Skutečně věříte tomu, že je islám náboženstvím míru? Podívejte se na jeho stručnou historii

loading...

Islám, v doslovném překladu z arabštiny „podřízení se“ je kompletní, zejména politický předpis na násilné ustanovení údajně dokonalé podoby lidské společnosti, přičemž za plnoprávného člověka je opakovaně a důrazně označován pouze muslim, tj. sluha či přesněji otrok Alláhův. Nejedná se o žádné superlativum, postavení „dobrého“ muslima coby alláhova otroka zdůrazňují všechny islámské právní „školy“ (ve výrazu škola nehledejme vzdělání v evropském slova smyslu, jediné vzdělání které islám kdy uznával a provozoval je „vzdělání“ muslimské, tedy doslovná znalost a mechanické opakování – v žádném případě kritické zkoumání islámských posvátných knih, zahrnujících jakýsi „svatý“ trojlístek : Korán, Síru (životopis Mohamedův) a hadísy (výroky a skutky Mohamedovy).

Islámská poprava: Uříznutí hlavy nevěřícímu

Islámská poprava: Uříznutí hlavy nevěřícímu

Je tedy nesprávné označovat Korán jako „bibli“ islámu. Byť jde o údajné slovo Alláhovo, Mohamedovi pouze zjevené, tvoří se Sírou a sbírkami hadísů nedělitelný celek, ze kterého odvozuje islámská ideologie všechny své postuláty a stanoviska. Lze konstatovat že není islámu bez jednoty Koránu, síry a (sbírek) Hadísů. Až jejich souhrnné a podrobné zkoumání dává ucelený obraz jak historikovi, zkoumajícímu zrod této smrtonosné násilnické ideologie, tak laikovi, který je zmaten setrvale hroznými výroky a skutky vyznavačů údajně „mírumilovného“ islámu. O žádné mírumilovnosti v této v prvé řadě politické ideologii, ař následně náboženské nauce ve světle jejího skutečného poznání nemůže být řeči.

Sbírej Hadísů je celá řada, téměř každý islámský „učenec“ se toužil zviditelnit originální sbírkou autentických výroků a skutků Mohamedových. Mezi nejznámější a nejcitovanější patří sbírky Buchárí, Muslim, Abú Dawúd či Ibn Ithak. Mohamed je podle všech těchto „učenců“ minulosti i současnosti nejdokonalejším člověkem který kdy žil a jehož skutky musí každý „dobrý“ muslim vždy a všude věrně napodobovat. Džihád je pak autentickým a jediným projevem životaschopného islámu. Bez džihádu ztrácí islám veškerou svoji „duchovní“ náplň, přestává být islámem, přestává být onou zvrácenou a vražednou podobou lidské společnosti jak si ji představoval psychopatický, krajně násilnický zvrhlík a šílenec Mohamed. Tutoi skutečnost plně dokazují krvavé dějiny islámu, který se vždy v dějinách „živil“ pouze výboji, a z nich plynoucím trvalým přísunem kořisti včetně otroků. Otrokářství je ostatně v islámských společnostech přítomné stále.

Džihád je dnes často omlouvači a advokáty islámu lživě vykládán jako jakési úsilí o duchovní povznesení, což má zdůrazňovat i přídomek „velký“ džihád, v kontrastu a údajným „malý“ džihádem, který je stejně lživě vykládán jako „sebeobrana muslimů před napadením nemuslimy“. Oproti některým nepočetným textům zejména súfijských mystiků, zavržených a odsouzených všemi islámskými „vědeckými“ kapacitami jako odpadlíci od islámu však toto tvrzení nemá žádný reálný podklad. Džihád můžeme ve skutečnosti považovat za autentický projev islámu, této politické ideologie bezmezné nadřazenosti a práva (!) podřídit islámu, čili vůli muslimů násilně celý svět. Nikdy v dějinách se islám a společenství muslimů (v arabštině Umma) ve vztahu k nemuslimům jinak nechovalo a nejednalo. Nic nenaznačuje, že by se v blízké ani vzdálenější budoucnosti mohlo na tomto přístupu něco sebeméně změnit, vždyť kdo by mohl odporovat vůli Nejvyššího, zjevené jeho jediným pravým prorokem?

