Boj proti islamistům není boj proti náboženství, ale proti fanatikům, kteří jej zneužívají

Islamistické hnutí je založeno na přesvědčení, že islamizace společnosti a zavedení islámského práva vyřeší všechny politické, ekonomické i sociální problémy. Jeho stoupenci se přitom odvolávají na náboženství, v němž nacházejí vysvětlení veškerého dění a jehož ustanovení interpretují tak, aby tím legitimizovali jakékoli své činy. Z historie je dobře známa vzájemná nevraživost a boj o podobu pojetí islámu mezi muslimy. Tento konflikt dokazuje spletitost a silnou fragmentaci (z lat. fragmentum, zlomek, znamená dělení, drobení, tříštění,) vnitřního muslimského světa. V současné době se stal klíčovým pojmem vedle islámu fundamentalismus, wahhábismus i terorismus.

Islámské prase zabilo na ulici britského vojáka

Islámské prase zabilo na ulici britského vojáka

Pojem terorismus pochází z latinského slova terrere, znamená hrozit nebo působit úzkost. Terorismus je extremistický směr, jenž využívá jako prostředek nátlaku teror, psychické nebo fyzické násilí, výhružky, vytváření strachu a paniky, vydírání státních orgánů a dalších metod k zajištění politických, národnostních či jiných cílů extremistických hnutí.

Co je vlastně terorismus , co jej vyvolává a především, jak s ním účinně bojovat? Bohužel dosud neexistuje žádná mezinárodně schválená a uznávaná definice terorismu. Příčin je několik, mj. i známý slogan: „Pro jednoho terorista, pro druhého bojovník za svobodu.“

Mezinárodní terorismus má různé podoby. Známe především terorismus vedený s cílem získat nezávislost, případně terorismus separatistický, jedná-li se o hnutí, která se tímto způsobem pokoušejí osvobodit z koloniálního útlaku, vytvořit nezávislý stát, či se připojit ke státu jinému, než je ten, k němuž patří.

Dnes se v oblasti terorismu objevují zejména náboženské skupiny. Čínský filosof Sun Tsu vidí základ teroristického přístupu v tom, že „zabije jednoho a vystraší deset tisíc ostatních“. Myslím, že tento Číňan není daleko od pravdy.

Globální terorismus zasahuje různá místa na světě, ale pokud se pořádně podíváme na mapu, uvidíme jisté souvislosti. Rodí se v místech politického násilí a konfliktů, které mají různé příčiny, ale jedno mají společné. Jsou to místa působení nesmiřitelných a fanatických ideologií a z nich vzniklých režimů ať už dnes nebo v minulosti. Jsou to místa, kde nebylo nalezeno žádné alespoň částečně uspokojivé řešení konfliktní situace. Jsou to místa kde přestaly platit alespoň trochu civilizovaná a přijatelná kulturní pravidla.

Je to metoda nebo strategie, kterou používají skupiny či jednotlivci nejrůznějšího politického, náboženského nebo filozofického vyznání a přesvědčení v boji proti silnějšímu protivníkovi. Klasické prostředí pro vznik terorismu jsou extremistická hnutí, která usilují o realizaci svých nezákonných cílů protizákonnými a nelidskými prostředky.

Když mluvíme o radikálním islámu, máme na mysli řadu organizací, jejichž cílem je zavést vládu islámu ve své zemi a na celém světě. Muslimské země a islám se tak dostávají na první místo bezpečnostních rizik států nemuslimského světa. Ale pohled na tento fenomén pouze z roviny bezpečnosti, beze snahy pochopit příčiny, nám neumožňuje uvědomit si rozsah a skutečnou hrozbu, kterou ve skutečnosti obnáší.

Po léta se vede ve Francii debata o tom, jak se má či nemá zdejší společnost dívat na své muslimy. Doprovází ji otázka jednou vyřčená, leč povětšinou nevyřčená: Jsou našimi občany nebo nejsou? A jak dalece mohou být našimi občany, když se vnitřně muslim, byť každý jinak a v rozdílné míře, pokládá za součást ještě jiného a mnohdy odlišně zavazujícího společenství náboženství, tradice či kultury islámu?

