Uprostřed ostré palby: Čemu lze vlastně věřit? Evropský projekt se hroutí. Euroamerické elity potřebují válku. Ti, co ji odmítají, mají mocného spojence

Petr Hájek v silvestrovské Tea Party absolvuje výměnu názorů se čtenářem, který je plný pochybností, a proto nevidí, jak roste a mohutní společenství lidí, které spojuje nejvyšší společný zájem. Tea party, naše nedělní setkávání nad dopisy čtenářů, v končícím roce z našich stránek na čas zmizela. Nahradila ji rubrika Názory čtenářů, kterou na čelném místě hlavní stránky lze nyní otevřít každodenně. Z nekončící řady dopisů tam vybíráme takové, které mají jistý obecný přesah a pokoušíme se nad nimi vést s „protiproudaři“ dialog. Dnes uděláme výjimku. Čajový dýchánek se v poslední den roku vrátí na své původní místo.

PF 2015 - Petr Hájek

Svět se změnil

Hlavní média poněkud bezcílně „povinně“ bilancují, jako kdyby dneškem konče a zítřkem počínaje měl být svět zničehonic jiný. My víme, že je to nesmysl a na tuto hru nepřistupujeme. Chceme pokračovat v tom, co děláme po celý rok – i s vědomím přece jen jisté výjimečnosti dnešního dne. Jsou totiž témata, která tvoří můstky mezi současností a budoucností bez ohledu na datum. A je proto docela příznačné, že právě v posledních hodinách přišlo do redakční pošty několik netypických dopisů.

Vedle krásných pozdravů, přání a poděkování – jak jsou pro nás důležité a jak si těch povzbudivých slov vážíme snad netřeba zdůrazňovat – se objevily i takové, které inspirovala jiná emoce – frustrace. Svým způsobem je to pochopitelné. Události posledních dvanácti měsíců podstatně proměnily tvář světa a přivedly naši civilizaci opět jednou na pokraj sebezničení. Vypukla znovu zatím „jen“ studená válka mezi Západem a Východem, kterou provází především válka informační.

V ostré palbě

Mnoho lidí se tak ocitlo ze dne na den v ostré palbě, která svou intenzitou předčila vše, na co byli dosud zvyklí. Vytrénované „protiproudaře“ to asi nepřekvapilo. Vědí, že se to dalo čekat, že už dlouho náš svět není tak bezpečný, jak tvrdila média vytvářející kulisy „vyspělé prosperující kapitalistické společnosti“ (řečeno slovníkem někdejších propagandistů „vyspělé socialistické společnosti“). Vědí, že Evropská unie není příčinou toho, že na větší části starého kontinentu není již sedmdesát let explicitní válka – ale že je to právě naopak: V důsledku toho, že se v centrální a západní Evropě po desetiletí neválčí, mohl zde vzniknout totalitní sociálně inženýrský projekt elit Nového světového řádu.

Evropský projekt však dostává hluboké trhliny a začíná se hroutit: Finanční a hospodářská krize neskončila, jen za cenu nekonečného a nikdy nesplatitelného zadlužení (především) eurozóny byla trochu odsunuta. V Řecku chystají v lednu volby, které mohou vše změnit. Stejně tak na jaře v Británii. A podobné je to ve Španělsku a Itálii, o Maďarsku a celé střední Evropě ani nemluvě. Nikdo si dnes neodváží odhadnout, co se stane během příštích dvanácti měsíců. A „ukrajinská krize“ – jak propaganda mystifikačně nazývá útok Západu na Rusko, jež se na rozpadu civilizace odmítlo podílet – není příčinou, ale důsledkem tohoto stavu. Pokusem zachránit co se dá zvýšením mezinárodního napětí a hrozbou války. Té skutečné. Té, na kterou právě ostrá mediální palba má připravit veřejnost – a semknout ji.

