Žaloba za velezradu: Šaškárna dlouhodobě opomíjených a zneuznaných telat

Věřím, že Václav Klaus dokáže lidem pít krev. Včera jsem seděl v hospodě s kamarádem, který kdysi pracoval ve Státní bance československé a ten říkal, že se s Klausem těsně minul, ale to, co o něm slyšel, by si Václav za rámeček určitě nedal. Má poučovací mánii a nevynechá okamžik, aby ji neuplatnil. Je to již stokrát omletá historka, ale přesto musím říci, že i mě poučoval. Stačil to udělat během několika desátek minut. Klaus hrával volejbal, snad se dostal i do širšího výběru reprezentace, ale zase z jiného pramene jsem slyšel drb, že byl s tím svým poučováním tak nemožný, že mu to snad dali znát a dal se proto na tenis, kde jen stěží může soupeře poučovat.

Co člověku Bůh na jedné straně dal, tak to mu na druhé straně zase jinde vzal. U Klause to je inteligence a schopnost vidět dopředu. Není proto divu, že hraje šachy. A tyto schopnosti ho předurčily k politické kariéře, kterou sice začal, jako mnoho ostatních, relativně pozdě, ale zato o to intenzivněji.

Myslím, že během takového půl roku zcela srovnal krok s Václavem Havlem, co se známosti mezi veřejností týče. Veřejnost brala Havla jako jakéhosi Masaryka, který se objevil z temnot disentu a byl vyzdvižen, podobně jako Masaryk na trůn nejvyšší – aklamací. Ta volba měla jen jedinou vadu, volili komunisté. Ale nikdo jiný tehdy v komunistickém parlamentu k dispozici nebyl a jít na barikády není český styl.

Klaus, ač prostý ministr financí, v podstatě určoval ekonomický běh státu. Byl nejznámějším člověkem přes hospodářství a finance a ordinoval rozjíveným občanům tvrdá úsporná opatření. Vtipy o tom, jak Klaus radí, že u Federálního shromáždění je tráva šťavnatější nebo párky „Klausovy“ jsou pověstné.

Nevím, jestli někdy zalitoval svého výroku o „špinavých penězích“, ale ono to je celé zmatené. Tehdy totiž šlo o to, že by se mělo kontrolovat, odkud mají lidé peníze do malé privatizace. A to šlo Klausovi proti srsti, protože pouze ti lidé, kteří se za bolševika na hraně legality obohacovali, neprodukovali špinavé nýbrž jen šedé peníze. Různí meloucháři, zelináři a samozřejmě veksláci dělali něco, co i bolševik trpěl, protože je vlastně potřeboval a Klaus nechtěl jejich peníze kádrovat.

Další Klausovým hitem, pod kterým je nesmazatelně podepsán, je kupónová privatizace. Křičí na něj především lidé, kteří si nevidí na špičku nosu. Bylo jasně řečeno, že kupónovka je taková hra, která nás má naučit kapitalismu a když se toho někdo zúčastnil a přišel o své dvě tisícovky, tak se dožadoval socialistické ochrany. Ty by byla velmi jednoduchá, žádná kupónovka by se nekonala.

A jako třešinka na dortu trůní na té nenávisti a žalobě ona „slavná“ amnestie z 1. 1. 2013. Já se neodvážím soudit, zda to byl dobře nebo špatně, na to nemám. Ale jsem ochoten se s kýmkoli vsadit o metr Plzeňských piv, že nenalezne ani jeden jediný případ, kdy amnestie znemožnila vymáhání nějaké pohledávky. Jsem chudý důchodce, ale to pětikilo klidně zariskuji s tím, že bychom to pivko vypili společně a já to v případě prohry zacáloval. Nebo opačně.

Ústavní právník, pan Prof. JUDr. Václav Pavlíček se v dnešním odpoledním docela dobře bavil, když na Radiožurnálu paní redaktorce vysvětloval, že ta žaloba je hloupost, protože ji nelze ani náhodou projednat. Ale často se jednodušší lidé pověsí na zeď fotografii svého nepřítele nebo neoblíbeného politika a strefují se do něj šipkami, v USA i ostrými.

A tady ta truc žaloba není nic jiného než takové šipky převedené do symbolické podoby, aby bylo vidět, „Jak jsme toho Klause vyprovodili“. Myslím, že až se do politiky vrátí a zabránit mu může jen ta zubatá s kosou, tak se ještě mnozí budou divit a jiní budou mít koho volit.

Zdroj.