Odmítám genocidu. Jsem kvůli tomu rasista a xenofob?

Demagogie multikulturalismu mě pořád nepřestává udivovat. Ano, rozmanitost je v některých případech fajn, v některých případech může být i přínosem, ale dogmaticky tvrdit, že multikulturalismus je úžasný za všech okolností. Povězme Hutuům a Tutsiům ve Rwandě, jak je rozmanitost blahodárná (v průběhu rwandské genocidy bylo zavražděno až milion obyvatel Rwandy a 2,5 milionu lidí bylo vyhnáno ze svých domovů). Nebo o tom povězme Židům a Palestincům v Izraeli, případně obyvatelům bývalé Jugoslávie, která se rozpadla kvůli etnickým konfliktům. Rozmanitost může být za jistých okolností pozitivní, avšak taky může být na druhé straně podnětem i rozbuškou k devastaci a konfliktům.

Lea Vojteková | Foto: Twitter.com

Lea Vojteková | Foto: Twitter.com

Kdyby byl multikutluralismus skutečně pouze pozitivní (jak se nám někteří utopisté snaží namluvit), stěží by pak existovaly války, násilnosti a nenávist mezi různými skupinami. Někteří dnes v podstatě mluví o „uznání kohokoliv a čehokoliv“. Avšak uznávat kulturu, která Západem opovrhuje, není uznání, ale sebevražda.

Jenže někteří lidé si chyby multikulturalismu přiznat nechtějí. Proč? Protože sebeklam.

Sebeklam je strategií, jak se vyhnout emocionálnímu utrpení a udržet si tzv. pozitivní pohled na svět a sebe v něm. Člověk se nemůže správně rozhodnout, ba dokonce postrádá schopnost rozhodnout se vůbec, pokud popírá pravdu nebo dobrovolně ignoruje fakta přicházející k němu z vnějšího nebo vnitřního světa. Halení pravdy do sebeklamu je rozkladný proces, který se šíří všemi směry, směřující k dobrovolné slepotě, necitlivosti, vnitřní prázdnotě, otupělosti, a nevědomosti všeho druhu. V pokročilém stádiu není a nemůže být již kontrolován vědomím, protože se šíří již zcela autonomně skrze nevědomou psyché.

Já nechci, aby se opakovala jakákoliv genocida. Taky nechci, aby došlo k občanským válkám. Stejně tak doufám, že nebudeme muset čelit rozpadu kvůli etnickým konfliktům. No a právě kvůli tomu jsem proti bezbřehému multikulturalismu.

Jak řekl Karel Čapek: „Otázka zní: Je a byl kdy člověk vůbec schopen štěstí? Člověk jistě, jako každý živoucí tvor, ale lidstvo nikoliv. Celé neštěstí člověka je v tom, že byl nucen se stát lidstvem, nebo že se jím stal příliš pozdě, kdy byl už nenapravitelně diferencován v národy, rasy, víry stavy a třídy, v bohaté a chudé, ve vzdělané a nevzdělané, v panující a porobené. Nažeňte do jednoho stáda koně, vlky, ovce a kočky, lišky a srnce, medvědy a kozy, zamkněte je do jedné ohrady a přinuťte je žít v tom nesmyslném houfu, jejž nazvete Společenský řád, a dodržovat společná pravidla, bude to nešťastné, nespokojené, fatálně rozklížené stádo, ve kterém se ani jeden boží tvor nebude cítit jako doma.“

Zdroj: Blog autorky