„Psi nevěřící“, jak jsou všichni nemuslimové pravidelně a nezlomnou jistotou posledních 1400 let označováni všemi představiteli islámu se jeho nepřáteli zkrátka a dobře stávají již jen tím, že nevyznávají islám a nejsou otroky Alláhovými. Tito nevěřící se dopouštějí již svojí existencí „nenávisti k islámu“, ba na něj údajně „útočí“. Útokem na islám je jakákoliv kritická zmínka či výtka k teorii i praxi islámské ideologie. Teror, nenávist a svatá válka – džihád – jsou opakovaně ve „svatých“ textech islámu a výkladech jejich někdejších i současných vůdců jasně stanoveny jako posvátná práva a povinnost všech „dobrých“ muslimů. Jediná představa míru spočívá pak na dobytí a ovládnutí světa a jeho podřízení islámu (Ummě).

loading...

Korán 2:216 A je vám předepsán také boj, i když je vám nepříjemný. Je však možné, že je vám nepříjemné něco, co je pro vás dobré, a je možné, že milujete něco, co je pro vás špatné; jedině Bůh to zná, zatímco vy to neznáte.

Korán 4:89 A přáli by si, abyste se stali nevěřícími, jako jsou oni, a abyste byli stejní. Neberte si mezi nimi přátele, dokud se nevystěhují na stezku Boží! A jestliže se obrátí zády, pak je chyťte a zabijte, kdekoliv je naleznete! A neberte si z nich ani přátele, ani pomocníky.

Údajně právo a povinnost muslimů vést nepřetržitě, a to doslova až do konečného vítěztví nikoliv ten iluzorní, duchovní „velký“, ale ten praktický a lákavý „malý“ džihád prostupuje islámskými „svatými“ texty jako rakovina s nesčetnými metastázemi. Bezkonkurenčně nejnenávistnější je příznačně Síra, kde se drtivá většina (67%) textu věnuje džihádu proti nevěřícím. Džihád je zde opakovaně zdůrazňován jako povinnost všech muslimů. Zde je namístě zdůraznit očividnou dualitu islámu. Mohamed, jako jeden z mnoha pouličních kazatelů neměl s hlásáním svého „nového náboženství“ příliš veliký úspěch. Podle všech dobových svědectví neobrátil na svoji „pravou“ víru za 13 let více než 150 osob. Mekkánské texty Koránu také zcela příznačně džihád vůbec nezmiňují.

Radikální obrat nastává po tzv. hidžře, tzv,. útěku Mohameda do Medíny, kdy se z blouznivého, ale vcelku neškodného sektářského náboženství stala doslova přes noc válečnická a krvelačná politická ideologie. Za pouhých 10 let od této hidžry (r.622) do své smrti r. 632 Mohamed ovládal nejméně 100 000 věřícími. Výklady se liší pouze v odhadu, zda se jednalo o počet všech muslimů včetně žen a dětí, či pouze bojovníků. Druhá možnost je pravděpodobnější. A kam že se poděli všichni „nepřátelé islámu“ v Arábii? Byli zabiti, v lepším případě dožili jako otroci „dobrých“ muslimů. Brzy je měli následovat miliony příslušníků dalších ras a národů na třech kontinentech.

