Spojené sáty dobývají celý svět: Zapomenuté memento. Dobyvačná válka – Texas, Mexiko…

Minulý týden – zcela bez zájmu médií – proběhlo jedno významné výročí. Jestliže si dnes klademe otázky o podlých metodách americké vojenské přítomnosti v konfliktech po celém světě, měli bychom vědět, že dobyvačná válka patří k základním tradicím amerického „nadčlověčenství“.

Ilustrační snímek

Ilustrační snímek


A právě toto výročí nám principy a kořeny této ideologie může přiblížit. A v neposlední řadě ukázat na moc propagandy. Většina současných Američanů je přesvědčena, že jejich předkové si Kalifornii a další státy „koupili“. Je to samozřejmě nesmysl:

Sedmého července 1846 se stala Kalifornie předmětem útoku Spojených států USA, čímž vypukla mexicko-americká válka. Stojí za to si tento konflikt připomenout, protože se jednalo v mnoha ohledech o průlomovou událost. Pro Američany to byla jedna z nejvýznamnějších státotvorných událostí v historii, zároveň velmi příznačná podlostí, s jakou americká strana válku vyvolala. Přes neoddiskutovatelnou řadu světlých chvil v dějinách USA právě tento konflikt předznamenal způsob zahajování krveprolití ze strany dnešního vojenského hegemona. Proto jej stojí za to připomínat i v dnešní době, kdy se na mnoha místech tato historie opakuje.

V mnoha ohledech první

Byla to první válka, kdy vojska USA vstoupila na území suverénního státu. Byla to také první válka vyvolaná s přesvědčením, že Spojené státy mají morální právo rozšiřovat své území pro šíření své civilizace. Byla to první válka, o jejímž průběhu bylo obyvatelstvo válčící země živě informováno – přišla nedlouho pro vynalezení telegrafu. Bylo to poprvé v americké historii, kdy média měla větší vliv na utváření myšlení a postojů lidí k válce než postoje politiků. Šlo o první válku s masivním využitím válečné propagandy v podobě, jakou známe dnes. Pro Mexiko je dodnes velkým šrámem na duši, pro okolní svět pozapomenutým mementem.

Mexiko ztratilo v důsledku války celých 55 % svého území (!). Toho území, na kterém předtím umožnilo americkým osadníkům obsazovat půdu a hospodařit na ní. Strůjci války byli zednářstvím bezprostředně ovlivňovaní demokraté v čele s 11. prezidentem USA Jamesem Knoxem Polkem. Proti byla značná část strany Whigů (někdejší Protizednářská strana).

Jak se dělá válka

Spojené státy nevypadaly v té době jako dnes – ačkoli si to převážná část naší populace myslí. Obrovské území – dnešní Kalifornie, Texas, Arizona, Utah, Colorado, Nové Mexiko a části Wyomingu, Kansasu a Oklahomy – patřilo Mexiku. USA nabízely, že je odkoupí, což Mexičané pochopitelně  odmítali. A pak přišlo něco, co bychom si v dnešní „přistěhovalecké tsunami“ do Evropy měli zapamatovat: Ve chvíli, kdy v Texasu drtivě převládli severoameričtí osadníci nad Mexičany, odmítlo toto území platit daně a postavilo se na ozbrojený odpor.

Americký kongres v té době odhlasoval anexi Texasu (předchozí hranice byly Spojenými státy několik let před tím smluvně garantovány). Vzápětí pod různými záminkami obsadilo vojsko USA předmětné území a snažilo se vyprovokovat incident. Mexické jednotky se postavily na odpor, což byl kýžený okamžik pro to, aby Kongres mohl Mexiku vyhlásit válku. Obdobný scénář, který si v menším rozsahu vyzkoušeli předtím právě v Kalifornii.

Akt Prozřetelnosti?

Tento a všechny budoucí akty americké rozpínavosti pregnantně definoval v roce 1845 John L. O’Sullivan, novinář listu „Democratic Review“, když napsal: „Naším zjevným údělem je zaplavit zemi, kterou nám přiřkla Prozřetelnost, aby se každým rokem znásobující se miliony Američanů mohli svobodně rozvíjet.

