Vláda hrozí krachem, ale ministerstva rozhazují vesele naše peníze

Zdroj: paulczynski.cz | Často si klademe otázku, kam vlastně mizí naše peníze ze společného rozpočtu státu. Jeden příklad hovořící za vše: Veřejnoprávní Česká televize odvysílala pořad Atlet roku.

Pěkné, zábavné, téměř dokonalé. Ale! Málokdo si uvědomí i druhou stránku věci. Pro mne byl šok, když jsem se dozvěděla, jaké byly odměny moderátorů, kolik stál pronájem sálu, elektřina, catering, šatny, projekce, tisk pozvánek, kulisáci, scéna, přepravní společnosti, doprava ( luxusní BMW, AUDI….) a nepředstavitelné peníze vystupujícím. Celkem stál pořad Atlet roku cca 38 milionů Kč! (Moderátoři : Monika Absolonová a Aleš Háma každý 85.000,- Kč, sportovci od posledního s 200.000,- Kč až po prvního 1.500.000,- Kč. Umělci: Karel Gott 300.000,- Kč (1 píseň a básnička trvala celkem 5 minut 47 vteřin) umělci další na osobu 80.000,- Kč a zahraniční host 525.000,-Kč.) Nic proti tomu, kdyby peníze dávala soukromá televize ze svého rozpočtu, ale tyto peníze jdou kromě od sponzorů ze státem vynucených koncesionářských poplatků. Na každý přijímač platí domácnost 145 Kč měsíčně. A vrchol všemu dalo, když jsem se dozvěděla, že jako jeden ze sponzorů se objevila i VZP (Všeobecná Zdravotní Pojišťovna), která se údajně potácí na hraně krachu, není schopna proplácet včas lékařům a nemocnicím peníze za potřebné úkony, operace, vyšetření. A tato „krachující“ VZP zaplatila za reklamu tomuto pořadu více jak 5 milionů korun českých!Pacienti se přitom přeobjednávají, operace se ruší a „léčí“ se jinak, není na prevenci u zubního lékaře 2x do roka, není na očkování a další velice důležité věci. Pokud ale bude mít v Praze někdo zdravý koncert, určitě tam také uvidíme logo VZP, která se chová jako každý jiný podnik. Přitom je to podnik, který od nás ze zákona vybírá obrovské peníze, které má spravovat tak, aby sloužily k prevenci, vyšetření a k nápravě zdraví nás pojistníků. Dle zákona MUSÍ každý z nás každý měsíc platit VZP pojistné a místo aby tyto peníze pro nás spravovala na dobu nemoci, tak z nich sponzorovat zdravé bohaté osobnosti. Právě za těch 5 milionů korun mohlo možná přežít několik těžce nemocných lidí, na které se nedostalo v pořadníku včas na oparaci. Druhý případ je televizní reklama Ministerstva práce a sociálních věcí. Proč vůbec ministerstvo z našich daní platí reklamu samo na sebe?! Kdyby se alespoň mělo čím pochlubuit, ale to je už na jiný článek. Vláda nám hrozí krizí, krachem, dluhy a její ministři přitom vesele rozdají, co mohou. Měla by se zamyslet nad tím, že rozmařile rozhazující ministerstva jsou jednou z příčin skandálních volebních výsledků a nad tím, proč musí mimo jiné právě pro tyto účely zvyšovat daně. Ministři, kteří za to nesou odpovědnost, by měli být hnáni k zodpovědnosti a učinit okamžitě přítrž podobným excesům. Pan Drábek odešel. Proč nezasáhne udatný pan Nečas se stejnou razancí i proti nepravostem na Ministerstvu zdravotnictví? Když už pro nic jiného, pak už proto, že právě to je pod kontrolou občanů nejvíce a nejvíce ovlivňuje jejich názory při volbách.