Sbírka Hadísů Muslim : „Bylo mi (Mohamedovi) přikázáno vést válku proti kafírům (nevěřícím) do té doby, dokud nepřijmou, že není Boha kromě Alláha a já jsem jeho prorokem a nepřijmou všechna zjevení, která jsou skrze mne vysloveny. Když takto učiní, budu chránit jejich životy a majetek, pokud Šaría nestanoví jinak. V tom případě leží jejich osud v rukou Alláhových.“

Sbírka Buchárí : Bojovat v džihádu s káfiry jediný den je ušlechtilejší (!), než celý pozemský svět a vše, co na něm leží…Jeden den v džihádu je vznešenější než celý pozemský svět a vše, co na něm leží.“ „Celý život strávený na motlitbách se nevyrovná jedinému dni v džihádu!“

loading...

Podle „tradice“ – sunny jež zahrnuje kompletní napodobování skutků Mohamedových mají být kafíři vyzváni, aby se podřídili islámu, a stali se muslimy. Islám teoreticky nabízí tzv. Lidu knihy (Židé, křesťané, zarostriánci), aby „přijali ochranu islámu“ – stali se bezprávnými polootroky (dhimmy) muslimů. Pokud odmítnou, projeví „nenávist k islámu“ a muslimové se musí tedy zákonitě „bránit“. Ostatní nevěřící pak musí jedině zemřít. Ne že by praxe islámu dělala vždy nějaký zásadní rozdíl v přístupu k „Lidu knihy“ a jiným nevěřícím, ale dhimmizace patří k další zvrhlým argumentům advokátů islámu. Svatá válka je vskutku úžasný vynález Mohamedův. Příslibem strádání, zranění či smrti by mnoho stoupenců nezískal, Mohamed tedy smrt v džihádu povýšil na vznešený cíl života každého „dobrého“ muslima, za kterou bude odměněn věčnou blažeností s huriskami – či podle přání také sličnými jinochy nevídané krásy(!) v Alláhově ráji a především – především – kořistí a otroky.

Prvního úspěchu, kdy své sliby mohl vrchovatě naplnit dosáhl Mohamed již v Medíně, kde dal povraždit všechny Židy, křesťany i jemu vzdorující „pohanské“ Araby, načež jejich majetkem a ženami s dětmi podělil své věrné. Nijak nezapomínal na vlastní kapsu a jasně stanovil, že pětina veškeré kořisti náleží Alláhovi a jeho poslu (!). Není pochyb – a máme o tom četná dobová svědectví – že největším majitelem otroků a zároveň nesmírným boháčem se Mohamed stal ještě za svého života. Toto pravidlo džihádistického kořisti o „pětině kořisti, jež náleží Bohu a jeho poslu“ víceméně striktně dodržovali všichni Mohamedovi následníci, kalifové, emírové, sultáni a pašové.

Sbírka Buchání : Mohamed pravil : Alláh mi přikázal zmocnit se kořisti!

Korán 61:9. A on je ten, jenž seslal posla Svého se správným vedením i s náboženstvím pravdivým, aby zvítězilo nad všemi náboženstvími, i když se to protiví modloslužebníkům.

Korán 61:11 Uvěřte v Boha a posla Jeho a veďte boj na cestě Boží majetky svými i osobami svými! A to bude pro vás nejlepší, jestliže jste vědoucí!

Velice originální je Mohamedův koncept mučednictví, dodnes používaný všemi muslimskými vůdci a vládci. Islámským mučedníkem – v nesmiřitelném rozporu s konceptem mučednictví v křesťanství – se stává ten, kdo v džihádu zabíjí a v tomto boji zemře za Alláha a jeho „pravého“ proroka., nikoliv ten kdo pro svoji víru obětuje život na popravišti či na mučidlech. Pozoruhodný jen fakt, s jakou vervou jsou tito „mučedníci islámu“ dodnes oplakáváni ne snad muslimy, u nichž to lze očekávat, ale „našimi“ zvrácenými omlouvači islámské ideologie.

loading...

