Okamura mezi komunismem a neonacismem

Hvězdou české politiky je Tomio Okamura. Do Senátu prošel jak nůž máslem a je taky přeborníkem ve sběru podpisů pro svoji kandidaturu na Hrad.

„Za rekordní dobu necelého jednoho měsíce se mi podařilo nasbírat 58 tisíc podpisů občanů České republiky. Při sběru podpisů jsem nepoužil jediný billboard či tištěnou reklamu,“ chlubí se.

Aby se stal prezidentem (předtím senátorem), shání podporu všude. Ideologie ho nezajímá, je to pro něj jen „škatulkování“ – a on se do škatulky nechce nechat strčit, protože by přišel o hlasy z jiných škatulek. Okamura je prototyp moderního úspěšného českého politika. Nevadí mu oscilovat mezi neonacismem a komunismem. Nehlásí se ani k jednomu směru, nálepku rasisty rozhořčeně odmítá. A rasista není, on je jen vysavač na hlasy nespokojených voličů.

Respekt píše, že Okamura se ve své volební kampani do Senátu „proslavil“ rozesíláním pamfletu „Konečné řešení otázky cikánské“, v níž se doporučuje vyhnání Romů z české země. Ve svém blogu „Buďme politicky nekorektní“ tento kandidát na příštího českého prezidenta napsal: „O Dělnické straně píšeme, že je extremistická, ale čím doopravdy? V čem je například extrémní názor, že Cikáni by si měli založit vlastní stát a že Česká republika by měla podpořit jejich vystěhovalectví do země, odkud pocházejí jejich prapředci?“ Poté ovšem tvrdil, že myšlenku na vystěhovávání Romů ani romského státu nepropagoval, jen prý napsal, že není extremistická. – Bruslí mezi vejci. Zajistí si podporu neonacistů, romobijců, ale zároveň popře, že je extremista.

Okamurovy obliby využívají lidovci. Pozvali ho do senátního Klubu za obnovu demokracie – KDU-ČSL a nezávislí, kde mimo jiné sedí také Jiří Čunek. Na to ihned zareagovala čerstvá senátorka Eliška Wagnerová, bývalá ústavní soudkyně, která byla zvolena jako nezávislá s podporou Strany zelených. Z Klubu za obnovu demokracie vystoupila. Důvod? Nástup Okamury a Čunka a kandidatura Čunka na místopředsedu Senátu. O Okamurovi Wagnerová řekla: „“Jeho texty se ideově shodují s názory senátora Jiřího Čunka. Po seznámení se s těmito texty a po důkladném zvážení situace jsem dospěla k názoru, že mé další setrvání v senátorském klubu není možné bez ohrožení důvěryhodnosti programu, s nímž jsem ve volbách získala masivní podporu.“

Okamura nešilhá jen napravo. Stojí i o podporu KSČM. Každý hlas se hodí, ideologie nehraje roli, je mu lhostejná, chce jít dopředu: „Podpora slušných lidí, kteří sympatizují s mými názory a vizemi, a takových je i v KSČM spousta, mě u normálně myslícího člověka nemůže přece poškodit. Jen hlupák dnes uvažuje stále ve stranických škatulkách, naše země potřebuje jít dopředu, nikoliv politikařit.“

Odmítat komunisty, zastánce zločinného režimu, který si v něčem nezadal s fašismem, je tedy „politikaření“. Naopak nepolitikaření je brát všude. Jako smrt.

Zdroj článku.