Separatisté jsou naši přátelé. Vycházejí se stejných ideových principů…

Tak včera zase měli moji diskutéři Vánoce. Ledabyle jsem střihnul historku přes 50 let starou a moc jsem se s tím nepáral. Zatímco ve skutečnosti si vůbec nepamatuji, jaký zdroj byl v tehdejší otázce uveden a zda vůbec nějaký konkrétní a nešlo pouze o abstraktní informaci typu: „tento článek má jmenovité napětí a jmenovitý proud“, někteří „národní umělci diskuze“ do toho začali motat i Kirchhofovy zákony.

Jiří Hermánek - Bloger

Jiří Hermánek – Bloger

To by jistě bylo zajímavé, ptát se vystrašeného žáčka ZDŠ, který už správně nakreslil schema krystalky (teď bych to svedl až po velkém rozmýšlení) na základní elektrotechnické zákony, které se braly nejdříve ve druhém, ale možná až ve třetím ročníku.

No nic, to jsem si upustil páru, která se v mně natlakovala a teď k tématu článku. Proč jsou nám, tedy alespoň mně, ti separatisté tak sympatičtí? Podle mého názoru, tou první a základní příčinou je můj elementární smysl pro spravedlnost v mezinárodních vztazích.

Jistý ševcovský tajtrdlík mi zase bude psát, Jirka Majdan Hermánek, ale co proti tomu zmohu? Nic. Blbost lidská je bezbřehá a může sednout i na tohoto samozvaného cenzora blogu. Ano, je to pravda, Majdan byl a stále je onou základní příčinou ukrajinských trablů

Ten mechanismus nebylo vůbec těžké pochopit. Do našich disidentů lili Američané něco peněz, aby tito chlastali a proklínali Husáka, na jehož místo nebo spíše zpět na místo v KSČ se chtěli dostat. Celkem se to dařilo. Politika „mírného pokroku v rámci normalizačních zákonů“ slavila úspěch.

A v rámci tohoto úspěchu ti tzv. disidenti ještě na poslední chvíli naskakovali do rozjetého vlaku tzv. „revoluce“. která ovšem byl revolucí pouze zdánlivou a daleko lépe by ji charakterizovala slova.

„Poklidná transformace majetkových vztahů z politických do vlastnických rukou pod patronací prezidenta Havla, k tomu účelu jednomyslně zvoleného“. To by, podle mě, bylo dost výstižné.

Ale zpět k problému Ukrajina. Naši drazí přátelé a spojenci z USA kdysi podporovali yt naše disidenty proto, aby dělali trochu rozruch. V klidu propíjeli zaslané peníze, někdo si z nich prý i vylepšoval svoji haciendu, aby prostě příslušné oddělení CIA plnilo své úkoly.

A přesně to se stalo na Ukrajině, jen s tím malým rozdílem, že účelem nebyla cirhóza jater vedoucích činitelů disentu, úkol to poměrně snadný, ale násilný převrat na Ukrajině, což byl úkol daleko obtížnějčí.

A tento převrat otřásl vládou Ukrajiny pomalu stejně, jako první světová válka vládou ve Vídni. A toho tenkrát využili naši národní hrdinové. TGM. Milan Rastislav Štefánik, Eduard Beneš a další, kteří se zasloužili o náš samostatný stát. A jakkoli na něj nadáváme, milujeme jej.

A co dělají separatisté na Východě Ukrajiny? Prakticky totéž, ale samozřejmě v naprosto jiných podmínkách. Ale princip je přece stejný. Nějaký národ, nějaká národnostní nebo dokonce sociální skupina se chce osamostatnit.

My, tehdy i s pomocí USA, za kterou jsme dali pouze nádraží, jsme se v roce 1918 osvobodili od „rakouského útlaku“. Komické na tom ale je, že mnoho lidí v Československu na onen útlak moc rádo vzpomínalo, tak nevím, nevím, kolik lidí na Donbasu s láskou vzpomíná na Kyjev.

Zdroj: Blog autora