Ruští žoldnéři na Donbasu?

Rozdíl mezi vojákem a žoldnéřem je asi takový, jako mezi prostitutkou a milenkou. Obě za to obvykle berou nějakou odměnu, ale prostitutka se ráda prodá každému.  Milenka a třeba později i manželka samozřejmě také nějakou odměnu za svojí sladkou pussy neboli jamku štěstí dostává, ale není to tak jednoznačný kontrakt něco za něco. Za Husáka měl třeba každý vojín služné na měsíc 90,-Kčs a pak po 30,- Kčs až k četařovi, který měl 180,- Kčs a za to bylo už poměrně dost piv.

Jiří Hermánek - Bloger

Jiří Hermánek – Bloger

Samozřejmě, v dlouholetém manželství pak může dojít k naprostému opaku a snaze se plnění „manželských povinností“ za každou cenu vyhnout. Ostatně, v nenáviděné sérii Kameňák říká Lubomír Lipský spolustolovníku v hospodě: Honzíku, neber si ošklivou ženskou, budeš na to sám. Nikdo ti nepomůže. A z druhé strany nám jeden náš spolužák u piva celkem bez okolků sdělil, že on tedy již skončil, protože jeho žena prohlásila, že „cizí těleso v sobě už nechce“. Alespoň ví, na čem je.

A jestli se vám zdá, že jsme do té oblasti sexu zabrousil příliš, tak já myslím, že to je v souladu s tématem článku, protože žoldnéři jsou doslova jako prostitutky.

Standardní, odvedení nebo profesionální vojáci slouží jednomu pánu, zatímco žoldnéři slouží tomu, kdo zaplatí a padnou, jako v bitvě na Bílé Hoře, protože kdyby utekli jako panstvo, tak už si je nikdo nenajme.

A také nemají žádné „cuky“ jako v tom vtipu: „Kdo je to kurva?“ „Dá každému“. „A kdo je to kurva zasjaná (mám špatnou výslovnost hlásky „r“)?“ Tak ta přece dá každému, ale mně ne.

To se ale u profesionálních žoldnéřů stát nemůže, ti opravdu bojují za toho, kdo zaplatí a je jim v podstatě šumafuk, kdo to je, stejně jako kurva nedbá, kdo je jejím zákazníkem. Samozřejmě, pokud zaplatí.

Bloger Cvalín zde včera uveřejnil blog o amerických a anglických žoldnéřích na Ukrajině a byl, samozřejmě, jak jinak, spolkem Majdanistů ihned popliván. Ale Honzo Pavlíku, Ty tam v diskuzi píšeš, že se jedná o zvrhlou zábavu toto číst.

Já si to nemyslím. Ukrajinský konflikt se zasekl, nejde to dopředu a ani zpět a kyjevští vládci si na dluh, jako dnes ostatně všechno, najali zahraniční žoldnéře. Já myslím, že to bylo ještě trochu jinak, že Kyjev vůbec není smluvním partnerem, ale tím je americká vláda.

Samozřejmě, ne tak, aby na nějakém papíru byl podpis někoho z americké administrativy, ale vždyť je spousta firem, které to americké vládě za slušnou provizi zajistí, podobně, jako výrobu antizemanovských mávátek loni v listopadu.

A co dělá jedna strana, dělá i druhá strana. Tedy, alespoň si to myslím. A posílá do boje své muže. Asi ne profesionální žoldnéře, ale spíše vysloužilé vojáky nebo jak se dnes ironicky říká, vojáky na dovolené.

Já absolutně nechápu, jak se tomu někdo může divit. Ukrajina byla dlouhá léta ruským spojencem a kdyby to záviselo na demokratickém hlasování, tak by tomu tak bylo podnes. Ale protože jsme my, tedy Západ, věděli, že přes volby to vyhrajeme stěží, musel přijít Majdan.

Majdan, který právě před rokem pomalu vrcholil, nebyl ničím jiným než konspirací k získání nadvlády nad Ukrajinou pro prozápadně a protirusky orientovanou kliku a tím i dosáhnout rozhození strategické rovnováhy v neprospěch Ruska.

Ale Rusko na to adekvátně reagovalo. Zachránilo rychle Krym před americkým využitím a nevím, do jaké míry se podílelo na vzniku Novorossijska. Ale představovat si, že v tom prsty nemělo vůbec, je dětinské.

Rusko nepláče, že na kyjevské straně bojují žoldnéři. Rusko s nimi prostě, podle svých možností, bojuje. Ale rozdíl mezi „kyjevským žoldnéře“ a „ruským vojákem na dovolence“ je obrovský.

Žoldnéřovi je prakticky naprosto putna (putna s malým p), pro koho a za co bojuje. On bojuje za peníze stejně jako ta profesionálka, co se po inkasování peněz každému ochotně hodí na záda.

Ale většina těch „ruských žoldnéřů“, kteří ve skutečnosti žádnými žoldnéři nejsou, velmi dobře ví za co bojují. A i když to je velmi otřepané rčení, tak mají lepší bojovou morálku. A nepotřebují tlumočníka. Prostě tam jsou doma.

Zdroj: Blog autora