Vládne nám mediokracie namísto soudů

Když mi přišla do redakce žádost o mediální pomoc ing. Luboši Lacinovi, který je v mé paměti zafixován díky zprávám v televizi Prima jako bezohledný pirát silnic, který způsobil těžké ublížení na zdraví pomale jedoucí řidičce jejím vytlačením ze silnice, byla jsem rozhodnuta již nic dále nečíst, neboť jsem předpokládala, že se ho zastávají jemu podobní bezohlední řidiči. Kolega si ale všiml, že žádost posílá občanské sdružení „Občané za svobodnou a bezpečnou individuální dopravu o.s.“a konstatoval, že by bylo velmi zajímavé vědět, proč by se tohoto piráta zastávalo právě sdružení za bezpečnou dopravu, kdyby nebyl podle něj nevinný. Začetla jsem se tedy do dopisu jeho předsedy Jana Prokeše za účelem zjistit, proč se jeho sdružení zajímá právě o kauzu pana Laciny.

Zjistila jsem, že členům sdružení byl od počátku podezřelý kamerový záznam nehody prezentovaný v médiích vykazující známky zkreslení, možná dokonce úmyslné manipulace. Všimli si totiž jako odborníci toho, že televize dodala manévru na dramatičnosti a podtrhla jeho náhlost – v kritickém momentu byl záznam zrychlen. Díky tomu vypadal mnohem děsivější, než ve skutečnosti byl. Pochybnosti u nich vyvolal i způsob, jakým Ředitelství silnic a dálnic poskytlo kamerový záznam médiím a policii, ale zdráhalo se jej poskytnout ing. Lacinovi a jeho právnímu zástupci. Nelíbí se jim rovněž, že znalec z oboru dopravní psychologie, který byl později ustanoven znalcem v případě nehody ing. Laciny, horoval v médiích pro exemplární trest ještě v době, kdy probíhalo vyšetřování, a že vysoce postavení představitelé dopravní policie se vyjadřovali v médiích o vině a úmyslu dříve, než bylo ukončeno vyšetřování. A korunu všemu prý dala výpověď poškozené řidičky obsahující protiřečící si údaje, které se podle nich navíc vymykají fyzikálním zákonům. Nehledě k tomu, že po 23. dnech od nehody zcela zásadně změnila svou původní výpověď ve stylu, jaký servírovala media. Znalecký posudek mající objasnit nehodový děj je tudíž podle sdružení vystavěn na neověřených dohadech. A co bylo nejhorší, že tlak médií ze soudního jednání učinil v podstatě formalitu.

„Jsme přesvědčeni, že takové postupy nemají v právním státě místo a nelze je ospravedlnit ani tím, že exemplární trest pozitivně ovlivní chování jiných řidičů. Vedení našeho sdružení postupně dospělo k názoru, že musíme v rámci omezených možností našeho neaktivistického a laického sdružení nabídnout ing. Lacinovi pomocnou ruku. Spolupráci s ing. Lacinou jsme zahájili v květnu 2012 a v jejím rámci provádíme jeho osobní návštěvy ve věznici v Břeclavi, navíc mu poskytujemestudijní materiály týkající se problematiky psychologie v dopravě. Pana Luboše Lacinu vnímáme jako slušného, zcela nekonfliktního, racionálně uvažujícího a inteligentního člověka,“ píše se v dopise a pan Prokeš pokračuje:

„Vždy znovu si pokládáme otázku, jaký účel vlastně plní trest v jeho případě. Detence nepřipadá v úvahu vzhledem k mnohaletému zákazu řízení motorových vozidel, který je s trestem spojen. Převýchova v podmínkách věznice a v případě ing. Laciny, vysokoškolsky vzdělaného profesionála s bezchybným posudkem psychologa je také z našeho pohledu těžko představitelná. Zbývající účel generální prevence, s ohledem na výše uvedené je maximálně diskutabilní. Málokdo si uvědomuje, že nepodmíněný pětiletý trest znamená pro ing. Lacinu nejen potrestání jeho díky ztrátě kontaktu se sociálním prostředím a tím odbornou degradaci ztěžující pozdější uplatnění v zaměstnání a ztrátu schopností a návyků, které mu umožní v budoucnu vykonávat odpovídající profesi, ale především je trestem pro jeho syna. Pětileté omezení jeho kontaktu s rodinou znamená, že syna začne vychovávat až v sedmi letech v době školní docházky. O tom, jak zlý je dětský kolektiv a jak mohou postoje spolužáků poznamenat jejich vzájemný vztah nemluvě.“

