Co byste měli vědět o panu Schwarzenbergovi aneb co média zamlžují a na jeho popud tají

Exklusivně pro …bez politické korektnosti! | Velká, tzv. seriózní, média v poslední době začali připomínat Rudé Právo a další noviny z doby normalizace. Jsou plné oslavných článků, ve kterých je hlavní hrdina, pan Schwarzenberg, vykreslován jako jediný možný zachránce jinak k morální záhubě odsouzeného českého, moravského a slezského lidu. Na jeho podporu se vytvořila i silná kulturní fronta (prosím neplést s Národní frontou. Jenže pan Schwarzenberg, ala „kníže“, má i své temnější stránky, o kterých se v těchto médiích buď nedočtete, anebo jsou podány více než mlhavě.

Jeho hulvátská a urážlivá vyjádření z pozice vicepremiéra a ministra zahraničí na adresu vlády, země, či lidí jsou podávány jako úsměvné vrtochy světa znalého zkušeného pána. V jiném státu by takový reprezentant byl na hodinu vyražen z vládních funkcí, u nás ne. Jeho komentář k tomu, že vystěhovat Cikány není špatný nápad, že je ale těžko realizovatelný, se může leckomu sice líbit, ale v jiných zemích, na politickou kulturu, kterých se p. Schwarzenberg tak často odvolává, by mu přinesl červenou kartu. Stopka mu měla být vystavena i za to, jak mluví o platnosti tzv. Benešových dekretech, přesněji o dekretech prezidenta republiky. Média i on sám mlží i o tom, jakým způsobem (ne)restituoval svůj majetek a to jak ten přímý (ten restituoval s plnou parádou), tak ten nepřímý, kde se měl jako adoptivní syn podle závěti postarat o to, aby se i tato část majetku vrátila rodině (ten se ani nepokusil nerestituovat s odkazem, že není vhodná doba). Jednoduše řečeno, majetek po biologickém otci získal od státu pro sebe bez problému zpět, zatímco o majetek po adoptivním otci státu zůstal a příbuzní tak ostrouhali. Víc otázek než odpovědí zůstává u privatizace Becherovky atd.

U nás ho toto všechno vyneslo až do křesla předsedy strany TOP 09 a na post vicepremiéra a opakovaně ministra zahraničních věcí. Jak od strany, tak vládních funkcí se nejdříve snažil úporně distancovat. Když mu to lidi moc nebrali, tak před 2. kolem změnil taktiku a svoji roli bagatelizuje ve smyslu, za všechno můžou jiní ministři. Distancuje se i od amnestie, kterou ještě 1. ledna chválil, aby ji pak další dny poté, co zjistil, že by mu to mohlo přinést body v prezidentském klání, podrobil tvrdé kritice a ostentativně odešel ze sněmovny (nevím, komu by v řádném zaměstnání prošla taková absence). Amnestie není jeho jediný názorový veletoč. Nicméně toto vše nepřekáželo médiím v jeho adoraci a v konečném důsledku i účasti ve finále prezidentského klání.

Velká média, kontrolovaná jeho dlouholetými kamarády, či sponzory, toto vše nezajímá, případně pokud se i něco provalí, tak mlží. A novináři, jinak známí svými pichlavými dotazy a zajímavými dedukcemi, si najednou berou servítky, či si ordinují bobříka mlčení. A tak bez komentáře, či hlubší analýzy, nebo bez odpovědi zůstal např.

1. Fakt, že pan Schwarzenberg patří za jednoho z největších politických turistů v porevoluční době. Vystřídal minimálně 5 různě zaměřených politických stran a hnutí. V každém uskupení vydržel jen po tu dobu, co z něho něco měl. Nikdo ho zatím za tento zajímavý přístup pořádně „negriloval“, či aspoň nekomentoval. Proč asi? V poslední době sice kde tu nějaká otázka na to padla, ale jeho vysvětlení, že to byla „zvědavost“, je opravdu hodně špatný vtip. Nicméně tazatelům to stačilo, ale asi nejen já mám dojem, že z nás dělá blbce.

2. Fakt, že pan Schwarzenberg odmítl opustit vládní funkci před prezidentskou kampaní, a neudělal to ani před druhým kolem, i když o tom uvažoval…(!!!!). Pan Schwarzenberg nás už dvacet let poučuje z pozice světaznalého bohéma a politika o politické kultuře zemí, které jsou více na západ než ta naše. Sám se ale podle toho nechová. Když mu premiér Nečas na jaře loňského roku jen naznačil, že by bylo vhodné v souvislosti s kampaní odejít z vládní funkce, tak mu Schwarzenberg kontroval, že pokud bude na to tlačit, tak celá TOP 09 odejde z vlády. Nečas se samozřejmě hned stáhl (mimochodem, i vydírání, či výhrůžky patři do arzenálu Schwarzenberga a používá je docela často).

