Viděl jsem Françoise Hollanda a čekal nějakého Anderse Breivika

loading...

Kdyby se útok na Charlie Hebdo nestal, musel by si ho francouzský prezident s oblibou na bodu mrazu vymyslet. Když jsem ho viděl, jak tahá za rukávy ostatní rychle jdoucí politiky v liduprázdné ulici, aby těch od lidí pro jistotu deratizovaných 200 metrů neprošli moc rychle a prověřená média si stihla udělat pár fotek z té světové jednoty proti terorismu, čekal jsem, zda nad nimi někdo nevynese se zbraní v ruce v přímém přenosu do celého světa ortel „vinen“ – a nebude to muslim. Nenechali nic náhodě. Mohli to klidně natočit s kulisami někde ve studiu, šašci.

Hollande imbécile sourire

Hollande imbécile sourire

Jednou rukou píšou „máme svobodu slova a nenecháme si ji vzít!“, zatímco druhou zavírají lidi za zpochybňování jediného správného výkladu dějinných událostí, přetisky historických dokumentů, nebo hlasují pro zákony, které činí trestnou kritiku úředně na seznamu nekritizovatelného. Křičí na adresu útočníků „to nebyl muslim!“, ale jeho přihlášení se k islámu jim nevadilo, když sloužilo pro statistiky a přerozdělování veřejných peněz různým spolkům na podporu jejich činnosti. Právo na svobodu slova, stejně jako právo na náboženské vyznání, uznávají zjevně jen v případě, že jim vyhovuje.

Když Anders Breivik šel a vystřílel v Norsku politický tábor, odůvodnil to u soudu tím, že to prý byla pro něj poslední možnost, jak absolutním šokem probrat Nory z letargie. V jeho očích to byla líheň budoucího zla. Politická přípravka Norské dělnické strany, která se v průběhu doby stala součástí Komunistické internacionály, a kterou vinil z úpadku Norska skrze desítky let trvající přistěhovaleckou politiku. Zbytek Evropy nevěřil vlastním očím a uším. Teprve s odstupem času se dozvídá, jak to v Norsku opravdu chodí. Že tam lidé na veřejnosti v podstatě neprojevují emoce, aby neměli problémy. Že se Norové stěhují pryč z vlastní země, aby utekli před důsledky přistěhovalecké politiky (což dělají mimochodem i pracovití a úspěšní Francouzi nebo Britové, zatímco chudí přistěhovalci z Afriky nebo Blízkého východu vyplňují prořídlé řady), nebo že jejich sociálka tam praktikuje nacistické metody odebírání dětí a jejich převýchovy. Když muslimové vystříleli Charlie Hebdo, zbytek Evropy nevěřil vlastním očím a uším. Teprve teď se, konečně i z mainstreamových médií, protože už to nejde utajit, dozvídá, že v západní Evropě existují tisíce muslimských no-go zones, do kterých se státní správa, včetně policejních složek, bojí jen podívat, a že útoky na jinak věřící či bezvěrce jsou tam na denním pořádku. Kolorit, na který si tak nějak zvykli.

„Politici jsou dlouhodobě zodpovědní za to, napříč politickým spektrem, co se stalo. Pomáhali vytvářet rozdělenou společnost, která marginalizuje jednotlivce. Absolutně nezvládli přistěhovaleckou politiku a ignorovali veškerá varování. K tomu je třeba přičíst různé mlžení, tajnůstkářství, bagatelizaci chyb, mizerné nakládání s informacemi, a snahy udusit svobodnou diskusi o příčinách těchto problémů. To vyvolávalo dojem, že tu vládnou nekompetentní lidé.“ Tato slova pronesl spolupracovník Českého rozhlasu pan Yngvar Brenna v on-line vysílání z manifestací v ulicích Norských měst po činu Anderse Breivika. Vezměte ta slova a bez změny jediného písmene je tiskněte na titulních stranách všech deníků v Evropě místo „JE SUIS CHARLIE“. Pak možná, ale jen možná, pokud to jde ještě trochu přibrzdit, bude v Evropě méně mrtvých na obou stranách. Ano, na obou stranách, protože tohle je regulérní válka kultur.

Zdroj: Blog autora

loading...
loading...