Protože však váleční propagandisté nehrají s otevřenými kartami, přibývá lidí, kteří jsou zmateni, znejistěni, frustrováni. Někteří v této situaci teprve objevují nezávislá média – a jejich zmatek pak dosahuje vrcholu. Mnozí nám píší. Zvláště nyní, před koncem roku. Z jednoho takového dopisu se odvinula docela vážná konverzace, o niž bych se rád podělil. Míří totiž k tomu, co je a bude vždycky smyslem Protiproudu. Bez ohledu na datum v kalendáři. Bez nutnosti falešných „bilancí“.


Dobrý den, pane Hájku,

můžete mi, prosím, vysvětlit, proč mám Vašim blábolům a blábolům Vašich kolegů v Protiproudu věřit víc než blábolům jiných novinářů v jiných médiích?

Děkuji. 

Dušan Kučera


Dobrý den, pane Kučero,

to nemohu, protože už jste si sám tou otázkou odpověděl. Protože Vás odpověď nezajímá. Protože přemýšlet je často bolestivé. Protože v davu je teploučko. Protože…

Úspěšný nový rok!

Petr Hájek


Dobrý večer,

přece jenom to ještě jednou zkusím. V prvé řadě se omlouvám za použitý výraz „bláboly“, použil jsem jej v drobném afektu po přečtení jednoho z Vašich článků, nahradím jej tedy výrazem „obsah článků“. Jak jste si však jistě všiml, snažil jsem se jej použít ve vztahu i k jiným výstupům i z jiných médií jiných autorů.

Jde mi spíš o jistou vehementnost, nesmlouvavost, kategoričnost  při vyslovování  názorů, soudů o světě kolem nás, když je téměř jisté, že autor (a nikdo) objektivně nemůže mít dostatek informací o všem posuzovaném, komentovaném (rozhodně informacemi nemyslím „informace“, kdy se všichni vzájemně citují, kdy tentýž autor jeden den něco konstatuje, a pak je nucen, pod vlivem informací nebo „informací“ svůj soud, názor změnit, případně tvrdohlavě neměnit, záměrně přitom opomíjím tzv. „neměnné“ pravdy, dezinformace, spekulace, atd.).

Samozřejmě tím opět myslím všechny posuzující, komentující, nikoliv pouze Vás, ale teď se ptám Vás. Přitom o všeobecné současné zahlcenosti každého z nás zejména „informacemi“ pravděpodobně netřeba pochybovat. Následný proces případně i „bolestivého“ přemýšlení si bez dostatku relevantních informací prostě nedovedu představit.

Ano, v davu bývá teploučko, asi každý jsme v něm někdy stál, nebylo a není mi to většinou příjemné, nepovažuji se za davistu, raději si vezmu dva svetry a stoupnu si stranou, ještě raději si však povídám s jedním nebo se dvěma, klidně i z toho davu. Ale ze shora uvedeného  (jasně,  jedná se o výrazné zjednodušení problematiky) mě zase naopak mrazí.

Bude–li se Vám chtít reagovat, budu rád, pokud nikoliv i Vám vše dobré, dobrou noc.

D. K.


Milý pane Kučero,

takto sice už poněkud lépe rozumím, kam míříte, ale problém zůstává: Otázky, které kladete, jsou opět fakticky odpovědi. Vznáší se nad nimi však jedna skutečná otázka, nevyslovená, či možná položená bez záměru, ale zato kouzlem nechtěného opravdu zásadní:

Ptáte se vlastně, jak se vyznat v tom, že jedni tvrdí něco a jiní zase něco jiného. Co si s tím má ubohý čtenář počít? Nepochybujete „o všeobecné současné zahlcenosti každého z nás zejména „informacemi“, a současně konstatujete:„Následný proces případně i „bolestivého“ přemýšlení si bez dostatku relevantních informací prostě nedovedu představit.“ Jenže v tom to právě všechno spočívá.

