Vyšly karikatury Mohameda, všichni povinně jásejte!

Nemám v úmyslu jakkoliv zlehčovat nebo omlouvat to, co atentátníci spáchali v redakci časopisu Charlie Hebdo. Hodlám se ale dopustit jisté myšlenkové „hereze“ pokud jde o samotnou reakci na tuto hrůznou událost – která by se dala vtěsnat do již poněkud nadužívaného hesla „Jsem Charlie“. Je pochopitelné, že časopis zaplaví vlna solidarity, jeho výtisky teď půjdou na dračku a všichni budou bojovat za svobodu slova a všechny ty hezké výdobytky západní civilizace. Ale… Onen výrok „Jsem Charlie“ má dvě jasně oddělené roviny. I já jsem Charlie ve smyslu, že beru svobodu tvorby jako jednu z nejdůležitějších svobod, které tvoří základ naší civilizace. V žádném případě ale nejsem Charlie ve smyslu, že bych se ztotožňoval s obsahem a formou toho, co časopis tiskne na svých stránkách.

politicky korektní karikatura

politicky korektní karikatura

Pokud jde o tvorbu, pak mě tento časopis nijak zásadně neoslovuje. Nevidím důvod ho adorovat a nadšeně tleskat karikaturám Mohameda. Nebudu nikomu bránit v jejich zveřejňování, ale neznamená to, že se mi musejí líbit, nebo že jejich zveřejnění považuji za skvělý nápad.

Musíme si uvědomit jedno – Charlie Hebdo není dobročinná organizace, jejíž existenční náplní je nějaká abstraktní obhajoba svobod. Jeho zámerem je pochopitelně prodat co nejvíce výtisků, k čemuž mu slouží nejrůznější kontroverze, které se snaží svými karikaturami vyvolat. Kdyby si jeho autoři nebyli vědomi, že muslimové budou Mohamedem pobouřeni, neměli by důvod ho kreslit. Lidově řečeno záměrně šťourali do vosího hnízda, protože negativní reklama je také reklama. A tu jako komerční médium potřebovali.

Teď přijde vrchol mé heretické úvahy. Představte si, že bych veřejně spálil Korán a video umístil třeba na YouTube, aby si ho prohlédlo co nejvíc lidí. Všichni víme, co by následovalo. Vyvolal bych agresi muslimů po celém světě. Z pohledu svobody je ale z mé strany všechno v pořádku. Korán není přece nic než papír. Můžu ho spálit, kdykoli si zamanu. Co je mi do toho, že muslimové jsou takoví hlupáci, že je to uráží? Já se starám jen o sebe, druzí mě nezajímají.

Jenže můžu se na tuhle situaci podívat taky jinak. Pro mě sice Korán vůbec nic neznamená, ale vím, že pro jiné lidi je velmi důležitý. Naprosto jistě vím, že jeho spálení je – mírně řečeno – pořádně naštve. Možná tedy taková akce není úplně nejlepší nápad, protože nemám zájem někoho ponížit jen proto, že můžu.

Naše civilizace má i jiné hodnoty než svobodu. Jedné z nich můžeme říkat třeba „takt“. A než mě zasypete námitkami, že jsem zbabělec, sluníčkář a zrádce, který podporuje islamizaci a hodlá si u paneláku postavit minaret, podívejte se na to třeba i takhle: každý z nás potřebuje nějak vyjít s ostatními lidmi. Se svými příbuznými, s nadřízenými, kolegy, prodavačem v samoobsluze. Můžeme lidi kolem sebe urážet a ponižovat na každém kroku, ale neděláme to, protože víme, že takové chování se nám jednou vrátí. Teoreticky mám možnost svobodně říkat lidem do očí jen to nejhorší a dělat si legraci z jejich traumat, ale když dojde na praxi, málokdo si něco takového dovolí.

Mezi státy a národy platí totéž. Diplomacie je postavena na tom, že obě strany se snaží vyvarovat gest nebo výroků, které by mohly partnera urazit. Státníci si o sobě mohou myslet cokoli, ale veřejně se špinavé prádlo nepere. Protože spolu potřebujeme vyjít. Pokud spolu v dobrém vyjít nechceme, to je jiná věc. Ale většinou se snažíme konfliktním situacím předcházet, než abychom je účelově vyvolávali.

Naprosto souhlasím s tím, že své civilizační hodnoty musíme udržet. Musíme se jich ale držet z dobrých důvodů. Bylo by nesmyslné přestat jíst vepřové a pít alkohol, protože se to muslimům nelíbí. Stejně tak je ale nesmyslné, abychom muslimy nutili vepřové jíst. Můžeme zveřejňovat Mohamedových karikatur, kolik chceme. Pokud to ale budeme dělat muslimům natruc, abychom je pokud možno co nejvíc vydráždili, pak nemůžeme čekat, že vzájemné vztahy budou dobré.

Až nějakou budete kreslit, přemýšlejte o tom…

Zdroj: ePortal.cz