Klausův rozhovor pro Poláky a havlistické novinářské hyeny

Zdroj: frantisekmatejka.cz Rozhovor Václava Klause pro polské noviny měl celkem 1.961 slov. Celkem 12.639 znaků včetně mezer. Byl o Evropě, o Evropské unii, rozdělení Československa, vztahu k Polsku, tradicích a hodnotách, liberalismu, nebo Benešových dekretech či krátkém zhodnocení prezidentského mandátu.

Jen jedna odpověď z dvanácti se týkala Václava Havla, a přesto se stala dalším motorem kritiky z řad havlististických novinářských hyen. Realistické hodnocení stavu hospodářství Evropské unie, faktického úbytku svobod v Evropě, nahrazovaných centralistickými rozhodnutími shora, připomenutí faktu, že impuls k rozdělení Československa přišel od Slováků, uznání Polákům za jejich příkladný vztah k vlastnímu státu, nebo apel na nedotknutelnost Benešových dekretů jako důsledek předchozích dějů, jejichž původci jsme nebyli, tomu všemu se naši novináři obloukem vyhnuli. Jediné, co je zajímalo, bylo prosté názorové hodnocení Václava Havla. Tedy že byl podle Klause extrémní levičák, a že… „Trh nazýval hokynářstvím, místo demokracie chtěl elitářskou postdemokracii, místo konzervatismu a tradičních hodnot prosazoval modernistické boření existujícího lidského řádu. Byla to spíše ozvěna francouzského jakobínství než britský konzervativní princip klasického liberalismu.“

Václav Havel samozřejmě levičák byl a v mnoha ohledech skutečně extrémní, minimálně pokud jde například o podporu ekologismu, sociálního státu a uměle stanovovaných tzv. lidských práv, které jakoby ve své podpoře nikdy neměly dno svých ekonomických možností a zcela opomíjely žádoucí rovnováhu mezi právy a povinnostmi, nebo aktivní přístup k vojenským invazím do jiných suverénních států. Nic z toho nemá se skutečně konzervativními ideami a pravicovým smýšlením nic společného. Byl to levičák stejně, jako drtivá většina jeho přátel a kamarádů, počínaje Tomášem Halíkem, Jiřinou Šiklovou, Jiřím Pehem, Evou Holubovou, Taňou Fischerovou, a Kocábem či Bursíkem konče.

Havlistický hyenismus, systematicky šlapající po komkoli, kdo má odlišný názor, by se neobešel bez trvalé podpory médií. Martin Komárek v MF Dnes, Václav Moravec v České televizi, nebo Erik Tabery v Respektu či Dalibor Balšínek v Lidovkách, to je jen namátkový výčet mediálních „elit“. Málokdo z lidí u nás četl originál celého rozhovoru, natož aby se nad ním zamyslel, ale výňatek o Havlovi plní titulní strany a tím i hlavy „lidu“. Mediální lynč za názor a umlčení jinak smýšlejících, zesměšnění, dehonestace – ano, nikoli nepodobné praktikám Jakobínů, byť prostředky jsou dnes sofistikovanější a netřeba rovnou zabíjet. To je jeden z hlavních odkazů Václava Havla, který nevymažete ani upravenými učebnicemi, ani jeho glorifikací a uměle budouvaným kultem osobnosti, postrádajícím jakýkoli náznak sebemenší kritiky.