Je Československo od roku 1968 pupkem světa?

Ano, mnohým se to tak zdá a i když od té velké show v roce 1968 uplyne již brzy 47 let, tak pro některé je to stále středobodem jejich názoru. Je to velmi podobné šílení kolem „silničních pirátů“, Laciny a Trpišovského. Před pár lety to byli „největší zločinci našich silnic a dálnic“ s nulovým počtem obětí a zranění a i když od doby jejich „vyčínání“ zahynuly na našich silnicích tisíce a tisíce lidí, tak stále tito dva „kašpárkové“ zůstávají nezapomenutelní. Proč? To ví Bůh.

Jiří Hermánek - Bloger

Jiří Hermánek – Bloger

Možná proto, že mrtví se prostě nepočítají a počítá se pouze ublížené ego. Ublížené ego, do komunistické strany zažraných reformních komunistů, které jejich rodná vykopala na „smetiště politických dějin“ a kteří se na to hlavní jeviště pokusili vrátit jako chartisté.

Takže podobně, jako se mrtví na silnicích nepočítají, protože „nic neznamenají“, tak skutečnost, že Trpišovský někoho „vybrzdil“ (a mám velké pochybnosti o tom, zda to náhodou nebylo dáno provozem), tak i naše „hrozné oběti“ z dvaceti let „ruské okupace“ zdaleka převyšují ty mrtvé z roku 1956 z Budapešti.

Neumím dobře maďarsky, resp. umím maďarsky pouze pár slov. Takže si nemohu přečíst, zda ti Maďaři také tak blbě skuhrají. Ale asi ne. Mají úctu ke svým mrtvým a mají úctu ke svým dějinám. Jednou za čas si asi na rok 1956 vzpomenou, ale, že by to plnilo stránky jejich blogů, o tom silně pochybuji.

Rejpat se v tom musíme samozřejmě my. Protože, když protiruský agitátor nenajde nic jiného, tak podobně jako v mariáši, vytáhne trumf, rok 1968. A pak to jde okolo stolu, flek ré, tutti, boty, kalhoty, kaiser a skončí to zase u toho roku 1968.

A co se v tom roce vlastně dělo? Lze to vyjádřit jedním hezkým slovenským vtipem:

Marienka, otvor. Neotvorím Jano, ty by si ma ojebal. Neojebem, Marienka, slubujem. No, prečo by som ti potom otvárala?

Přeneseno do roku 1968, by to znělo asi takto: Buch, buch, prichádzáme s reformami socialismu. Vy chcete kapitalismus? Nie. Tak prečo byste potom reformovali?

Přesně tak. V tom roce 1968 NIKDO, ale absolutně nikdo nevěděl, v čem mají ty „Dubčekovy reformy“ spočívat. A mám silné podezření, že to nevěděl ani samotný Dubček. Byl to sen reformních komunistů, Havla a spol. který přetrval až do roku 1989.

Každý, kdo nemá hlavu pouze na klobouk, musí vědět, že jakmile v socialismu trochu povolíte otěže, tak se vám obyvatelstvo vzbouří, a to třeba i mírovou cestou, a pošle vás s celým socialismem do prdele. Naprosto přesně to se stalo v roce 1989.

A o co se obávali Sověti? Že přesně to se stane zde. Dubček a jeho pojízdný cirkus na kolečkách to neukočírují a my se překlopíme směrem na Západ. Z našeho hlediska možná nelogické, z hlediska Kremlu ale velmi logické.

No a tak bylo rozhodnuto o vojenském zásahu a věřím, že to rozhodnutí nebylo snadné. Nakonec převážila opatrnost a jen idiot může tento zásah dodnes vykládat jako nějako známku „genetické agresivity Ruska“, což se nám zde stále vnucuje.

A nyní opět, „myš která řvala“, malé Česko, piští, že ruská televize odvysílala nějaké vzpomínky účastníků toho vojenského zásahu v roce 1968. Co, proboha, by ti „dědci“ dnes měli komu co vyprávět?

Samozřejmě vyprávějí o tom ideologickém vysvětlení. A sice, že zde revanšisté, zločinci a podobně, chtěli rozvrátit socialismus a pak také přikrášlují své vzpomínky. Co to je za boj, když nějaký mladý blbec zakopne a začne palubním kulometem kropit Národní muzeum?

To jistě žádný boj a není a tak, aby byl dědouš zajímavý, tak si přibásní, že po něm stříleli ze střech kulomety. Nedokázal totiž pochopit, že jsme se nebránili. To chápeme jenom my, kteří jsme již dávno ztratili schopnost bránit svou vlast.

Já to neviděl, ale vydávat toto za nějaké oficiální stanovisko ruské vlády, je naprosto pochybené. Věřím, že ruská vláda si kontroluje státní média, ostatně jako každá vláda. A věřím tomu, že zprávy o konfliktu na Ukrajině a podobné, jsou kontrolovány.

Ale, 47 let starý incident v nějakém provinčním Československu asi vůbec nikoho nezajímá natolik, aby kontroloval to, co jde ven.

Prostě, jak jsem již jednou napsal. Dědci se vykecali, televize to odvysílala a pan Ziegler se z toho, jako obvykle, může „posmát“ (ostřejší výrazy až po 22:00).

Zdroj: Blog autora