Kandidát na funkci prezidenta a zároveň vicepremiér a ministr zahraničí tak mohl po celou dobu kampaně využívat (zneužívat) oproti protikandidátům řadu výhod. Kdykoliv vystoupil jako vicepremiér či ministr zahraničí, tak buď podprahově, anebo díky médiím i často přímo, působil i jako kandidát na prezidenta. Zejména v poslední době tomu přizpůsoboval i svá vystoupení (viz např. již vzpomenutou amnestii).

Horší je ale skutečnost, že ať chtěli, či nechtěli, tak se na jeho kampani přímo podíleli i pracovníci ministerstva zahraničních věcí, potažmo celé státní správy. Kdo totiž rozliší, zda podklad na cokoliv je připravován pro výkon vládní funkce, anebo použit i pro kampaň? Zatímco ostatní kandidáti se museli spolehnout jen na své týmy, sympatizanty a stranické aparáty, tak pro pana Schwarzenberga pracovala (ne)dobrovolně i celá státní správa. Další třešničkou na dortu této nehoráznosti je fakt, že stát díky tomu, že pan Schwarzenberg je ve funkci, jaké je, mu platil např. i náklady na cestování. Proč si to nikdo z médií, které jinak ostřížím okem sledovali počínání jiných kandidátů, toho všeho nevšiml? Nebo si to novináři nesměli všimnout?

3. Fakt, že Schwarzenberga na billboardech propaguje posmrtně p. exprezident V. Havel. Takový způsob prezentace spřízněnosti je nevkusný a ubohý. S velkou těžkostí lze skousnout výroky některých podporovatelů p. Schwarzenberga, že on a pan Havel jsou si spřízněni (osobně mám na to jiný názor), ale obrovský billboard p. Havla s trikem s nápisem Karel a jeho fotkami je opravdu vrchol nekorektnosti (slušně řečeno). I toto Schwarzenberg posvětil ve snaze získat další hlasy. Co na to média? Místo zasloužené zdrcující kritiky, skoro nic.

4. Fakt, že p. Schwarzenberg absolutně nezvládá řízení resortu Ministerstva zahraničních věcí. Příkladem toho budiž např. chaotické zavírání zastupitelských úřadů, posléze chabě zdůvodněné tím, že to už dělal jeho předchůdce (zapomnělo se ale dodat, že na základě „dědictví“ po 1. Schwarzenbergově působení na ministerstvu – 2007-09). Ale byla to Schwarzenbergova administrativa, která vyčíslila astronomické úspory, které tímto na pohled populárně-populistickým krokem získá. Jediným „ziskem“ bylo ale oslabení naší ekonomické diplomacie, obchodních styků a řady historických vazeb, mající kořeny již v 1. republice. Média už vůbec nekomentovala několikanásobně menší sumu z konce loňského roku, která se skutečně získala prodejem nemovitostí a ani to, že se většinu nepodařilo prodat. Trochu zarážející po té masáži, která se nám dostala ze strany Schwarzenberga ohledně proklamovaných úspor při rušení úřadů. Ukázkou neschopnosti je i válka s Ministerstvem průmyslu a obchodu, kdy Schwarzenberg (a jeho lidi, které dosadil do funkcí), nepochopili, že zahraniční politika 21. století není jen o salonních diplomatech. Nepochopil ani změny, které v rámci EU přinesla Lisabonská smlouva. Výsledkem bylo, že dlouhé měsíce Schwarzenberg blokoval vytvoření postu státního tajemníka pro evropské záležitosti na Úřadu vlády, a když nakonec vznikl, tak vytvořil „truc“ post na Ministerstvu zahraničních věci. Tato šaškárna pobavila všechny země a to nejen v Evropské unii.

