Rovnoprávnost žen? Ne, raději ne a to v jejich zájmu

loading...

Mám ženy rád. Některé pochopitelně více a některé méně, některé případně také vůbec, ale mám je rád. Určitě je mám raději než chlapy; nic proti chlapům. A určitě je mám raději než Dienstbiera, jenž je má možná rád též. A ačkoliv by se mohlo zdát, že je mám méně rád než tento politik, věřte mi, že tomu tak není. Pouze svou náklonnost k osobám něžného pohlaví dávám najevo jinak. Daleko raději se pohybuji někde poblíž hranice harašení, než abych se našim lahodným drahým polovičkám dvořil po Dienstbierovsku.

Dienstbier - ŽENA | Foto: krajskelisty.cz

Dienstbier – ŽENA | Foto: krajskelisty.cz

Protože zatímco já těmto leda tak lichotím, podkuřuji, mažu med kolem úst a podobně, zmíněný politik pro ně „chce něco víc“. Chce prý, aby se tyto měly lépe. Mnohem lépe. Ba dokonce aby si žily jako…, jako…, no prostě jako chlapi.

Protože chuděry ženy se prý rozhodně jako prasata v žitě, tedy jako mužští, v naší zemi nemají. Nemají s muži rovné podmínky, jak (nejen) pan Dienstbier říká. Mají třeba nízké zastoupení v parlamentu a ve vedoucích pozicích, mají nižší výdělky, navzdory rovná práva zaručujícím českým zákonům. Ač nejsou formálně diskriminovány legislativou, jsou znevýhodněny v otázkách profesních, politických nebo jakýchkoliv jiných ambicí a podle pana Dienstbiera mají mnohem nižší podíl v zastupitelských sborech než muži, ač tvoří více než polovinu české společnosti. Ženy tvoří podle pana Dienstbiera tři pětiny absolventů vysokých škol, jsou tedy dost kvalifikované, přesto však mají ve Sněmovně jen pětinu křesel, v Senátu 19 procent, v krajských zastupitelstvech pětinu, v zastupitelstvech měst a obcí 27 procent, ve vládě jsou jen tři ministryně.

A tak pan ministr chválí novou strategii naší vlády, jež byla schválena loni v prosinci a měla by pomáhat až do roku 2020. Strategii, jež by měla oné nerovnosti mezi muži a ženami bránit. Měla by napomáhat krokům směřujícím ke srovnání rozdílů ve výdělcích, jež pobírají ženy o pětinu nižší než muži, měla by pomoci při slaďování práce a rodiny a dělbě péče o potomky či starší příbuzné mezi oběma partnery, měla by bránit tomu, že ženy pracují v hůř placených oborech a na nižších postech a jejich profesní kariéru poškozuje mateřství.

Zkrátka by se podle pana Dienstbiera i podle výroční zprávy Global Gender Gap Report 2014 Světového ekonomického fóra měl zlepšit náš výsledek, přisuzující České republice v otázce rovnoprávnosti pohlaví až 96. místo mezi 142 zeměmi. Tedy měly by se vyrovnávat příjmy žen a mužů a naše drahé polovičky by měly být více zastoupeny na politické scéně.

loading...

Podle chystané novely volebního zákona by ve vedení státu a firem mělo být aspoň 40 procent žen, sestavování kandidátních listin by mělo být v tomto ohledu ovlivněno kvótami na zastoupení jednotlivých pohlaví. Podle pana Dienstbiera jsou takové kvóty dobrá věc, v jiných zemích se osvědčily. Čímž dal pan Dienstbier neskrývaně najevo, že mu na našich ženách záleží. Stejně jako třeba šéfce oddělení rovnosti žen a mužů úřadu vlády Lucii Zachariášové, jež by chtěla po firmách a institucích, aby též zveřejňovaly statistiky, kolik u nich vydělávají ženy a kolik muži. Aby se vědělo, kolik vydělávají ti a kolik ony a mohlo se srovnávat a napravovat.

Pan Dienstbier prostě zjevně chce, aby se naše drahé ženy měly lépe. Chce tedy totéž, co chci i já. Vážně to chci. I když já na rozdíl od něho nejsem pro kvóty zaručující rovnoprávnost. Prý SKUTEČNOU rovnoprávnost.

A to jenom a pouze proto, že pan Dienstbier ve svém dobrodiní zapomněl na jeden dost podstatný detail. A sice že přikázanou rovností mužů se ženami pomocí kvót by si ženy možná zase až tak nepomohly. Protože kdyby si obě pohlaví byla povinně rovna, neznamenalo by to jenom to, že budou na nejvyšších postech sedět obdobné počty identicky placených můžů a žen. Rovnoprávnost je přece něco daleko víc.

Aby si totiž ženy s muži byly rovny, muselo by jich být stejně nejen tam nahoře, ale i tam dole. Pan Dienstbier a jemu podobní zapomínají, že by v zájmu propagované rovnoprávnosti měli též nakázat, aby adekvátně stouply i počty bezdomovkyň, žebraček a „dojížděček“, prostě příslušnic spodiny, povalující se třeba na veřejných prostranstvích, nasávající levné lihoviny či ještě levnější všemožné líh obsahující roztoky. Protože na každého houmlesáka by mělo „rovnoprávně“ připadnout něco málo přes jednu jemu podobnou. Což, nakolik třeba v Českých Budějovicích na vlastní oči pozoruji, dosud není ani zdaleka pravidlem. I zde, na protipólu lukrativních postů, jsou ženy v menšině. Čímž jsou sice pozitivně, ale vlastně též jednoznačně diskriminovány. Na což se v páně Dienstbierově pojetí zrovnoprávňování zapomíná.

A proto ženám SKUTEČNĚ zrovnoprávňující kvóty ani trochu nepřeji. Protože je mám rád. To ať je jich leckde raději příliš málo, než aby byly stůj co stůj rovnoprávné. Tedy aby jich bylo vyhnáno na ulici tolik a tolik, jen aby si byly všude, i u popelnic a v kanálech, s muži rovné.

Zdroj: Blog autora

loading...
loading...