Václav Klaus exkluzivně ruským čtenářům Protiproudu: Všimněte si zvláštních souvislostí, v nichž žijeme. Exprezident jede do Moskvy

Petr Hájek položil několik otázek českému exprezidentu Václavu Klausovi před jeho cestou do Moskvy, kam jede převzít významné ocenění – s vědomím, že mu hlavní česká média budou spílat. Protiproud má jako první středoevropský web od 17. listopadu ruskou verzi. Chce tak umožnit ruskému i českému čtenáři dostat se k názorům a informacím, které hlavní mediální proud ignoruje. Jak se na současnou „mediální válku“ Západ – Východ díváte? Proč opět jedeme v tolika klišé, polopravdách a nepravdách – jen tentokrát v opačném gardu než před rokem 1989?

Václav Klaus a Petr Hájek | Foto: ceskatelevize.cz

Václav Klaus a Petr Hájek | Foto: ceskatelevize.cz

„Neumím posoudit, jestli váš Protiproud potřebuje ruský čtenář, protože Vy přece primárně bojujete proti českému či obecně západnímu hlavnímu mediálnímu proudu. Mám pocit, že v mnoha otázkách je ten ruský hlavní mediální proud – který však, musím se přiznat, příliš nesleduji – poněkud jiný. Na druhou část otázky nelze odpovědět jednou větou, to je na článek nebo na knihu. V poslední době jsem o tom snad nejvíce řekl minulý týden na „hearings“ (slyšení, pozn. red.) v House of Lords v Londýně. Pokud vím, bylo to obšírně citováno i v ruské televizi.“

Institut Václava Klause, který od skončení svého prezidentského mandátu řídíte, vydal nedávno publikaci zabývající se ukrajinskou krizí. Kromě jiného tam jeden z autorů vyslovil názor, že jde o jakousi „dohrávku“ uspořádání velmocenských poměrů po pádu bipolarity. Myslíte, že právě s tím souvisí opětovné vytváření obrazu nepřítele na východě? Nebo jde o něco hlubšího?

„Netroufl bych si tvrdit, že jde o „dohrávku“ uspořádání poměrů po pádu komunismu. Narozdíl od mediálního mainstreamu hodnotím příčiny současné ukrajinské krize jinak. Jsem přesvědčen, že jde primárně o ukrajinské domácí příčiny. A také jinak než západní mainstream hodnotím, kdo z té domácí ukrajinské krize udělal veliký problém mezinárodní politiky.“

Vystupujete na konferencích po celém světě. Jaká se vede diskuse v akademických a intelektuálních kruzích v Evropě a Spojených státech o současném napětí kolem témat Rusko – Ukrajina – Západ? A je to vůbec diskuse?

„Mám strach, že žádná diskuse v podstatě neexistuje, pronášejí se pouze monology. Jestli mne něco překvapuje, tak je to míra předsudků, míra naskakování na manipulativní propagandu a míra aprioristické zaujatosti. V tomto smyslu to až příliš připomíná nám dobře známou předlistopadovou minulost.“

Střední Evropa – kromě Polska – má vůči Rusku trochu jiné postoje než politický mainstream EU. Představitelé České republiky, Slovenska, ale také Maďarska a Rakouska jsou například mnohem střízlivější v hodnocení smyslu hospodářských sankcí, ale i vývoje na Ukrajině. Čím si to vysvětlujete?

„Snad je to tím, že lépe čteme dějiny a že nás dějiny dost poučily. Kdybyste nezmínil Rakousko –  jeho specifického postoje k těmto věcem jsem si dobře vědom – řekl bych, že je to tím, že středoevropské země prožily komunismus. A při vší hrůze musím trvat na tom, že nás komunismus v mnohém obohatil. Možná díky tomu o společenském dění více přemýšlíme, než je tomu dnes na Západě.“

Převezmete v Moskvě Gajdarovu cenu. O čem při té příležitosti promluvíte?

„Svůj projev dám na svou webovou stránku, jakmile bude přednesen. Budu mluvit hlavně o Jegoru Gajdarovi, kterého považuji za jednoho z nejlepších ruských moderních ekonomů a za jednoho z nejliberálnějších ruských politiků. Ale budu mluvit i o tom, proč jsem tuto cenu přijal právě nyní, ač jsem si vědom toho, že mi za to bude doma mediálním mainstreamem spíláno.“

A co byste skrze Protiproud vzkázal našim ruským čtenářům právě v této době, kdy jsme si také u nás připomínali pětadvacet let od zhroucení sovětského systému?

„Připomněl bych jim především tu zvláštní koincidenci dvou událostí, k nimž právě došlo: Oslavy 25 let od pádu komunismu ve střední a východní Evropě. A vytváření nové „studené války“ 25 let poté, co tato válka skončila.“

Zdroj: protiproud.cz