Totalita ve jménu politické korektnosti: Usmívej se a vše špatné ber jako dobré, jinak jsi hater… To je stejné jako, kdo nejde s námi, jde proti nám

Rasismus a xenofobie se staly synonymy slov odůvodněné obavy a obezřetnost, a zabydlely se v dnešní mluvě tak dokonale, že prakticky každodenní výtky na adresu rasistické společnosti xenofobních Čechů už asi nikoho nepřekvapují a mnozí z nás je vnímají jako soudobý jazykový folklór. 

Cenzura

Cenzura

Zdá se mi, že není dne, aby člověk nezaznamenal nějakou VIP osobnost, či řekněme celebritu, která se takhle nelichotivě vyjadřuje o svém národě a rozplývá se nad obohacující až povznášející krásou společného soužití s jinými kulturami. A to nejen v rámci jedné země, ale současně i v rámci jedné rodiny. Pokud by člověk nebyl tak výrazně dotčen zprávami o „multikulturním obohacení a  krásách“ v reálu, mohl by nabýt dojmu, že soužití muslimů s křesťany je ta největší radost, kterou nám svět může vůbec nabídnout.

Když jsem se v lednu zamýšlela nad nadužíváním výrazů rasismus či xenofobie a pokusila se o vytvoření zjednodušené typologie dnešních obyvatel Evropy, netušila jsem, jak brzy dojde k přeznačkování dalších výrazů a přibude i nový patologický jedinec – hejtr.

Hater (hejtr čili hejťák, tedy nenávistník) – dle uskupení Hate Free Culture (dále HFC) se jedná zejména o zakomplexovaného jedince, který své frustrace přetavuje v nenávist. A to v nenávist prakticky čehokoliv. Nenávidí už jen z podstaty věci. Nejvíc si libuje  ve virtuálním prostředí, kde na něj není vidět a může své nenávistné výlevy šířit prakticky anonymně. Mimo virtuální realitu pak nejraději vyhledává dav, který mu dodává sílu. Mnohdy je však hejtrem titulován ten, kdo zmíní obavy k určité záležitosti, vyjádří se k dané problematice či jen chce vyvolat diskusi na toto téma. Není vůbec nutné, aby šířil po webu nebo jinou cestou nenávist, o to se jistě rádi postarají někteří aktivisti z HFC.  HFC tyto jedince rovněž častuje výrazy jako nácek nebo rasista. Jak láskyplné a vskutku hate free označení, že?

HFC si dokonce sama uměle vytváří další skupinky lidí určitých společných znaků mimo kulturních, náboženských, etnických či sexuálních odlišností.  Na svých stránkách apeluje na své nové členy progresivním heslem: „I ty můžeš být v menšině!“. Do menšin pak počítá např. vegetariány, intelektuály, masožravce, skauty či skejťáky. Přestože se tato pokroková skupina multikulturalistů profiluje heslem „Nenávist mi nesluší“, spíš mám pocit, že akorát vytváří živnou půdu pro problémy a střety, a jen je těmito svými postoji a přístupy rozdmýchává.

Uprchlíci – uprchlíkem by měla být nazývána osoba, která nedobrovolně opouští svou zem a to z důvodů ekonomických, politických či válečných. Většina z nás si uprchlíky představuje jako zbídačené zoufalce, ztrápené matky s plačícími dětmi v náručích či vysílené seniory, kteří se nemohou dočkat klidu a míru země, na jejíž území vstoupili a s vděčností přijmou jakýkoliv projev účasti a pomoci. Zhlédneme-li však mnohé fotografie či videa pořízená v zemích, které se potýkají s masovou vlnou imigrace, většinou vidíme zejména mladé muže v plné síle, kteří spíš budí zdání odhodlaných bojovníků než zbídačených štváčů zoufale putujících za mírem. Nutno dodat, že vzhledem k obrovské migrační vlně se nepochybně mezi uprchlíky nacházejí i osoby jiného než mužského pohlaví a jiných věkových kategorií, byť na fotkách nemusí být často k vidění.

Nicméně váhám, zda osoby, které se chovají tak, jak je v následujících ukázkách (nebo zde text)  patrno, se ještě uprchlíky v pravém slova smyslu dají nazývat.  Tito lidé mají být vnímáni jako ti zbědovaní zoufalci po dlouhé a nebezpečné cestě, se kterými je potřeba podělit se o všechno a prokázat uvědomělost evropského křesťana? A nejsou právě tito lidé z ukázek praví hejťáci? Proč je titulován hejťákem ten, kdo se takovýchto příchozích lidí bojí  a chce vyvolat diskusi na toto téma?

Kriminální rasistická kampaň – tímto nelichotivým spojením byla nazvána petiční akce, kdy příznivci hnutí IvČRN sbírají na veřejnosti podpisy pro petici, která nesouhlasí s rozhodnutím EU o přijetí kvót na přijímání a přerozdělování uprchlíků v rámci EU.  Ale možná se nejedná o všechny petiční akce probíhající na území republiky, možná se tato silná slova vztahují výhradně k petiční akci, která proběhla koncem května v Olomouci. Ta se „proslavila“ střetem s několika arabskými studenty, kteří projevili svůj nesouhlas s takovýmto počinem a to tak z gruntu a od podlahy, že musela zasahovat policie. Incident byl komentován mnoha lidmi, kteří u něj buď byli či ne a z původního napadení ze strany studentů se pozornost začala přesouvat k lidem, kteří sbírali podpisy. Později se o nich, (byť se jednalo o 2 ženy a jednoho muže, kteří čelili cca 15 mužům!) psalo jako o provokatérech a nakonec jsme se mohli  setkat až s velice expresivním označením jejich počínání a sice nenávistnou kriminální rasistickou kampaní.

Pod citovanými slovy jsem schopna představit si např. pochod ulicemi, při němž by se hajlovalo či skandovala skutečně rasistická hesla a účastníci pochodu by vyzývali ostatní občany k násilí. Postávání u stánku, jenž je opatřen symbolem hnutí IvČRN, tedy přeškrtnutou mešitou, případně vyzývání kolemjdoucích k podpisu petice mi přijde na hony vzdálené jak rasistickému, tak kriminálnímu chování. Autorův příměr, jak by nám bylo, kdyby v Německu měli symboly s přeškrtlou českou národní vlajkou, se mi nezdá vůbec adekvátní. Mnohem příznačnější by bylo zkusit si představit, jak jsou v některých arabských zemích jejich obyvatelé „odvázáni“ z křesťanských symbolů. Pokojný mezináboženský dialog vedený v arabské zemi si představit nedokážu už vůbec.Jakákoliv analogie olomouckého konfliktu, který by měl probíhat naopak, je totiž prakticky nereálná a nemá žádný příměr.

Skutečnost, že se věci, lidé a jevy nenazývají pravými jmény, ale schovávají se za nálepky, které jsou vyhrocené na jednu nebo na druhou stranu (buď extrémně negativní či právě naopak) a neodpovídají pravému stavu, je velice smutná a mám pocit, že nebezpečná. Bohužel jsem přesvědčena, že na téhle cestě převráceného nálepkování v rámci multikulturní osvěty, která má zřejmě otevřít oči omezenému a sobeckému národu, ještě nebylo dosaženo vrcholu.

Zdroj: ePortal.cz