Charlie není 11. září 2001, ale spíše Černobyl 1986

A to bez ohledu na to, že tato jaderná elektrárna, se nachází na území nyní tak bezohledně propírané a mediálně využívané Ukrajiny. Základní kratochvílí mnoha zdejších blogerů a hlavně diskutérů, je posílat jiného k lékaři nebo se tázat, zda řádně užívá předepsané léky, či zda náhodou z léčebného zařízení, obvykle tzv. blázince neutekl. A obvykle to není žádný internista, kardiolog, revmatolog nebo dokonce pediatr, ale skoro vždy to bývá psycholog nebo dokonce psychiatr.   Ale pro vysvětlení fenoménu Charlie Hebdo bychom právě psychologa, specializovaného na davové šílenství potřebovali. Protože, kam moje paměť sahá, takovou hysterii Evropa nezažila.

Jiří Hermánek - Bloger

Jiří Hermánek – Bloger

Nebo možná právě po nehodě v Černobylu, ale to nám bylo zatajeno. A co mají ty dvě události společného? Něco jako validitu či cenu mrtvého člověka. Ta je, pochopitelně, velmi rozdílná a zcela záleží na okolnostech té smrti. Tak například nějaký milión mrtvých při záplavách v Bangladéši s námi ani nehne. Ale dobrá, to je přírodní událost. Naproti tomu ani nějakých stopadesát zastřelených v Péšaváru žádnou přírodní událostí nebylo. Ale s námi to ani nehlo. To už s námi daleko více pohne katastrofa nějakého dopravního letadla, i když zde nejde o nic jiného než o statistiku.

S určitou pravděpodobností se takové nehody stávají stále. A zatímco ve Sportce se modlíme, aby ta mizivá pravděpodobnost padla právě na nás, tak tady je to právě naopak. Modlíme se, „aby to na nás nepadlo“. Takže, čím si případ Charlie zasloužil tolik pozornosti, podle mě daleko více než atentáty v Madridu či Londýně? Tak přesně to by nám měl být schopen vysvětlit ten psycholog davového šílenství, kterého ale vůbec nemáme k dispozici.

Podle mého názoru, se nějaká událost musí trefit do obecné nálady ve společnosti a to celosvětově nebo alespoň v Evropě. A nehoda v Černobylu právě takové zadání splňovala. V Evropě bylo (a stále je) velmi silné protijaderné hnutí a proto těch, myslím že 27 mrtvých na místě nehody, bylo rázem nafouknuto na statisíce někdy i milióny obětí. Prostě tehdy se to tak hodilo a ta legenda přežívá dodnes.

11. září bylo svým rozsahem absolutně nepodobné akci Charlie, ale přesto jsou některé reakce médií podobné. Tehdy televize neustále opakovala záběry padajících věží WTC a minulý týden byl zase Charlie Hebdo pomalu tak často jako Václav Havel v prosinci 2011. 11. září byla sice velká tragédie, ale s naprosto nepatrnými ztrátami, vztaženo samozřejmě k celkové populaci USA. Počet mrtvých byl asi takový, jako na německé bitevní lodi Bismarck, ale dopad na společnost a její politiku byl obrovský.

Obrazně řečeno, 11. září mělo ten efekt, jako kdyby nenáviděný soused utloukl rodině milovaného psa a manželka by šla do skříně, vytáhla brokovnici a se slovy JDI by ji podala manželovi (volně podle K. Čapka). A cesta na Afghánistán byla tím pádem volná. Ale lze vysledovat něco takového u Charlie Hebdo? Ten černobylský efekt určitě, ale nějaké mezinárodní vazby asi ne. Doba, kdy Francie válčila v Alžírsku je již více než padesát let za námi a ani nikdo z politiků nemá formát Charlese de Gaulla.

Takže jediné vysvětlení je, že každý mrtvý má svou mediální cenu a že třeba mrtvý redaktor, zastřelený na svém pracovišti, je mediálně tisíckrát zajímavější než anonymní oběť z obchodu, vlaku, metra či autobusu.

Zdroj: Blog autora