Poučení z krizového vývoje okolo prezidenta Miloše Zemana

Je to velmi jednoduché. Miloš Zeman si bude vždy říkat to, co chce, bez ohledu na něco, čemu se říká veřejné mínění. Rozhodující totiž je to, že ukřičená menšina nemá šanci překřičet mlčící většinu.  To se velmi dobře projevilo při loňské prezidentské volbě a mám dojem, že do dnešních dnů se ty poměry příliš nezměnily. Ostatně, i Václav Klaus utrpěl často podobné protesty, i když s výrazně menším rozsahem. A slogan „Stydím se za svého prezidenta“ vymyslela v roce 2003 bývalá soudružka a bývalá učitelka Marxismu-Leninismu na UK, paní Šiklová na Václava Klause. Není na světě prezident ten, aby se zavděčil lidem všem. A ostatně, ani Václavu Havlovi se to v žádném případě nepodařilo.

Jiří Hermánek - Bloger

Jiří Hermánek – Bloger

Již jeho první krok, masivní amnestie z níž nebyli vyloučeni ani vrazi (zkrátil se jim trest o tři roky a někteří tak mohli předčasně na svobodu) nebyla příliš populární. A pouze servilní média to nerozmazávala tak, jako Klausovu amnestii po dvaceti letech.

Zajímavé jsou také jednotlivé „průšvihy“ prezidenta Zemana:

Docent Putna. Obyčejný člověk má zcela jinou představu o tom, jak se má vysokoškolský pedagog chovat. A nejen vysokoškolský, ale každý pedagog. Ba dokonce každý, kdo pracuje s mládeží.

Ta kauza nebyla o sexuální orientaci docenta Putny. Ta kauze byla o jeho veřejných projevech. A zde si akademická společnost nevědomky vstřelila vlastní branku. Prezident Zeman nebyl připuštěn k přednášce na Masarykově univerzitě v Brně.

Dobře, pokud platí zákaz politické agitace na akademické půdě, pak samozřejmě také musí platit zákaz politické agitace mimo akademickou půdu pro všechny akademické funkcionáře. A ten docent Putna prostě a jednoduše nerespektoval. Nechoval se jako vysokoškolský pedagog.

Klenoty. Vím, že bych celonárodní hlasování o tom, zda prezident Zeman byl opilý, drtivě prohrál. Ale já nejsem zvyklý řídit se většinovým míněním a proto si dodnes myslím, že případ Lacina proběhl jinak. Ale to sem nepatří.

Proti Zemanově „těžké opilosti“ mám dvě námitky. Zaprvé, trpí závažným onemocněním nohou a hodinové čekání v chladu tomu dozajista neprospělo.

A za druhé. Zeman je zkušený piják, a nezlije se jako blázen jen proto, že dostal „zadarmo“ vodku. Klaus tehdy vypil víc než on. Ale tady je vše marné a hlas rozumu bude oslyšen. Naopak byl (Zeman) notně podnapilý při televizním interview po jeho vítězství v prezidentské volbě.

3undy neboli tři „dámská“ příslušenství v textech skupiny Pussy Riot, kterým tímto udělal velmi vítanou reklamu.

Vím, co tím chtěl prezident říci. A sice, že se protiruská kampaň vede jakýmikoli metodami a že mnohdy jsou ty metody velmi nevybíravé i v tom, kdo je jako protiputinovský argument použit.

Argumentovat proti komukoli ještě neznamená, že argumentující je svatý, což se u těchto exhibicionistek projevilo tuplovaně.

Národní třída. Zde si pan prezident šlápl, jak se tak říká, do měkkého. Ale on v podstatě neřekl nic jiného než to, že ten „masakr“ nebyl tak výjimečný, jak se dnes říká, že výjimečným ho udělaly dvě věci.

Jednak ta fingovaná smrt studenta Šmída, která opravdu byla spouštěčem lidové „nasranosti“. Prostě spousta, do té doby k režimu loajálních lidí se naštvala a vyšla do ulic. A to, že jsme se již v průběhu demonstrace dozvěděli, že žádný student mrtvý není, na tom odhodlání nic nezměnilo.

A zadruhé. „Masakr na Národní třídě“ byl opravdu jakýmsi symbolickým předělem, i když množství utrpěných zranění bylo možná menší než na čtvrtek Palachova týdne, kdy možná těch zmlácených a zraněných bylo více.

Ovšem v lednu k žádnému převratu nedošlo, zatímco v listopadu již ano. A proto budou již navěky boule a modřiny z listopadu významnější než ty, z rovnocenného ledna.

Zdroj: Blog autora