Duality islámu omlouvači a advokáti islámské fašistické ideologie vždy s pozoruhodným úspěchem zneužívali a zneužívají k ohlupování naivních a důvěřivých lidí. Zdůrazňují mekkánské, umírněné texty a násilnické, vražednou nenávistí kypící texty pozdější zcela ignorují, nebo alespoň všemi prostředky bagatelizují. Jaká je však skutečnost? Sám všemohoucí, „nejmilosrdnější“ Alláh řeší vážné rozpory v Koránu ústy svého „pravého“ proroka slovy „dal jsem vám verše jiné a lepší…“ Jak teorie, tak zejména praxe tohoto islámského spiknutí proti veškerému lidstvu jednoznačně dokazují, že pozdější medínské, násilnické texty jsou „dokonalejší“ a následně jedině platné.

„Káfirům“, nevěřícím, se islámské (ne)svaté texty věnují s pozoruhodnou tvrdohlavostí. Výše zmíněná islámská trilogie se jim věnuje daleko více, nežli muslimům. Nejfanatičtější postoje opět nalezneme v síře, která hovoří o káfirech či ke káfirům 4x častěji nežli k muslimům. Káfira je dovoleno, ba přikázáno je tupit a urážet, je třeba je zastrašovat a co vůbec – káfirům je nejlépe stínat hlavy, Káfiry, pokud jsou nebezpečně silní lze ukolébat falešným pocitem bezpečí, dokud Umma neposílí natolik, aby mohla zahájit, lépe řečeno obnovit proti nim džihád. Na Káfira se nevztahují žádné islámské předpisy o milosrdenství či vzájemné pomoci – ta je určena pouze pro Ummu. Káfir je (trvale) prokletý, je v (trvalé) nemilosti, je muslimům bytostně odporný, je vyloučené chovat se ke káfirovi dobře, nebo se s ním dokonce přátelit. Není náhodou, když zde poznáváme naši současnou – a tristní realitu.

Korán 9:29. Bojujte proti těm, kdož nevěří v Alláha a v den poslední a nezakazují to, co zakázal Alláh a Jeho pose, a kteří neuctívají náboženství pravdy(!), z těch, kterým se dostalo písma, dokud se nepodrobí a nedají poplatek jsouce poníženi.

Poplatkem je míněn poplatek „za ochranu“, ve skutečnosti poplatek za život – tzv. džizja. Svět se zkrátka musí podřídit islámu a následovat Mohamedova zjevení, tento osud je ovšem vyhrazen pouze muslimům. Káfir se musí podřídit, zaplatit džizju a opakovaně „být ponížen“, nebo zemřít. Od mekkánského Káfira, jemuž Korán doporučuje „trpělivě snášej to, co oni hovoří a důstojně se od nich vzdal“ se islám rychle a trvale dostal k obrazu Káfira pozdějšího „Já vrhnu do srdcí káfirů hrůzu a vy jim usekejte hlavy i konečky prstů!“. Oprávněně lze konstatovat, že mekkánský, ranný Korán je dnes zdůrazňován pouze do doby, nežli je Umma na navě uchvacovaném území příliš slabá, pak přichází čas „veršům novým a lepším“, kde je údělem muslimů „malý“ džihád, zatímco údělem káfirů smrt nebo otroctví..

Nutno doplnit, že statut „shimmy“ je islámským právem šaria i jeho odvěkou praxí považován za dočasný. Tam, kde na džihádem dobytém území přežívaly zbytky původního obyvatelstva, docházelo pravidelně přes formální „ochranu Lidu knihy“ k jejich nesmírnému útlaku, vydírání, ponižování, okrádání i k výbuchům otevřeného násilí. Podrobené národy vystavené hrozbě fyzické likvidace většinou islám plošně přijali (kdysi zarostriánská Persie) či byly pod smrtícím útiskem dhimmizace vyhlazeny. Čest světlým vyjímkám, jakými jsou Koptové v Egyptě či židovské komunity v různých islámských zemích, které na smrtící objetí islámu dokázali adaptovat natolik, že přežili. Pravidlem však byl výše uvedený stav.

