Psychiatr vzkazuje Věře Tydlitátové, že Petr Hájek je duševně zdráv, ale že ona by jej měla navštívit; Havloidé pozor: Průměrná inteligence je jen lehčí stupeň debility

Nápad pokládat jinověrce za duševně nemocné není nijak nový a jde jen o jednu z forem zneužívání psychiatrie. Té se (až na vzácné výjimky) nedopouštějí psychiatři, ale ti, kteří by rádi diskvalifikovali jiný pohled na svět a nemají zábrany sáhnout k nejubožejším metodám. Petr Hájek je nestandardní publicista. Neopakuje to, co chtějí slyšet ti, kteří by si rádi udrželi ne-li moc, tedy aspoň vliv. Je nestandardní hlavně tím, že je schopný najít, utřídit a zhodnotit velké množství fakt a vtipně a jistě provokativně je popsat.

Ivan David

Ivan David

Jako levicově orientovaný aktivista a současně první předseda Českého klubu skeptiků nesdílím Hájkův obraz světa. Rozhodně nemohu přijmout kreacionismus. Jako psychiatr musím odmítnout Hájkův postoj k homosexualitě. To mně ovšem nijak nebrání, abych si se zájmem přečetl Hájkův Protiproud. Vůbec mi nevadí, že je „kontroverzní“. V dnešních profesionálních médiích se žádá konformismus. Trvá se na přijetí obrazu světa, který prosazoval Václav Havel a jeho ideoví apologeti dnes obecně zvaní „pravdoláskaři“. Omyly a lži nejsou nejhorší, ty lze prostě nepřijmout. Pro hrdé a myslící je nejhorší nepoctivost dvojích metrů a pokrytectví. Toleruji vše kromě netolerance.

S lidmi jako s lahvemi, netypizované vyhazujeme. (Milan Růžička)

Zdá se to být paradoxní, ale mezi lidmi, kteří sami sebe pokládají za intelektuály se najdou i takoví, kteří jsou hrdí na svůj konformismus a nekritické přijímání plodů mainstreamového myšlení. Je někdy těžko rozhodnout, zda jde o nekritické přesvědčení nebo o konformitu jako osobnostní rys. Někdy napoví změna společenského klimatu. To se pak z náboženského fanatika stane věřící učení marxismu-leninismu (plodu stalinismu) a z fanatického přívržence KSČ sveřepý antikomunista. Ovšem nejčastěji jde o prostý kariérismus. Mnoho lidí obdařených dostatečnou inteligencí není schopno kritického myšlení a opuštění myšlenkových stereotypů a zjevených pravd. K tomu je třeba kreativity a představivosti, chcete-li fantazie. Mnozí si schopnost obrazotvornosti pletou s fantazírováním.

Fantazie je to, co si někteří lidé vůbec nedovedou představit. (Gabriel Laub)

Paní Věra Tydlitátová se svým článkem snažila zesměšnit publicistu Petra Hájka.  „Diagnostikovala“ ho jako člověka s duševní poruchou (Duševní porucha jako mediální senzace?). Proč? Hájek nevěří na rozdíl od paní Tydlitátové zjeveným pravdám o sestřelení Boeingu zvěstovaným Barackem Obamou a šířeným Českou televizí. Ochotně uvěřila Obamovým tvrzením o vině Rusů a pominula všechny pochybnosti a důkazy vedoucí k  jinému výkladu. Nepotřebuje je. Všechno už ví.


Věra Tydlitátová již dříve napsala článek „vysmívající se“ spikleneckým teoriím obecně zde. A já jsem na to odpověděl článkem konstatujícím, že paranoidita je opačný pól naivity zde a lidé se přirozeně „spikávají“, jak už vysvětloval Švejk paní Müllerové v klasickém románu:
„To se samo sebou rozumí, paní Müllerová, kdybyste chtěla zabít pana arcivévodu, nebo císaře pána, tak byste se jistě s někým poradila. Víc lidí má víc rozumu. Ten poradí to, ten vono, a pak se dílo podaří, jak je to v tej naší rakouský hymně.“

Atentát na arcivévodu Ferdinanda byl záminkou k vyhlášení I. světové války. Sestřelení Boeingu mohlo sloužit jako záminka k další válce navazující na onu občanskou. „Cui bono“ – komu to slouží? Rusku? K čemu? Ne, Rusku určitě ne. Že se Rusové nespikli je tak jasné, že Barack Obama dospěl k závěru, že Rusové letadlo sestřelili jaksi omylem. Asi jako Ukrajinci před lety ruské dopravní letadlo na Černým mořem.

Že důkazy o přítomnosti raket BUK na území ovládaném separatisty byly prokazatelně zfalšovány? Že důkazy falšuje obvykle viník? Snad právě proto havárii vyšetřují ti, kteří by museli být běžném vyšetřování vyloučeni pro podjatost. A že to bude dlouho trvat? Chemické zbraně v Iráku se také hledaly velmi dlouho. Až se nakonec nenašly. Ale jako záminka k intervenci USA to stačilo.

Takzvané „zpravodajství“ České televize přináší obvykle otřesné zážitky. Díky paní Tydlitátové jsem však shlédl, co vyrobila ČT tentokrát v pořadu „Události, komentáře“ o předběžné vyšetřovací zprávě zde. Název pořadu je to výstižný. „Zpravodajství“ o událostech je s komentáři promícháno tak, aby divák nemusel myslet a mohl rovnou vstřebat výklad události. Tak, jak to činí paní Tydlitátová.

I tento pořad ČT je školou demagogie a propagandistické mystifikace. Panu Hájkovi samozřejmě nebyl dán prostor aby se vyjádřil k tvrzením, která v pořadu zazněla, ale za samotný vrchol pokládám promítnutí počítačové animace ukazující raketu mířící k letadlu a vybuchuje. Nikdo neřekl, že je to víc než animace, ale sugestibilnější a tupější diváci nabudou přesvědčení, že letadlo bylo sestřeleno raketou. Viděli to přece na vlastní oči v televizi! Že ne?

Průměrná inteligence je jen lehčí stupeň debility. (Miroslav Holub, lékař, básník, aforista)

Polykači seriálů píší dopisy hercům hrajícím lékaře se žádostí o odbornou radu v jejich zdravotních potížích. Ano, Česká televize je pro blbé. Nedívám se na ni už ani proto, abych zjistil, co oni chtějí, abychom si my mysleli. Jak vystihl slovenský politický aktivista Chelemendyk, jako by pořady připravovali mentálně retardovaní redaktoři pro ještě retardovanější diváky. Jako by. Ale redaktoři jsou inteligentní, jen se snaží ovlivňovat ty nejovlivnitelnější. A půjde to čím dál hůř.

Mám mnohem raději lidi s nestandardními názory než hlupáky. Konformita myšlení není právě důkazem bystrosti ducha.

Zdroj: Prvnizpravy.cz