Za šaškárnu ale nelze označit to, co se událo a děje v oblasti IT zakázek, některých dalších finančních projektů na Ministerstvu zahraničních věcí, ale i personální politiky. Trochu se tomu blíží výraz „tragikomedie“. Tragedie proto, že např. v IT zakázkách to stálo zaměstnání člověka, který na nesrovnalosti a ne malé, ukázal a komedie v tom, jak se k tomu postavila média a samotný Schwarzenberg. Průšvih v IT zakázkách nešlo ututlat a tak se ho ujala i média. Hlavní mediální roli v něm sehrál dnes již bývalý ředitel odboru IT a bývalý zaměstnanec ministerstva na straně jedné a Schwarzenberg na straně druhé. Tento ředitel s posvěcením ministra podrobně zdokumentoval všechny podivnosti a předal je Schwarzenbergovi. Schwarzenberg podle svých slov shledal, že skutečně nastal problém a informoval policii, která si vyžádala podklady a opakovaně celou záležitost jako bezpředmětnou uzavřela. Potud je všechno v pořádku. Média (a ani policie) si ale nevšimla, že dnes již bývalý ředitel IT veřejně několikrát uvedl, že podle jeho zjištění Ministerstvo zahraničních věcí nepředalo k případu všechny dokumenty. Schwarzenberg, kterému média přikládali až nepřirozenou bezúhonnost, již cudně ke sdělení ředitele IT mlčel. A ministerstvo neselektovalo dokumenty jen jednou. Když policie vyšetřovala jiné finanční projekty, tak Ministerstvo zahraničních věcí opět předalo jen vybrané dokumenty, ze kterých policie buď nemohla nic vyčíst, anebo podezření bylo nasměrované na předem vybraného „vnitřního nepřítele“, kterého se bylo třeba za použití všech prostředků zbavit. Ale zpět k IT. Výsledkem této konkrétní tragikomedie bylo, že z ministerstva byl propuštěn ředitel, který s požehnáním Schwarzenberga poukázal na nesrovnalosti, ve kterých jak se ukázalo, rozhodovali lidé z úzkého kruhu ministra. Média sice konfrontovali ministra s tímto zjištěním, ale spokojili se s odpovědí, že ho mrzí jeho propuštění, ale že v tom nemůže nic udělat. Tak komedie, nebo tragedie, či obojí? Je samozřejmé jednoduché křičet na jiného, že nezvládl řízení resortu a vyžadovat vyvození osobní odpovědnosti (Vondra a PROMOPRO), ale nevidím až tak velký rozdíl mezi tím, jak Vondra kontroloval finanční toky a své lidi a jak Schwarzenberg (navíc u Schwarzenberga jako rezortního ministra, šlo o přímou odpovědnost, u Vondry ne). Kupodivu Schwarzenberg žádnou osobní odpovědnost z podivných zakázek nevyvodil.

Schwarzenbergova „nemohoucnost“ v případě vyhozeného ředitele IT je zarážející i z jiného důvodu. Právě z rozhodnutí Schwarzenberga musela ministerstvo opustit řada špičkových diplomatů. Pravdou je, že někteří odešli raději dobrovolně poté co jim Schwarzenberg osobně, nebo prostřednictvím svých nejbližších spolupracovníků jasně sdělil, co je čeká a nemine. Jejich jediným proviněním bylo, že patřili k těm, co mají podrobnou znalost „kuchyně“ ministerstva, ale nekloní hřbety a překáželi by řádění Schwarzenbergovy kliky. Mimochodem, jmenování a odvolávání ředitelů podepisuje ministr.

Perličkou na závěr této části může být pohled na statistiku 1. kola voleb na zastupitelských úřadech v zemích, kde je minimální krajanská komunita, tudíž kde je zřejmé, že volili většinou jen zaměstnanci ministerstva a jejich rodinní příslušníci. Až na světlé výjimky všude zvítězil jejich nejvyšší nadřízený, kandidát Karel Schwarzenberg. I když se objevil i názor, že hlasy zaměstnanců dostal proto, aby se ho co nejrychleji zbavili.

Médiím jsem se tímto snažil dát několik nápověd, na co by se mohli novináři ještě v pěti zbývajících dnech zaměřit a čtenářům jsem chtěl přiblížit některá méně známé, či frekventované informace o p. Schwarzenbergovi. Všechna čtyři fakta jsou stejně závažná (politický prospěchářský turista, odmítl odstoupit z vládní funkce v době kampaně a využíval státní správu pro kampaň, posmrtné zneužil p. Havla pro kampaň, nezvládá řízení resortu) a každý z nich by mohl stačit k tomu, aby sdělovací prostředky, které v průběhu několika dnů udělaly ze Schwarzenberga favorita kampaně, z něho udělaly outsidera druhého kola. A pokud by nestačily, tak jsou další důvody, které by ho měly v očích národa diskvalifikovat – např. jeho postoj k dekretům prezidenta republiky, či vulgární výrazy kterými veřejně častuje naši zemi a které média bagatelizují, atd. Jak se totiž ukázalo, média hodně formují úsudek velké části našich obyvatel a pan Schwarzenberg by nemohl mít takovou podporu jakou má, bez adorace médií, kulturní fronty, fan-klubů a části sociálních sítí. Schwarzenbergofilie je jen uměle a účelově vyvolaný mýtus o člověku, který 20 let umně využívá celý systém naší země hlavně ve svůj prospěch.