V posledních měsících Islámský stát provádí v západním světě online kampaň, kdy verbuje stovky a tisíce mladých Kanaďanů, Evropanů a Američanů, kteří dobrovolně bojují v této teroristické organizaci.

Z Británie odcestovalo nejméně 500 osob, aby se v Iráku a Sýrii přidaly k Islámskému státu. Někteří komentátoři se domnívají, že vrah, který minulý měsíc zabil amerického novináře Jamese Foleyho, je také britský občan.

Jak informují německá média s odvoláním na úřad pro ochranu ústavy, mají přinejmenším pět teroristických činů spáchaných v poslední době na území Iráku a Sýrie na svědomí sebevražední atentátníci, pocházející z Německa.

Celkem bojují podle údajů, které má tento úřad k dispozici, v řadách ozbrojenců tak zvaného Islámského státu stovky lidí s německými občanskými průkazy. Podle svědectví médií ovšem nejen s německými, ale i s doklady řady dalších evropských států.

Německá veřejnost je znepokojena tendencí, kdy stále víc mladých lidí začíná vyznávat ideje radikálních islamistů. Jak konstatuje německý list Süddeutsche Zeitung s odvoláním na oficiální zdroje, vyvolává vzrůstající počet ozbrojenců – sebevražedných atentátníků v Sýrii a Iráku, které připravují z řad novopečených džihádistů německého původu, které se podařilo obrátit na svou víru, zcela oprávněné obavy. Podle údajů, které má k dispozici úřad pro ochranu ústavy, bojuje v současné době jen v řadách syrských islámských ozbrojenců až 400 vystěhovalců z Německa, převážně jsou to mladí lidé.

Podíváme-li se na iniciativy jako „Muslimská mládež v Německu“ nebo „Muslim – The Next Generation“, lze si všimnout, že náboženství u mladých lidí zaujímá v žebříčku hodnot určité postavení. Hodně muslimských mládežnických organizací například cíleně vyhledává dialog a výměnu názorů s křesťanskými organizacemi pro mladé.

Termínem pop-islám se označuje kultura mládeže, která se rozšířila v posledních osmi až deseti letech. Jedná se o konzervativní, věřící muslimy. Tito mladiství se zároveň vidí jako součást běžné společnosti a definují se jako Němci. Pop-islám je ovšem pojem, kteří sami muslimové vůbec nepoužívají, protože z jejich úhlu pohledu to zní asi jako „islám-light“.

Před pěti, šesti lety bylo ještě možné říci: Pop-islám, to jsou mladí konzervativní muslimové, kteří se identifikují jako němečtí muslimové a nosí trička s nápisem „Muhammad je můj prorok“. Dnes už nelze pop-islám tak jednoznačně vymezit. Hranice spektra se rozvolňují, a to oběma směry.

Každé náboženství – a islám kvůli svému bezmeznému lpění na starých hodnotách a nedostatku demokratické tradice v oblasti, v níž se vyskytuje, zvlášť – může být zneužito k prosazování určitých politických cílů a obhajobě nehumánních způsobů, kterými je jich dosahováno, včetně chladnokrevného vraždění.

Proto také téměř nemine den, abychom se ze sdělovacích prostředků nedozvěděli o nových a nových násilných akcích, páchaných ke všemu odhodlanými teroristy po celém světě. Islámský terorismus získává postupem doby celoplanetární rozměr.

Boj s terorem muslimských militantních fundamentalistů rozhodně tedy není bojem namířeným proti islámu a jeho vyznavačům. Je to pouze nerovný zápas světa svobody, tolerance a lidských práv se světem fanatismu, nesnášenlivost . Unikátním na tomto střetu, který nabývá globálních dimenzí, je anonymita nepřítele, bez adresy, specifického území, s vizionářskou ambicí vytvořit světový kalifát.

Zdroj: ePortal.cz