Na řecké krizi vydělali především Němci, tak ať dluhy zaplatí do posledního centu

Pokud by mě někdo chtěl obvinit ze šíření protiněmeckých nálad, tak ho upozorňuji, že jsem byl intimně spřátelen s více německým dívkami a ženami a že kamarádství s jedním Němcem mi vydrželo od roku 1969 dodnes.

Budoucnost jednotné měny

Budoucnost jednotné měny

Obzvláště uchvancancující bylo, když jsme spolu na jeho pokoji v koleji, kde měl vařič, já ne, páchali „Kasselerbraten mit Bratkartoffeln“ a zapíjeli vínem z dvojlitrové lahve bílého „Der Weisse Adler“, takže jsem se vlastně neustále prohřešoval proti základní zásadě, že pivo je to nejlepší.

Dále nemá smysl se o tom rozšiřovat. Naposled jsem toho chasníka viděl v Praze před dvěma roky, kdy jsme spolu navštívili základní pražské pamětihodnosti, U Medvídků, U Vejvodů a samozřejmě též U Pinkasů.

Vynechali jsme sice U Jelínků, ale zdůvodňovat to nebudu. Nicméně k věci. Německo je velká zem A Němci jsou velkým národem. Největším v kontinentální Evropě. A tak, jako v partě se vůdčí role vždy chopí ten nejsilnější hoch, tak i mezi zeměmi to je totéž.

První pokus srovnat Evropu podle svých not Německu hrubě nevyšel, vyšlo z první světové války poražené, ponížené a zbídačené. Reparát nabídl Německu jeho vůdce Adolf Hitler a pár let to vypadalo skvěle. I válečné úspěchy byly hvězdné.

Pak ale přišli k řeči Rusové a zcela nesmyslně se německému civilizačnímu úsilí bránili. A protože v Rusku mají lepší a silnější mráz než v Německu, tak zvítězili. Řekněte, taková banální příčina a takové neštěstí. Němci nám sem na skoro půlstoletí zatáhli ti ruskou hordu.

Ovšem Německo se nedalo a co nešlo po zlém, provádí teď po dobrém. Tedy, alespoň beze zbraní. Jestli to je úplně po dobrém ale nevím. A dále si dovolím citovat z článku Václava Klause ze včerejší tištěné verze MF DNES..

Žádná měnová unie není neškodná a neutrální, říká Václav Klaus. A dále píše, měnová unie znamená, že „cena peněz“, tedy měnový, kurz je pro všechny členy unie stejná. Jenomže, kurz Eura je pro Německo příliš nízký, ale pro Řecko příliš vysoký.

Nikdo si neodváží říci ti základní pravdu, že Řecko nemělo nikdy vstoupit do měnové unie s Německem a naopak, Německo nemělo vstoupit do měnové unie s Řeckem. V současné situaci by Řecko měl „vnitřně devalvovat“ a Německo „vnitřně revalvovat.

Chybí totiž onen automatický měnový mechanismus, kdy slábnoucí řecká ekonomika devalvovala Drachmu a sílící německá ekonomika revalvovala marku. To jsou tak základní pravdy, že ani nemá cenu je znovu psát, ale nikdo jakoby je nikdo nevnímal.

Německu se nepodařila zavést hegemonii nad Evropou válečnými prostředky a proto to již několik desítek let snaží tuto hegemonii prosadit pomocí projektu EU a zvláště pak projektu Eura. Pokud je unie pouze deklarativní, slovní, lze se z ní nějak vyvléknout.

Pokud je ale unie měnová, tak vystoupení z ní je neskonale obtížnější než vystoupení z unie politicko-hospodářské. Je to navlas totéž jako nezávazné soužití dvou nezadaných lidí nebo manželství, ze kterého vzešly děti a kde existuje společný majetek.

Euro prostě svazuje země Eurozóny tak, jako nic jiného. A to byl samozřejmě také hlavní politický úkol při vytvoření Eura. A podstatně vzrostl tlak na vznik skutečné společné evropské vlády s jedním rozpočtem, jednou fiskální, zahraniční, obrannou a sociální politikou, což jsou základní atributy státu.


Aby prostě skončila ona rozdrobenost a aby všechny státy byly ve všech důležitých věcech podřízeny jednotné vládě v Bruselu. A v té vládě pak musí zákonitě mít hlavní slovo Německo a splní si tak svůj odvěký sen, nadvládu nad Evropou.

A protože, jak jsem již napsal, každá legrace něco stojí, tak Německo teď prostě musí Řecko platit jeho „vyhození si z kopýtka“. Řekové nejsou hloupí a museli jim být jasné, že přijetím Eura ztrácejí kus své svobody.

A tak si to užili, opravdu se mají lépe než mnozí Němci a teď, když nastal čas platit účty, tak je ten účet za řeckou rozmařilost předložen, a to zcela oprávněně, hlavně Německu. Bohužel nás to asi taky okrajově zasáhne, ale: Euro za žádnou cenu NE!!!


Zdroj: Blog autora