Listopad 89: Sametový podvod, pseudorevoluce a podlý Havel

loading...

Nejsme jako oni. Tak zblbl Havel a jeho parta národ v listopadu 89. Nechci spekulovat, ale píší, že je mnoho indicií, že celý listopad byla jedna velká šaškárna, protože ti moudřejší z bolševiků věděli, že stav je dlouhodobě neudržitelný, tak rozehráli Zifčákovskou šarádu s mrtvým studentem a vyvolali kontrolovanou pseudorevoluci. Tak říkali převratu, který jim vrátil moc v jiné, transformované podobě. Také bezprecedentní převody většiny majetků. které skončily v rukách bolševiků a jimi nastrčených šíbrů lecčemus nasvědčují. Zničení či ukrytí většiny nashromážděných materiálů které se přesunuly do jiných trezorů, aby bylo možno pacifikovat ve vhodnou chvíli nevhodné jedince jsou jen třešinkou na dortu.

Petr Paulczynski

Petr Paulczynski

Postupná likvidace ÚSTRu také o čemsi vypovídá. Poděs se siderickým kyvadlem Cibulka vydal sice seznamy bastardů, bonzáčků a také obětí nechtějících riskovat zničení životů svých rodin, ale ti skuteční jsou skartovaní buď generálem Lorencem, nebo později jistým Sacherem. Ostatně v ROH či SČSP byl skoro každý, jako úlitbu svému klidu na chatičce. Malá přikrádání, krytá heslem kdo nekrade okrádá rodinu byla heslem které mělo ospravedlnit, že jsme jako tupý dobytek chodili na první máje a podobné taškařice. Nemluvím o těch pár skutečných odpůrcích, které dnes nějak nikde nevidím.

A tak oslavíme 25.výročí pádu komunismu, protikomunistického převratu, který dostal eufemistický název „Sametová revoluce“. Snad pro ono Havlovo heslo – „nejsme jako oni“. A tak jsme nebyli. Oni mezitím zprivatizovali kdeco, obsadili všechny zásadní posty všude na co si vzpomenete. To, že nešlo o spontánní výbuch ulice už je dnes každému asi jasné. Podíl různých složek vnitra a zahraničních tajných služeb ve spolupráci s některými disidenty, na klidném předání moci je dnes (i když potichoučku přiznávaný), více než zřejmý. Jásající ulice k tomu jenom tvořila kulisu, byť více než potřebnou.

Přeskočme složitých 25 let i činnost různých jednotlivců počínaje prezidenty až po všechny možné předsedy stran. Skočme rovnou do dneška. Dneška, kdy sebejistá KSČM, jasný nástupce zprofanované KSČ hraje významnou roli v parlamentu i mimo něj a chová se, jako by naše dějiny začínaly rokem 1990. A rudí i narudlí kapitáni našeho průmyslu a další šíbři v policii, soudech, školství se nám tiše posmívají.

O estébácích kandidujících na různých úrovních ve volbách nemluvě. Opakovaně vzpomínám na tátův bonmot. Synu, neboj. Jednoho krásného dne půjdou komunisti do prdele. Tak si říkám, jakpak bude v pondělí, 25 let poté. Bojím se, že škaredě.

loading...

Zdroj: paulczynski.cz | Kráceno | Titulek redakční

loading...