „Ukrajinská krize“. Co se vlastně stalo s faktickým premiérem ČR Andrejem Babišem a jeho loutkovým podržtaškou Bohuslavem Sobotkou, že náhle zmírnili svou protiruskou rétoriku, a nebubnují na válečné bubny tak hlasitě, jako předtím? Odpověď je úplně jednoduchá. Blíží se volby.

Ukrajinská svině

Ukrajinská svině

Nepoživatelné ukrajinské párky

Pro oba pány bude následující komunální a senátní plebiscit kruciální, co se jejich dalšího směřování týče. Oba musí být zároveň nervózní z toho, že se jim zatím příliš nedaří. Kampaň ČSSD je tristní, preference jdou strmě dolů a vše nasvědčuje tomu, že se oranžoví co nevidět sejdou s modrou ODS v politickém propadlišti. Hnutí ANO Andreje Babiše si sice vede stále docela dobře – aby také ne, když Babiš nakoupil klíčová média – všechno nicméně nasvědčuje tomu, že se lidu jeho nepoživatelné uzeniny už také pomalu začínají přejídat. Babiš si navíc v domácí politice počíná trochu jako slon v porcelánu a jeho šaškárna s názvem „Hledám kandidáta na primátora“ musela mnoho jeho pražských voličů znechutit. Přesně takhle se věci začaly vymykat z rukou Vítu Bártovi…

Ale tématem číslo jedna je Ukrajina, a Bohuslav Sobotka zřejmě (pozdě) pochopil, že ze svých voličů nelze zas tak úplně dělat idioty, přestože ČSSD byla vždy v tomto oboru mistrem. Předně, drtivá většina levicových voličů sociální demokracie jen tak snadno nespolkne pohádku o Putinovi jako největším zlu světa, a možná jim někdo vysvětlil i to, že evropským sankcím se ruský medvěd vysměje, kdežto oni je pocítí ve vlastní peněžence. Proto Sobotka nedávno zařadil opatrnou zpátečku – aby si svůj pomalu, ale jistě mizející elektorát ještě víc nenaštval.

Podobně uvažuje Andrej Babiš. I on chce přirozeně ve volbách zvítězit, a proto zřejmě rezignoval na oslovení „pražské kavárny“, která by vyhlásila Rusku válku hned zítra. Ví, že se musí zaměřit na masu, kterou hrátky světových mocností nezajímají, ale válečného konfliktu za humny se obává a pochopitelně ho nechce. Lidé z hnutí ANO žádný názor na dění na Ukrajině nemají, a pokud mají, tak o něm mlčí, protože pan majitel všem svým představitelům jakákoliv vyjádření na toto téma zakázal, a bobříka mlčení udělil i sám sobě.

Zaorálek a prsten z USA

Pak jsou zde systémové anomálie. Jednou je ministr zahraničí Lubomír Zaorálek, formálně v dresu ČSSD. Jeden by málem nad tímto bodrým ostravským ultralevičákem žasl, jak názorově souzní s jestřáby z TOP 09. Není divu, drtí jej hned několik mlýnských kamenů. Voliči socdem jsou jedna věc, ale za každé opatrnější vyjádření Sobotkovo seřvávají Zaorálka „evropští přátelé“, o jeho amerických loutkovodičích ani nemluvě. Zaorálek se drží svého resortu jako klíště a není tedy divu, že jej v posledních dnech ani není moc vidět: I na jinak tak milovanou televizní obrazovku se bojí vystrčit nos.

Zvláštním případem jsou lidovci – zejména jejich předseda Pavel Bělobrádek. Ten jediný, kdo ve vládě drží tvrdou protikremelskou linii. Opět: žádný div, vzpomeneme-li si na jeho „stáž v USA“, na kterou narychlo odcestoval v době, kdy měl skládat Babišovu vládu. Bělobrádek dodnes nevysvětlil, čí prsten letěl políbit vláda nevláda, a když se ho na to někdo zeptá (jako nedávno čtenář serveru Parlamentní listy), začne hystericky vykřikovat něco o duševně chorých konspiračních teoreticích a Marťanech.

Potřebujeme gynekologa, nebo psychiatra?

Nejhlasitější válečnou propagandu dnes slyšíme už jen od TOP 09, a ani tam se není čemu divit. Její voliči jsou jen a pouze havlističtí pravdoláskaři, kteří by nejraději Rusko humanitárně vybombardovali, možná by tam i sami na vlastní náklady odcestovali opásáni bombami, po vzoru svých muslimských soukmenovců. Přesně takový pocit mám, když na mě někde vybafne bývalý komunista (bývalý černoch) a nyní až legračně verbální antikomunista Jaromír Štětina, nebo politický turista a nyní kandidát do Senátu právě za TOP 09 Martin Bursík, či Michael Kocáb.

Vlastně čekám už jen na to, až tihle tři sepíší petici za legální odstřel ruských občanů (včetně těch, co jen jak Rusové vypadají) na území EU. Pokud v Praze (nikde jinde) TOP 09 volby opravdu vyhraje, pak ti kteří „volí Karla“ budou muset „zapomenout“ na extrémně neoblíbeného Schwarzenbergova primátora Hudečka, majíce výhradně před očima „vyšší hodnoty“ z pravidelných protiruských „pětiminutovek nenávisti“ těchto českých klonů amerických neokonzervativců. Tuto selektivní mentální gymnastiku jim věru nezávidím.

Někteří však ano (nikoli ANO): V posezónních havlistických křečích jim tiše přizvukuje umírající ODS. Zdá se, že by – nejen pro pražské klání – dnes místo gynekologa Svobody potřebovala spíše zdatného psychiatra…

Zdroj: protiproud.cz