Bylo dřív vejce nebo slepice, Majdan nebo Donbas?

Kdysi, pár let po pádu „totality“ jsem četl rozhovory z Pardubické ženské věznice. Pykaly tam ženy, které, lidově řečeno, zkrátily svým manželům život. Žádná z nich ho neotrávila, jako Maryša Vávru, ale kupodivu často přišla k použití flinta, kterou měl dotyčný uloženou v almaře. Občas také sekyra nebo nůž. Prostě a jednoduše, to rozhořčení těch manželek nabralo takového stupně, že jednaly protiprávně.  

Jiří Hermánek - Bloger

Jiří Hermánek – Bloger

A soud tomu rozuměl a neuděloval příliš přísné tresty. Ale trestat musel, protože, ať už byl útlak manžela jakkoli nesnesitelný, tak násilný způsob řešení toho konfliktu nebyl v souladu se zákonem.

A když se diskutuje o Ukrajině, tak diskuze velmi často začíná a končí „útlakem“, který na ubohý ukrajinský lid vykonával ruský spřeženec Janukovyč. Utlačoval ho především tím, že nechtěl přistoupit na podmínky asociační dohody s Evropskou Unií.

Nechal se „podplatit“, podstatně lepšími finančními podmínkami pro Ukrajinu a vědomím, že členstvím v EU by automaticky zanikla bezcelní zóna mezi Ukrajinou a Ruskem, což by mělo tak velké nevýhody, že by je ani případné členství Ukrajiny v EU nevyvážilo.

A zde jsme u té naprosto stěžejní otázky, kde tedy vlastně byla kolébka té současné nešťastné situace na Ukrajině?

Byl to postoj prezidenta Janukovyče, který se při bližším rozboru nezdá zas až tak iracionální? Nebo to byla jeho neschopnost vysvětlit svůj postoj celému národu? A nebo to prostě bylo tím, že Viktor Janukovyč vlastně vládl na cizím, nepřátelském území?

Byl jednoznačně zvolen na Východě Ukrajiny včetně Krymu, zatímco Západ země ho prostě nechtěl. A tak na jedné straně byla Ústava daného státu, tedy Ukrajiny a na druhé straně touhy a ambice menšiny ukrajinského obyvatelstva, která chtěla do EU.

Určitě se zeptáte, proč menšiny? Protože kdyby to byla většina Janukovyč by nebyl zvolen. A do toho jsou samozřejmě zapleteny, a to každý ví, geopolitické zájmy Západu. Dnes každý „ví“, jakou podporu poskytuje Rusko Donbasu…

Denně pět tisíc čerstvých, odpočatých vojáků, deset náklaďáků s municí a proviantem, každý týden padesát tanků a padesát raketometů a tak dále. Toto se stále dočítáme a doslýcháme. Ale, co se cpalo do Majdanu, do násilného svržení prezidenta Janukovyče, o tom nikdo nehovoří.

Ministr Zaorálek pateticky vykřikuje, že nezávislá zem musí chránit své hranice. Ale bylo prvotním cílem tzv. „separatistů“ měnit hranice Ukrajiny? To je ambiciózní úkol a určitě je to napadlo. Ale, co tehdy bylo a snad doposud je reálné?

Aby si Východ, v rámce nějaké autonomie, určoval pravidla svého života a hlavně, aby měl kontrolu nad penězi, které vyprodukuje. V každém státu jsou bohatší a chudší regiony a skoro v každém se ten rozdíl vyrovnává.

Ale to, co by Východ asi považoval za absolutní minimum dohody, by bylo, aby měl nad toky těch peněz nějakou rozumnou kontrolu a aby se s těmi penězi nenakládalo bez jeho souhlasu.

Nevím, zda je taková dohoda stále ještě možná, ale doufám v to. Ovšem, Kyjev by musel přijít ke křížku a s nenáviděnými „separatisty“ jednat. A současně by zase „separatisté“ musely jednat s Kyjevem.

Ale, kdybych měl sázkovou kancelář, tak asi na „letošní mír na Ukrajině“ vypíši velmi vysoký kurz. Alespoň tak 10:1, ale asi více. Nicméně, docela rád bych ty peníze tratil, kdybych za ně měl jistotu, že to zabíjení konečně přestane.

P.S. Jako aktualitu jsem se doslechl, že ukrajinská vojska se stahují z kotle, který neexistoval. Předpokládám, že do předem připravených pozic, jak je již známo z předchozích válek.

Zdroj: Blog autora