Rasismem jsou v EU nejvíc postiženi čeští Romové!

Minulou středu představený výzkum Agentury Evropské unie, vzal zcela jistě vítr z plachet mnoha z našich domácích obyvatel, jež žijí v domění, že ČR je slušný a spravedlivý stát.

blog.idnes.cz

A čeští Romové poukazují na fakt, že to, co říkají, neříkají jen oni, ale že už se to ví i v Evropě….

Winston Churchill kdysi řekl větu budoucnosti. „Mám rád všechny statistiky. Raději mám ale ty, co jsem si zfalšoval já sám ! “ Jak se má ukázat ERA je zhruba stejně objektivní institucí, jako je Evropská Ratingová Agentura ERA (European Rating Agency) . Jenže zatímco ERA je ve vleku politiků, jež ji platí a objektivita ratingů je dána politickým zadáním, FRA je ve vleku politiky samé. Politiky protěžování menšin na úkor většiny. Je li politickým zadáním v prostoru pořád ještě multikulturní Evropy protěžovat menšiny, bubák rasismu se na to hodí dobře. Taková je dnes EU. Tahá z Vašich kapes peníze na kdeco. Jenže…

Mnohé to také vypovídá i o mediálním sebevědomí našich Romů. Všude jinde v Evropě jsou Romové až na ony čestné vyjímky prostě na okraji společnosti. V osmdesátimilionovém Německu byste našli sotva polovinu Romských tiskových mluvčích a neziskovek, než je tomu u nás. Ve Francii, kde žije velké procento Romů jich uvidíte ještě méně. Přitom poměr Romské kriminality je stejný všude v Evropě a například v oné Francii jsou vzájemné rasistické útoky častější. Romové si tam svůj status prostě uvědomují a drží ústa a krok.
Proč se tedy naši Romové cítí postiženi víc. Otázka proč právě oni si stěžují nejvíc je ale přitom jednoduše zodpověditelná.

Naši Romové se velice dobře naučili pracovat s médii. Zvykli si na to, že čím více si stěžují, tím víc dostanou. Jen musí mluvit řečí neotřesitelných argumentů. Kořeny tohoto stavu, není možno hledat jen v nedávných létech kdy byl ministrem Michael Kocáb. Možná si vzpomenete na devadesátá léta a časy masového exodu českých Romů do Kanady. Kanaďané také tehdy nemohli uvěřit tomu, že by pověsti o hromadném vraždění Romů nemohly být jinak než pravdivé, když je jako jeden muž opakovaly navlas stejně hned tisíce českých Romů. A že šlo tehdy o kolektivní lhaní jim začalo být jasné až po deseti létech. Romové lhali. Otázkou je zda poučeni úspěšností tohoto kolektivního modelu přístupu ke společnosti a hlavně médiím , nelžou i dnes.
A tak i dnes velkými slovy mluví o vraždách Romských dětí, znevýhodňování v přístupu ve vzdělání, a špatném bydlení. A žalují nahlas a haní tento stát.
(A že šlo v Tanvaldu o přepadení důchodce třemi mladíky s noži, že už učitelé nejsou zvědaví na agresivní a rozeřvané malé Romské grázly a že neplatiči nic než holobyt nedostanou – o tom takticky mlčí.)

A o tomto celé je. Romové, jejichž sebevědomí je posíleno mediální masáží posledních let se nebojí donekonečna před kamerami omílat, jak jsou v ČR diskriminováni. A tak zatímco stojí před kamerou, obyčejný český občan chodí do práce a na věčné naříkání v médiích nemá čas a o Romech nechce raději ani slyšet.
A když přijde z práce, z níž je nemalá část jejího zdanění odvedena právě na „POMOC“ Romské menšině a usedne unavený k televizi, tak se z ní od Romských tiskových mluvčích dozví, že je vlastně členem nejvíc rasistické části obyvatelstva.

A takhle to dneska v ČR chodí.

Zdroj: janzima.blog.idnes.cz