Bouře ve sklenici vody: „Česká vláda chce darovat kus země nenažraným Polákům!“

Stačila jedna banální správa o tom, že má dojít k nepatrné úpravě státní hranice, a hned tu máme další bouři ve sklenici vody. Nechápu to. V padesátých letech jsme dostali od Poláků 368 hektarů, takže jim teď dáme náhradou jiné. Prostě kus za kus. Jenže národovci začali okamžitě křičet „ani metr našeho území nedáme!“. Zřejmě některým lidem nedošel rozdíl mezi pojmy „dar“ a „výměna“.

Politická korektnost 655x450

Tsunami „spravedlivého hněvu“ okamžitě začalo požadovat Těšínsko, Hlučínsko, Kladsko a kdoví jaké ještě lokality, které nám prý Poláci musí bezpodmínečně vrátit. Pokud odhlédnu od toho, že si nikdo patrně neudělal mezi tamními obyvateli průzkum, jestli by do ČR vůbec chtěli, tak stále nevidím souvislost mezi výměnou proužku pohraničního území a nápravou desetiletí starých „historických křivd“.

I kdyby si státy chtěly vyměnit jen starou kůlnu, tak někdo musí začít předhazovat všechny ústrky, kterých se nám kdy dostalo od Bílé hory, případně ještě v dobách dřívějších. Argumenty, které území v 17. století někomu patřilo, můžou asi těžko sloužit jako základ dnešního rozhodování. Nemá smysl poukazovat, kam až sahala Velká Morava, nebo kde všude vládl Přemysl Otakar II.

Pokud se dva státy dohodnou, že si vymění nějaké pozemky kvůli lepšímu tvaru hranice, tak je to úplně normální. Dělat humbuk kvůli změnám, které v atlase pouhým okem stejně nepoznáte, mi nedává smysl. Ano, vztahy s Polskem nebyly vždy skvělé, tak jako vztahy s kdekým jiným. Ale proč to neustále zatahovat do všeho, co letí právě okolo? Budeme ještě za 200 let pořád nadávat kvůli Těšínsku?

Mimochodem, nejvíc mě v diskusi asi pobavila otázka „kdy dostaneme vyrovnání za Podkarpatskou Rus“. Obávám se ale, že to byl pláč na špatném hrobě.

Zkrátka a dobře, náš stát se kdysi k něčemu zavázal, Poláci svou část dohody splnili, takže teď je řada na nás. 368 hektarů by nám jako „náhrada“ za Těšínsko stejně opravdu nestačilo. Jak bylo také řečeno, musí jít o pozemky ve vlastnictví státu, takže nikdo nemusí mít obavu, že se se svou chaloupkou jednoho dne probudí v jiné zemi. Také musí jít o pozemky, které přímo přiléhají ke státní hranici. Takže mou milovanou Prahu Poláci nedostanou!

A až zase někdy vyjde nějaký bulvární titulek o tom, jak zrádcovská vláda rozdává naši krásnou zemičku cizákům, vyplatí se dočíst článek až do konce. Bude to zase nejspíš další nafouklá bublina, která akorát zbytečně vybudí vášně. Jak se říká – to chce klid…

Zdroj: Blog autora