Jistěže nikdo nemůže mít informace úplně o všem. Nemluvě o tom, že skutečné INFORMACE už z veřejného prostoru prakticky zmizely. Jsme zaplaveni pouze nestrukturovanými daty. A na jejich pozadí řízenými mystifikacemi hlavního proudu, pro nějž jsem zavedl v jedné své knize pojem „mediokracie“, který k mé radosti „zlidověl“.

Právě odtud pramení hlad stále mohutnějící části naší veřejnosti po skutečných informacích – které vás nikdy nezahltí. Protože skutečná informace v původním smyslu slova je strukturované sdělení, které příjemci umožňuje, aby o daném problému začal sám přemýšlet.

V tomto smyslu se Protiproud snaží informace přinášet. I proto vznikl. I proto, navzdory všem pokusům o blokádu (a díky též mnoha drobným i větším finančním příspěvkům našich čtenářů, kterým chci touto cestou opětovně velmi poděkovat), nadále existuje a roste.

Jeho smysl je totiž stále tentýž: Narušuje kobercové nálety polopravd, lží a mystifikací mediálního mainstreamu (televize, hlavní noviny a časopisy či zpravodajské servery), které v různých obměnách a „barveních“ vytvářejí virtuální realitu. My se snažíme vyjít z jiných zdrojů – a poskytnout je našim čtenářům – aby si mohli nakonec sami tvořit vlastní názory.  

Pokud něco podstatného zjistíme – a budiž řečeno, že za dobu naší bezmála dvouleté existence jsme kromě dvou případů nemuseli nic „opravovat“ – předkládáme to, strukturujeme a interpretujeme, neboli vykládáme v souvislostech. S „jistou vehementností, nesmlouvavostí a kategoričností“, která Vás leká, odstraňujeme propagandistické haraburdí a semena nenávistí a lží, které se jinak sterým opakováním stávají veřejným majetkem jako falešná láska a pravda.

Neznám jiný způsob, jak se dobrat k podstatě reality, jak umožnit veřejnosti vstoupit za kulisy té umělé skutečnosti, která manipuluje lidi, aby mysleli a jednali v zájmech významné (a nejmocnější) části „elit“: V zájmech byznysových, politických a světovládných – tedy ze své podstaty totalitních.

Děláme-li to dobře, nebo špatně, musí posoudit čtenář – pokud také hledá realitu. K tomu ale potřebuje nepředpojatou mysl, která si klade skutečné otázky. Má-li je již dopředu zodpovězeny, jsou jen řečnické, tedy takové, které ve formální podobě otázky chtějí jinou metodou šířit prefabrikovanou (manipulátory dopředu vytvořenou) odpověď.

Přeji proto Vám – stejně jako všem našim čtenářům – do Nového roku právě toto: Odvahu ke skutečným otázkám a hledání pravdě podobných odpovědí. Jen tak se lze „vyčlenit z davu“ manipulovaných obětí hlavních médií, aniž je nutno postávat osaměle se dvěma svetry stranou.

Navzdory vzrůstajícím obavám manipulátorů i v naší zemi totiž spontánně vzniká  společenství přemýšlivých – a tedy vnitřně svobodných a akce schopných občanů, vzdorujících temným obručím opětovně vznikající totality. Protiproud věří, že k němu rovněž patří, ba že toto společenství svým skromným dílem i spoluvytváří.

Může se takové společenství stát základem nějaké reálné společenské síly? Nevím. Doufám. Co vím však určitě, že sami to nedokážeme. Protivník je nesouměřitelně mocný, bohatý, má k dispozici veškeré technické, technologické a mocenské prostředky. Jenže my zase spoléháme na pomoc a požehnání Boží. Vyprošuji ho v této chvíli Vám a nám všem. Budeme je v roce 2015 potřebovat víc než (alespoň podle našich informací) mnozí tuší.

Přátelsky

Petr Hájek

Zdroj: Protiproud.cz