Svoboda? Ne, pouze nové náboženství…

Levicový filosof Erazim Kohák píše, že výraz: „Svoboda je poznaná nutnost“ pochází od Hegela. Jiní autoři to přisuzují Spinozovi a nám to může být v podstatě jedno. Důležité totiž je, co si pod pojmem „svoboda“ představujeme my a jak je ten pojem v našich životech aplikován. Těch příkladů zde najdeme neskutečně mnoho a je velmi těžké z nich vybrat. Jistěže, za tzv. socialismu byly různé svobody různě oklestěny, ale přesto zůstávalo mnoho individuálních svobod a možností k realizaci.  Tak například, kdysi platily tzv. umístěnky. To znamená, že vystudovaný člověk, jako třeba můj tchán (1943), musel po studiu jít pracovat tam, kam ho stát poslal. Pak byly umístěnky zrušeny a vzniklo co? Vznikla vyšší míra svobody, že?

Jiří Hermánek - Bloger

Jiří Hermánek – Bloger

A pokud to vezmeme ze strany tzv. utlačovatelů, tedy příslušníků KSČ a SNB (zahrnoval v sobě jak VB, tak StB) a podobně, tak zjišťujeme, že ani oni nebo zvláště oni vůbec nebyli svobodní.

Byli podřízeni tvrdé stranické disciplíně (a razie po roce 1968 nebyly nic jiného než trestem za porušení té disciplíny).

A třeba, když se nějaký perspektivní komunistický kádr chtěl oženit, tak si nemohl vzít krásnou blonďatou prsatou dceru kulaka, ale musel šilhat po dívce se správným původem, ale tzv. „prknem“ nebo, chcete li, „hrudníkem po tatínkovi“.

Každý prostě ví, že absolutní svoboda nikdy neexistovala a nikdy také existovat nebude. Protože každý takový systém je samodestruktivní a zanikl by velmi rychle sám od sebe. Důležité pouze je, jakými pravidly se společnost řídí a jak je aplikuje.

Tak například, na Divokém Západě se krádež koní trestala provazem. Ničím jiným. Zloděj koní věděl, že v případě dopadení bude oběšen a samozřejmě si z toho nic nedělal a kradl vesele dál.

A přesně tak zločinci dnes. Hrozí jim třeba doživotí, ale páchají ty samé trestné činy nadále, jako kdyby dnes existoval trest smrti. Trest, který si, podle mě, přeje nadpoloviční většina obyvatel, ale „nové náboženství“ to vidí jinak.

A kdybychom dnes udělali závazný průzkum, zda by se vrah malé Elišky měl houpat, odhaduji, že tak 60-80% respondentů, včetně mě, by s jeho popravou souhlasilo. Bez nějakých pitomých úvah prostě tento odpad ze společnosti odstranit navždy.

Je to možná radikální názor, ale asi by získal většinovou podporu. Tudíž, ve svobodné společnosti, která by se opravdu a demokraticky řídila názorem většiny, by trest smrti pro takto výjimečné případy, hlavně na dětech, asi existoval.

A trochu to odlehčím. Proč nemáme mnohoženství, popřípadě mnohomužství? Tedy, jakoby, oboustrannou polygamii. Máme registrované partnerství, institut podle mě zcela nesmyslný a poplatný jen a pouze novému, euroamerickému, náboženství.

Dva muži spolu mohou v nepřirozeném (tedy přírodě odporujícím) svazku legálně žít, ale třeba miliardář Janeček, MUDr. Rath a další, hravě obslouží dvě i více žen, ale nemohou je obě nebo všechny pojmout za manželku.

A přitom, porušení práva na spravedlivý sňatek, je zde zcela zřejmé. Pokud někdo ze zmíněných či někdo jiný, udělá své „female“ (chtěl jsem se vyhnout výrazu „samička“) dítě, tak musí na matriku, přiznat se k tomu a podobně.

Ale, on se, krátce po oplodnění, může se svojí squaw rozejít. A třeba neuzná otcovství dítěte a musí nastoupit drahá soudní procedura.

A nebylo by vůbec společensky velmi prospěšné, aby bylo manželovi, který chce opustit svou odkvétající choť kvůli mladé, povoleno vzít do svazku manželského prostě další ženu? Z mnoha hledisek by to bylo lepší než drastický rozvod.

Řeknete, že to je proti naší kultuře, našim tradicím. A registrovaná partnerství, popřípadě navrhované homosexuální sňatky snad nejsou? Já bych řekl, že té tradici odporují ještě podstatně více než mnohoženství.

Prostě a jednoduše, ta „svoboda“, kterou dnes máme je svobodou limitovanou, svobodou naoktrojovanou, svobodou, která někoho zvýhodňuje a druhého naopak znevýhodňuje.

To bych se pak ale musel pustit do takových témat jako jsou „nepřizpůsobiví“ a úředně nařízené nadržování jim.

A to bych pak taky mohl dostat pěkně „přes dršťku“. A i když dršťkovou polévku velmi zbožňuji (výborná bývala na Tyláku za 1,60 Kč) a tak raději pomlčím.

P.S. Spletl jsem čas zveřejnění a tak mohu klidně a legálně doplnit: Manželství je smlouva o penězích a o dětech, nic jiného. Společnost především chtěla, aby bylo naprosto jasné, komu dítě po právu patří. I když třeba biologický otec mohl být někdo úplně jiný.

A proto je homosexuální sňatek nesmyslný. Jistě, každý z toho páru může, teoreticky, dítě zplodit, ale nikoli společně. A pokud si kdokoli z takového páru dítě uplete jinak, pak ani v tom případě nelze považovat za druhého rodiče partnera z homosexuálního svazku.

Prostě a jednoduše. Celý ten cirkus okolo homosexuálních svazků je pouze nafouknutou bublinou, živenou malou částí společnosti, za účelem její destrukce. A pak se prosím tázejte, proč ty šaškáry Putin zakazuje a má díky tomu zdravější společnost?

Zdroj: Blog autora