Falešné žebráky a uprchlíky nekrmím

Problém ale je, jak identifikovat toho pravého. Jak ho odlišit od toho falešného, když oba vypadají v podstatě stejně, stejně se oblékají a chovají a stejným způsobem se vemlouvají. A ti falešní ještě daleko více než ti praví.

Jiří Hermánek - Bloger

Jiří Hermánek – Bloger

Kdysi jsem viděl film, který mě velmi zaujal a velmi pobavil. Bohužel, přes všechny reprízy Majorů Zemanů, Chalupářů a Nemocnic jsem ten film již nikdy více neviděl.

Povídkový film z roku 1988 se jmenoval Lovec senzací a byl natočen na základě reportáží židovského novináře E.E,Kische, samozřejmě převážně z židovského prostředí.

A jedna z povídek pojednává o chudém židovském šnorerovi Mendelovi a boháči, samozřejmě také židovském, Samkovi. A Josef Kroner v roli žebráka, šnorera byl neméně kouzelný než nadutý bohatec Leoš Suchařípa.

A jeho syn David, mu, podle mého mínění, herecky nedorostl ani po kotníky. To je tady takový zavedená obrat: Urazil jsi našeho guru, kterému nesaháš ani po kotníky a nemáš doma ani čínskou bustičku tří opiček.

Zápletka jest velmi jednoduchá. Chudý synek se zamiluje do bohaté dcerky, ona jeho lásku opětuje, možná až příliš důkladně a chudý otec jde žádat bohatého otce o její ruku.


A nedopadne to dobře, Leoš Suchařípa v roli bohatce, nechá chudého Krónera v roli šnorera potupně vyhodit ze svého domu.

Jenže, všeho do času. Plod lásky dvou mladých lidí se začne hlásit o svá práva, mladá slečna je v tom. A nyní bohatec přichází prosit chudého šnorera o ruku jeho syna, ale ten je, kvůli té strašlivé urážce neoblomný.

Nakonec ale povolí, ale má jednu podmínku. Bohatec s ním bude jeden den žebrat. Leoš Suchařípa se nejprve cuká, pak vidí, že není zbytí a nakonec ho to začne bavit.

A tak žebrají spolu. skutečný žebrák a falešný žebrák a lidé dobře vědí, že jde o šarádu. Že bohatý Samek není skutečně chudý a že skutečně ty peníze nepotřebuje. Že to jen hraje.

Ale my, v této zeměpisné poloze, absolutně nejsme schopni rozpoznat, kdo je pravý a kdo falešný uprchlík. A proto, na základě naší lidskosti a humanity (já vím, že to je totéž) poskytujeme pomoc všem.

Tak já bych si dovolil zopakovat svůj návrh, aby pro všechny utečence mužského pohlaví, mladší 60 let, byli zřízeny jakési soustřeďovací tábory s přísným režimem a mimimální dobou karantény dva roky.

Prostě tam ty hochy zavřít, pořádně je hlídat, přiměřeně krmit, latríny ať si vykopou sami a podobně. A samozřejmě, okamžitě vyřizovat žádost o repatriaci a též pořádně prověřovat žádosti o azyl.

Ale, udělat to přijímací zařízení tak nepříjemné, jak je to jen možné. Protože, pokud ti lidé uvidí, že když se jim podaří překonat Schengenskou hranici, tak mají obrovskou šanci se tady usalašit, tak jejich počet bude stále narůstat, až se to zde všechno zhroutí.

P.S. Ten můj návrh na „soustřeďovací tábory“ je pouze pracovní a nebráním se jakémukoli doplnění či korekci.Naopak je vítám. Jde jen, ehm, ehm, o jakýsi „Brainstorming“.


Zdroj: Blog autora