Nepřežilo ani porobené křesťanské (a židovské) obyvatelstvo kalifátu Al-Andalus na dnešním Pyrenejském poloostrově, přestože je dnes tato hrůzná říše sprostě lháři vydávána za příklad „tolerance“ islámu. Po staletích trvalého brutálního násilí spěly tenčící se komunity káfirů k rychlému zániku. Vojska Ferdinanda Aragonského a Isabely Kastilské po dobytí posledního maurského (arabského) kalifátu Granada koncem 15. století již na tomto území nenašly žádného přeživšího dhimmyho. Liduprázdné pustiny jsou osudem vyznavačů islámu jakmile jsou mu zuráženy zuby a vyrvány drápy – jakmile je zbaven svého jediného reálného obsahu = džihádu. Bez džihádu není islám životaschopný. Nesmírně zaostalé a doslova zpustošené země někdejších kolébek světové civilizace v Egyptě, Mezopotámii či v údolí Indu které nalezli překvapení evropští kolonizátoři, když dočasně dokázali silou svých zbraní a svého sebevědomého přesvědčení o vyspělosti a duchovní převaze křesťanské civilizace islám nejen porazit, ale zatlačit do defenzívy, jsou toho jasným důkazem.

loading...

Podrobíme se tedy my, dnes a tady ve zatím svých, bohudíky nemuslimských zemích údajně mírumilovnému islámu a přijmeme jeho „ochranu“? Budeme bojovat, nebo budeme doufat v dhimmizaci?


Zdroj: ePortal.cz

Čtěte dále:

Blíží se konec velkého podvodu Arabů a jejich komp... Podvodníkům v UNRWA pomalu končí žně. 70 let trvajícímu podvodu chystá učinit přítrž americký Kongres, ve kterém byl schválen návrh na novelizaci záko...
Islamistický Trojský kůň v Čechách, Díl XVI.... Sarajevský atentát v ODS - V tom islamisty žádaném tažení nestoudně zneužívají moji psychicky nemocnou bývalou ženu proti mně a moji šestiletou letou ...
Seznam muslimských podnikatelů vadí, ale seznam ži... Organizaci na pomoc uprchlíkům vadí seznamy muslimských podnikatelů, ale židovských ne. Proč? Protože seznamy židovských podnikatelů šíří muslimové? ...
Němečtí politici jsou v šoku. To se obětem jistě u... Málokdo teď asi pochybuje, že v Německu jde do tuhého. Tamní politici sice jako jeden muž vyjadřují své rozhořčení, to je ale houby platné, pokud obča...
Už je to tady zase. Za písničku by chtěli zavírat.... Zpěvačka Olivie Žižková podle některých medií prohloubila dno hudební žumpy svým videoklipem, který je podle těchto medií navíc rasistický. Zpěvačce z...
Idiotů a havloidů, co kritizují Jarka, máme stále ... Hlupáků a idiotů máme v naší malé zemičce stále dost, dokonce bychom je mohli vyvážet do těch zemí, kde jich je nedostatek. Nejsou to jen ti „užiteční...
Jak se kradou evropské státy? Snadno… Brusel dnes loupí suverenitu evropským zemím takovým tempem, že se o tom ani kolaborantským podpisovačům tzv. Lisabonské smlouvy nikdy nesnilo. Londýn...
Problémy vyplývající z Istanbulské úmluvy Diskutovaná Istanbulská úmluva má být ratifikována do 1 měsíce, což je pro občanskou diskusi šibeniční lhůta. Pokusím se neopakovat, co již bylo na to...
Po odchycení imigračních vetřelců je nutné, krmit ... To že imigrační vlna 21. století z Afriky a Blízkého východu je řízena je více než jasné. Kdo ji řídí to je to je otázka, ale určitě to budou kruhy bl...
Američané podporují islám v Evropě, v Česku s havl... To, že Spojené státy podporují islám zcela otevřeně islám v Asii a Africe je více, než jasné. Vzpomeňme, jak v Afghánistánu instalovali loutkové hnutí...
loading...