Kapitalismus už neexistuje. Tak kdo jsou ti, kteří proti němu bojují?

Dnes se zamyslíme s mým přítelem, analytikem Tomášem Haasem. Tomáš říká, že kapitalismus již neexistuje. Existuje systém, který likviduje drobné podnikatele a střední třídu a funguje ve prospěch megakorporací.

Tomáš Haas

Tomáš Haas

Společnost si podle něj sama pod sebou podřízne větev. Šetříme na pomoci potřebným, ale jsme štědří k těm, kdo na nich parazitují.  Dospěli jsme k jakémusi ekonomickému kolektivistickému hybridu. Dotace, kvóty, regulace, povinné směrnice změnily volný trh na „sociálně tržní prostředí“, u kterého je primární ta „sociálnost“. Není to kapitalismus, není to ale ani socialismus – je to falešné umělé prostředí, kde jsou důležitější ti, kdo se na něm přiživují, byrokraté, konatelé dobra a sociální inženýři, než ti, kdo v něm žijí a kdo v něm pracují.

REKLAMA
VN-560-II

Prospívá to velkým korporacím, velkým odborům a velké vládě, ale nepřináší to nic dobrého těm nejslabším. V tom smyslu kapitalismus úspěšný není. Ale úspěšný není ani socialismus. Velcí hráči  by „masové konzumenty“ chtěli udělat z nás všech. A vidíme to nejen v USA, daleko markantněji to vidíme i u nás. Lze logicky odvodit, že individuální potřeby lze naplnit jen individuálním úsilím, sebevětší korporace nebude nikdy schopná vyrábět produkty vhodné a potřebné pro každého. Stávají se z nás masoví konzumenti masově vyráběných produktů a ztrácí se jedinečnost včetně kulturní jedinečnosti. Jíme produkty velkovýroben, používáme výrobky velkovýroben a žijeme ve světě, kde je nám předepisováno, co je pro nás dobré, a kde máme stále menší možnost vyrábět, co vyrábět chceme, kupovat, co kupovat chceme, zvolit si sami, co chceme.
To platí i v sociální oblasti – nesmíme pomáhat tam, kde chceme pomáhat, a nepomáhat tam, kde pomáhat nechceme. Šetříme na pomoci potřebným, ale jsme štědří k těm, kdo na nich parazitují. Více a více věcí je rozhodnuto za nás bez toho, aby se nás někdo ptal na náš názor. I ten je pro nás „připraven“ někým jiným, a tak se například dozvídáme, že jíme podřadné potraviny vyráběné stejným výrobcem, který v jiné zemi, ve stejném obalu a pod stejnou značkou prodává kvalitní potraviny a prodává je tam dokonce levněji. Můžeme věřit tomu, co nám tvrdí velkovýrobci a mamutí mezinárodní distributoři, že je tomu tak, protože si to český zákazník přeje? Už chápete, proč a komu ti malí a střední soukromí podnikatelé vadí?
A změny klimatu? Sucho, povodně, neúroda, živelní katastrofy, zatopení pobřežních území… Co z toho se ukazuje jako reálné a co jako nesmysl? Měl Václav Klaus pravdu, když tvrdil, že globální oteplování není v žádném případě způsobeno člověkem? Naším světem neotřesou změny klimatu. Klima se mění od počátku země a po celou dobu lidské existence. Zato námi již nyní otřásají ekonomické škody vzniklé tím, že ty změny chceme doslova za každou cenu zastavit. Jsou to ročně stovky miliard dolarů, které scházejí tam, kde bychom jimi mohli něčemu skutečně pomoci. Já celou tu záležitost s klimatickými změnami a naším „bojem“ s nimi pokládám za snad největší podvod v dějinách lidstva. Zbohatlo na tom mnoho lidí, živí to spoustu organizací a nepřineslo to jediný hmatatelný výsledek, nesplnila se jediná předpověď.


Zhruba polovina manželství se rozvádí a zhruba polovina dětí se rodí mimo manželství. Vypovídá to o ztrátě hodnot. Manželství už není považováno za doživotní svazek, rozvést se je tak lehké jako uzavřít sňatek. Není divu, že místo aby se partnerské krize řešily, prostě se manželství rozejde. Totéž platí o dětech rozených mimo manželství, ale i o dětech z rozvedených manželství. Na manželství a rozvod se díváme ne jako na problém, ale jako na řešení problému.
Chováme se jako společnost sobecky a dovolím si říci neodpovědně. A na závěr si povíme o Velkém bratrovi. Vznikají stále sofistikovanější metody, jak špehovat občany. Kamery, čipy, GPS, sledování e-mailů, mobilů…Z toho na mě jde hrůza. Ale větší z těch státních a vládních kamer než z těch soukromých. Vláda, represivní a finanční orgány státu na nás sbírají informace ve velkém, a z toho jde strach a dýchají z toho Orwell a jeho Velký bratr. A na druhé straně soukromník nesmí ani použít záznam na své kameře k vyhledání lupiče. V čem budeme žít za dvacet, třicet let? Dokážete odhadnout? V prosperitě, či nové verzi totality? 
Pokud budu vůbec žít, obávám se, že budu za dvacet nebo třicet let žít v podivné společnosti, ve které bych žít nechtěl. Nikdy jsem si nemyslel, že jednou řeknu „vůbec nezávidím těm mladým“. Ale přeji jim, abych neměl pravdu.

A já Ti to Tome podepisuju.


Zdroj: Blog autora

REKLAMA
VN-560-II