Pražská smršť nechutností a deviantní estrády jako projev extrémní levice pod dohledem ambasády Spojených států

Pojmy levice a pravice se začaly používat na konci 18. století ve Francii a vyvinuly se dodnes v jakési dva zásadní směry světové politiky. Ale  budiž řečeno, že klasický pravicový stát dnes vůbec neexistuje.

Homodevianti

Homodevianti

Levice chce silný, sociálně odpovědný stát, zatímco pravice touží po státu minimálním. A protože lidé se velmi rádi nechávají podplácet a velmi rádi spoléhají na státní podporu, vítězství „pravice“ bývají nyní dosti řídká a pravicová vláda stejně nedokáže prosadit své zásady.

Těch rozdílů je samozřejmě více, ale levice dává důraz na kolektiv, zatímco pravice na jednotlivce. A jak to souvisí s naší „Prague Prašť“, tedy vlastně festivalu s následným průvodem Prague Pride? Jednoduše. Jde o jakési, ale velmi nešikovné a nevkusné, „začleňování do kolektivu“.

Krásně to popsal náš kolega Paul Paulczynski ve svém posledním Středečním hloduPokusím se alespoň o krátký citát:

„K čemu je vlastně tato akce dobrá? Snad že se má přesvědčit konzervativní veřejnost, že teplí kluci a holky jsou in. Opakovaně prohlašuji, že kdo s kým a co dělá je mi úplně lhostejné. Jenom mám problém s veřejným deklarováním JAKÉKOLIV sexuality na náměstích a s přidělováním dotací a dokonce záštitami politiků na takovéto obskurní akce.“

Tak, ono to má s levicí opravdu velmi mnoho společného, protože ta dává důraz na kolektiv a kolektivní akce. Před sto lety, v době první světové války, se o USA asi dalo říci, že jsou tradiční pravicovou, kapitalistickou zemí s důrazem na výkony jednotlivce a s minimem kolektivismu.

To se, podle mě, začalo lámat s tzv„New Deal“ presidenta Roosevelta v roce 1933. Ta opatření sice na jednu stranu USA pomohla, na druhou stranu to ale byl další krok k levicovému kolektivismu.

A tento trend v USA pokračoval prakticky nepřetržitě, s krátkou pauzou okolo „American Way of Life“, což je koncept založený na individualismu, dynamice a pragmatičnosti, což všechno jsou věci, které, a to asi nevratně, současný prezident USA a jeho administrativa zničili.

Krásným příkladem nám může být kniha„Good as Gold“ amerického spisovatele Josepha Hellera, která vyšla v roce 1979 a já ji četl počátkem 80. let minulého století. Kromě mnoha velmi zábavných situací tam je i pasáž o jednom příbuzném pana Golda.

Byl to již starší gentleman, kterému byla diagnostikována leukémie. Ihned si obstaral několik knih o této chorobě a zjistil, že to, tak jako tak, „má za pár“. Tedy měsíců, nejvýše snad let. A místo hospitalizace zvolil pobyt doma a do nemocnice odjel až ve svůj poslední den zemřít.

A umíral s krásným vědomím, že jak jeho dům, tak jeho úspory nepadly na jeho, v zásadě zbytečnou, hospitalizaci. To už je dnes ale stěží možné. Komunistický prezident Obama nalajnoval všem Američanům povinné zdravotní pojištění, protože tak prostě jednají levičáci, komunisté.

A součástí této filozofie, této politiky, je i nucené „začleňování“ sexuálních menšin do společnosti. Každý rozumný člověk musí usoudit, že, tak jak to píše Paul Paulczynski, rozumný začleněním je, držet o své sexualitě hubu.

Pokud se mi to, v produktivním věku, nepostaví, tak přece nepoběžím do rádia nebo na Internet a nebudu svolávat všechny ostatní impotenty k pochodu: „My jsme 0.1% impotentů“ a chceme svá práva. Jaká práva proboha?

Nechceš spát se ženskými nebo ona s mužskými? Tak dobrá, nespi. Chceš si to raději udělat sám? Proč ne? Chceš, aby tě domina Jana při masturbaci mlátila přes prdel? No tak si to zaplať nebo si takovou s těmito sklony vem.

Ale, proboha, netajtrdlíkuj s tím na ulici, protože u všech rozumných lidí jsi za tajtrdlíka a jediní, kdo tě podpoří, jsou političtí prostituti. Protože ani lidem tvé víry, tedy gayům a lesbám se to šaškování většinou nelíbí. Jde jen o exhibici a vůbec o nic jiného.


Zdroj: Blog autora