Tři ukázky,jak nás mocní manipulují. A jak jim za to ještě tleskáme

Britský ekonom John Kay píše ve včerejších Financial Times o „vládě líbivých prohlášení“. Kritizuje britskou vládu s tím, že ta vydává taková prohlášení, která sklidí příznivý mediální ohlas. Přitom se však už příliš nestará o to, jak její velkohubé rezoluce dopadnou na obyčejné lidi, které tak či onak ovlivňují. Ať už jde o podnikatele, zaměstnance, řadové občany… Když tak sleduji kroky naší vlády, mívám pocit, že by se pro ni hodilo to samé označení. Vláda líbivých prohlášení. Vláda, která se primárně snaží zalíbit médiím. Vláda, pro niž je skutečný dopad jejích kroků a rozhodnutí na veřejnost vlastně podružný.

Ilustrační snímek

Ilustrační snímek

Vezměme si tři její činy z poslední doby. Zavedení třetí sazby DPH, zvýšení minimální mzdy a snahu některých jejích členů dotovat Českou poštou další až jednou miliardou korun.

Zavedení třetí sazby DPH je líbivým opatřením. Vláda jím demonstruje, jak moc jí záleží na vzdělanosti lidí (proto do nové, nejnižší sazby zařazuje knihy), na zdraví lidí (proto tam zařazuje i léky) a ostatně i na dětech (proto nejnižší sazbou bude daněna i dětská výživa). To se zkrátka médiím nemůže nelíbit! Kdo by takovou bohulibost kritizoval?! Potíž je v tom, že snížení DPH se ve skutečnosti nemusí vůbec projevit zlevněním příslušných produktů. Je docela dobře možné – a v minulosti už se to několikrát přihodilo –, že ceny zůstanou stejné, jen obchodníkům narostou marže. Existují tedy zřejmě lepší způsoby, jak se postarat – nebo spíše, jak vytvořit podmínky k zajištění lepší vzdělanosti a zdraví veřejnosti, včetně dětí. Jenže ty už patrně nejsou tak mediálně líbivé. Snížení daní, tomu přece rozumí všichni!

A kdo bude v médiích upozorňovat na možná úskalí zvýšení minimální mzdy? Možná nějaký ekonom opatrně upozorní, že její zvýšení – a zvláště skokové, jakého se vláda dopustila – může vést k růstu nezaměstnanosti. Možná dodá i to, že je to dodatečný náklad pro zaměstnavatele. Že s růstem minimální mzdy neroste jen tato mzda, ale zpravidla celková mzdová hladina v dané firmě či podniku. Ale to všechno už jsou neintuitivní závěry. Hlavní mediální proud, opomineme-li onoho ekonoma, bude opatření nejspíše tleskat. Je to přece sociální a solidární krok!

No, a bude snad hlavní mediální proud kritizovat, že vláda otálí s rušením poštovních poboček? Co na tom, že máme snad nejhustší síť poštovních poboček v Evropě. Co na tom, že podle seriózních odhadů lze u nás zrušit asi tisíc poboček pošty. Nemusí jít navíc o rušení úplné, lze si představit jejich nahrazení motorizovanými, pojízdnými poštami v mnohem větším rozsahu, než je tomu dosud. Ale ne, ministr, který má poštu „pod palcem“, se už v médiích silácky zařekl, že nezruší jedinou pobočku pošty. A jedním dechem žádá pro poštu o dodatečnou dotaci jedné miliardy korun. Mediálně je zkrátka líbivější silácky prohlašovat, že nezruší jedinou pobočku (siláctví je snadné, když nejde o jeho vlastní peníze). Bez ohledu na náklady takového plýtvání veřejnými penězi.

Jen málokdo si uvědomuje, jak hrubě jsme manipulováni. Vláda za potlesku médií jakoby vychází vstříc potřebným. Bubnuje se v prsa, že ulevila uživatelům léků, protože snížila DPH. Že pomohla sociálně nejslabším, protože zvýšila minimální mzdu. Že ulevila staré babičce z odlehlého venkova, jelikož ji nezrušila poštu v nejbližší vísce, kterou kromě oné babičky navštíví tak v průměru čtyři lidi týdně. Potlesk! Potlesk!

A kdo by snad chtěl upozornit, že ve skutečnosti jen pomohla maržím obchodníků, že ve skutečnosti jen zvýšila nezaměstnanost nebo poškodila ty, co práci dávají, nebo že nás jen dále plýtvavě zadlužuje, je necita, nelida, škarohlíd, pokud rovnou ne „asociál“.

Zdroj: Blog autora