Ať již jsou všechna tvrzení v dopise opravdu objektivní či nikoliv, jedno je jasné:

V právním státě není přijatelné, aby média vynášela rozsudky dříve než soudy, které jsou pak vmanévrovávány do situace, že musejí rozhodnout v souladu s vox populi (hlasem lidu) volajícím po „spravedlivém“, tzn. exemplárním trestu, jinak ani ony neuniknou medializaci. Pak by totiž namísto soudů vládla mediokracie přesně tak, jak to popisuje ve své nové knize Smrt v sametu vicekancléř prezidenta republiky Petr Hájek.

Rozhodně také není přípustné, aby se do těchto mediálních operací zapojovala policie a političtí představitelé, kteří tak celou nešťastnou událost mohou zužitkovat pro své mocenské záměry. Je neoddiskutovatelné, že právě tento mechanismus se v případě nehody ing. Laciny stal zásadním faktorem, který poznamenal všechny procesy po nehodě.

A nejen v případě pana Laciny média v posledních letech často prezentují i běžné dopravní nehody spektakulárním způsobem, přičemž se do těchto kampaní zapojují představitelé policie a úřadů, kteří vyvolávají u veřejnosti naléhavý pocit ohrožení. Média navíc vzápětí prezentují svá řešení spočívající v represi, zpřísňování zákonů a dalším prohlubováním dohledu nad individuální dopravou, tím vlastně aktivně zajišťují soustavné posilování své autority a moci a prohlubování pravomoci dopravní policie a úřadů.

Ve svém důsledku takovýto mechanismus povýšení mediokracie nad právem narušuje právní jistoty každého z nás. V podstatě kdokoli se takto může stát obětí honu na čarodějnice stejně jako ing. Lacina a být potrestán několikaletým trestem odnětí svobody, ačkoli by jinak banální nehoda byla hodnocena maximálně jako přestupek.

Slovo banální je na místě, protože ing. Lacina při předjíždění z levého do pravého pruhu vytlačil svým přehlédnutím řidičku automobilu Mazda z dálnice. Když to zjistil, přivolal pomoc, nevyhýbal se zodpovědnosti za nehodu, kterou svým přehlédnutím způsobil, bezodkladně uhradil vzniklou škodu, omluvil se a od samého začátku spolupracoval s policií. Skoro by se dalo říci, kéž by se i jiní při nehodách, které dnes a denně vidíme v televizích, chovali tak zodpovědně a čestně. Bohužel pro pana Lacinu se nehoda stala v místě, které snímá kamera. Události se okamžitě chytla senzacechtivá media, hlavně TV Prima, která celou událost zbulvarizovala jako produkt odporného silničního piráta, který jen šťastnou náhodou nikomu neublížil a taktně zamlčela to, že dávno před inkriminovaným manévrem pan Lacina blikal a že i poškozená řidička nese vinu na výsledku nehody, protože zcela neadekvátně zareagovala prudkým trhnutím volantu ke kraji silnice, ačkoli v této situaci je správný řidičský manévr pouze prudké sešlápnutí brzdy a držení přímého směru.

Rozhodně nechci a ani nemohu vynášet verdikty o vině či nevině pana Laciny, ale rozhodně by stálo podle mne za přešetření, zda nedošlo díky v právním státě nepatřičnému chování médií ke zbytečně tvrdému rozsudku, vzhledem k tomu, za jak odporné a zvěrské činy dostávají odsouzení podobné tresty. Když už ne kvůli panu Lacinovi, tak kvůli chlapci, který se mu za pět let vývoje odcizí a dětství bude prožívat pouze s nešťastnou a nemocnou matkou. Jak se to odrazí v jeho životě v dospívání a v budoucnu o tom raději ani nedomýšlet. A v každém případě by se měla vláda zamyslet, jak obecně zamezit tomu, aby soudy nad námi vynášela bulvární média ještě než se dostanou vůbec k soudu. To je opravdu velice závažná věc pro dobré jméno naší republiky.

 

© Kulturní komise ČR, Prosinec 7, 2012 | Zdroj.