Ideje protestantsko-zednářských Spojených států byly samozřejmě neslučitelné jak se způsobem života původních obyvatel, tak především s katolickou vírou Mexičanů. Proti nim stála protestantská nauka o předurčení a vedle toho zednářské přesvědčení o absolutní nadřazenosti vlastní představy „osvíceného humanismu“. Oba tyto kořeny přivodily na celém americkém kontinentě v době jeho kolonizace mnohá krveprolití, mnohdy lživě připisovaná katolickým misionářům a jejich mírumilovným snahám o evangelizaci domorodých obyvatel. Paradoxní je, že Mexiko tvrdě odmítalo tehdejší americké otrokářství, přičemž otrokářské ambice USA hrály i v tomto konfliktu svoji roli.

Po vyhlášení války následovalo několik útoků vojsk USA na mexické území s případy mimořádných krutostí vůči civilnímu obyvatelstvu. Mexická armáda měla zastaralé vybavení a nepříliš dobrou organizaci. Mnohdy mexičtí vojáci vynikli heroismem, na druhou stranu však také docházelo k masivní dezerci, protože vláda neuměla zajistit dostatečné zásobování a uspokojivý žold. Americká armáda postupně dobyla nejvýznamnější mexická města včetně hlavního města.

Jako lvi bojovali i Češi

Joshua Giddings, jeden z nejvýznamnějších odpůrců války prohlásil: „Na vraždách Mexičanů na jejich vlastní půdě nebo na jejich okrádání o jejich vlastní zem, nechci mít svůj podíl ani teď, ani později. Vina za tyto zločiny musí padnout na jiné. Nebudu se jich účastnit.“ Vůdce Whigů v Georgii Robert Toombs řekl: „Tato válka je nepopsatelná… obviňujeme prezidenta Polka z podněcování války… aby se zmocnil země… která zde existovala po staletí a nyní je v držení Mexičanů… Zastavme tuto zběsilou touhu po nadvládě. Máme dostatečně velké území, nebesa to vědí.“

Zajímavostí je, že stovky amerických žoldnéřů během války přeběhly na mexickou stranu. Zhruba 800 z nich vytvořilo legendární Batallón de San Patricio, Prapor svatého Patrika. Byli v něm převážně Irové a dále Evropané z katolických zemí – prameny zmiňují Čechy, Maďary a Němce. Bojovali prý jako lvi – v bitvě o Monterey odrazili dvakrát za sebou útok více než dvojnásobné přesily.

Pokořené Mexiko

Válku ukončila v únoru 1848 smlouva z Guadalupe Hidalgo. Mexiko skončilo poražené a méně než poloviční. Spojené státy vyšly z konfliktu sebevědomé, generálu Zachary Taylorovi vynesla vojenská popularita prezidentský post. Vydání knihy „Republican Campaign Textbook“ z roku 1880, kterou vydal Republikánský kongresový výbor, popisuje tuto válku jako „hnusnou, páchnoucí korupcí“ a jako „jednu z nejtemnějších scén z americké historie – válku, která byla vnucena našemu a mexickému lidu uchvatitelskou rukou prezidenta Polka ve snaze o rozšíření území otrokářské oligarchie“.

Memento

Ve válkách posledních staletí docházelo na všech stranách ke křivdám a krutostem. Málokterá mocnost vyšla z těchto krveprolití s čistým štítem. Mexicko-americká válka je však více než příznačná. Zpětně se v ní zrcadlí ideologie amerických vojenských intervencí, které pokračují až do dnešních dnů. Ústřední motiv a pocity vyvolenosti amerického národa se tím vším zřetelně táhnou jako červená nit.

V hlavním městě Mexika v parku Chapultepec se nachází památník Ninos Héroes na památku hrdinské smrti velmi mladých mexických kadetů, kteří padli, než aby se vzdali americkým vojákům v bitvě o Chapultepec 13. září 1847.

Američané se dodnes ve školách učí, že polovinu Mexika poctivě koupili po „spravedlivé obranné“ válce. Nepřipomíná vám to něco?


Zdroj: Protiproud.cz