Byl Jan Fischer v politice nebo u politiky?

Já bych řekl to druhé. Že to bylo stejné jako kdysi „za komárů“, kdy bylo výhodné stát se členem této partičky hochů, co spolu mluví a zvýšit si tak životní úroveň. Udělala to tak spousta mých kamarádů a dotáhli to poměrně vysoko. Jeden byl technickým náměstkem ve „Zvacím podniku“, ale toho vykopli hned po sametu. Druhý si i jako bývalý skalní kariérní komunista vysloužil v demokratickém státu velmi vysoký post a kdyby před pár lety neodešel z čela úřadu, mohl dnes být „Pan sKarta“. Já sám takové „štěstí“ neměl, komáři mě nikdy mezi se sebe nepozvali, ale důvěřovali mi natolik, že mi, eufemisticky řečeno, přikázali zásobovat je jídlem a pitím a skvěle tuto činnost honorovali.

Miloš Zeman ve svém včerejším Hyde Parku uvedl, že kdyby nekandidoval, podporoval by dva kandidáty, kteří mají zkušenost s politikou. Nejmenoval je a já se ptám, zda tou zkušeností v politice byla krátká kariéra Honzy Fischera jako úřednického premiéra? Já si myslím, že nikoli, že to vůbec žádná politická zkušenost nebyla. Jan Fischer nemusel vést žádnou volební kampaň, nemusel vyhrát volby, sestavit vládu a s tou získat důvěru.

Kdepak. Byl vybrán proto, že jako předseda Statistického úřadu pravidelně docházel na zasedání vlády, jeho obličej byl všem znám a když Jirka Paroubek zjistil, že si úspěšně hrál na požárního preventistu, který založil oheň, ale neumí si s ním poradit, tak bylo potřeba vybrat nekonfliktní typ do čela úřednické vlády. A Honza se pro to opravdu hodil, protože nikdy ani mouše neublížil. Neublížil bohužel ale ani fotovoltaickým spekulacím, což nás všechny stojí a bude stát ještě fůru peněz.

Miloš Zeman se také zmínil a to velmi vehementně zmínil a tzv. „Opoziční smlouvě“. Mýtus, který do světa vypustil jako džina Václav Havel, dodnes říká, že tato smlouva byla něco velmi nemravného, něco, co v našem státě podpořilo nebo dokonce spustilo klientelismus a bůhvícoještě.

Prozaická pravda je ale naprosto jiná. Opoziční smlouva není nic jiného než tolerance menšinové vlády vítězné strany stranou, která volby sice prohrála, ale má k této toleranci dostatečně silnou pozici. Laik se samozřejmě zeptá, proč tedy vítězná strana nesestaví vládu sama? Nesestaví a to proto, protože v poměrném volebním systému nikdy nevyhraje jedna strana absolutně, tedy tak, aby měla alespoň 51% mandátů.

To je zcela běžné ve většinovém volebním systému, například ve Velké Británii. U nás ale máme poměrný volebním systém, který malým stranám dává obrovský vyděračský potenciál. Viděli jsme to v Topolánkově vládě, kdy tzv. Zelení vydírali vládu tak, až ji odřeli na dřeň a ona padla. To samé je nyní s Nečasem, ale výsledek je ještě nejistý. A Miloš Zeman, po neblahé zkušenosti s politickým exotem s kvalifikací “disidenta u krav“ Jana Rumla naprosto odmítal s tímto člověkem do jakékoli koalice jít. A dobře udělal.

Tím byl ovšem také tvrdě zasažen Havlův člověk, Josef Lux, který u vědomí toho, až to je první vláda od roku 1918 (včetně vlád komunistických), kde Lidovci nejsou, spustil s podporou Havla příšerný nářek a začali spolu s Havlem, Rumlem a pár dalšími vymýšlet jakékoli možné hnidy, které ta opoziční smlouva má a zcela zapomněli, že Opoziční smlouva č. 1 byla v roce 1996 uzavřena, pod patronací Václava Havla, aniž by se kdy nějaký lístek pohnul.

Můžeme se jen domnívat, že tato smlouva z roku 1996 Havlovi nevadila proto, že jeho oblíbenec Josef Lux v té vládě ještě byl a jeho další krevní skupina, i když sám Havel snad nikdy nepásl, Jan Ruml též. A tak to v politice vždy chodí. Ústy se proklamují lidská práva a zájmy národa, v praxi se prosazují zcela partikulární zájmy jednotlivých lidí a uskupení.

A v rámci tohoto trendu, budu, jako nejmenší zlo, volit Miloše Zemana. I když vím, že tu vlajku vyvěsí. Vždyť je to malichernost, že? Alespoň nám sem ten pedofilní tajtrdlík už nebude jezdit dělat kázání.