Ústavní žaloba pro velezradu?

Dvacet sedm nenávistí motivovaných levicových senátorů připojilo své podpisy pod návrh ústavní žaloby proti prezidentu Klausovi. Píši nenávistí motivovaných, protože nic jiného nemůže být motivem takového zneužití ústavy a tak frivolní obžaloby. Pan předseda Štech se vyslovil pro to, abychom „se nesoustředili na to, jestli bude podání projednáno nebo ne. Soustřeďme se na to, aby odsouzení tohoto kroku bylo co nejspontánnější“. Tím krokem je podle senátorů amnestie presidenta republiky. Pan předseda Senátu se rozhodl, že Václav Klaus je už předem odsouzen a jde jen o to, aby verdikt byl co „nejspontánnější“.

Jak frivolní je návrh ústavní žaloby je vidět i z toho, jak se o návrhu, který sama podepsala, vyjádřila senátorka a sama bývalá ústavní soudkyně Wagnerová. Podle ní „velezrada není trestný čin“. To, co je v ústavě nazváno velezradou proto, aby vynikla vážnost přečinu, za který může být prezident souzen, je paní senátorkou interpretováno tak, že prezident může být stíhán za cokoliv. Mezi pěti důvody žaloby je uvedeno například nejmenování ústavních soudců. Paní senátorka zcela pomíjí to, že nominace ústavních soudců podléhá schválení Senátem a že od prosince 2006, kdy byl ústavním soudcem jmenován Vladimír Kůrka, neschválil Senát ani jednoho prezidentova nominanta. Dalším proviněním je podle paní senátorky odmítnutí jmenovat soudního čekatele Petr Langera soudcem přes to, že pan Langer vyhrál řízení o svém jmenování před Nejvyšším správním soudem.

I kdybychom připustili, že prezident je správní orgán, což je skutečně zcela nová interpretace Ústavy, a že jeho rozhodnutí mohou být zrušena výnosem správního soudu, je tady ještě jeden problém. Páni senátoři jsou si vědomi, že žádný z pěti důvodů, které ve svém návrhu uvedli, není ani zdaleka jistým porušením ústavních pravomocí. Kdyby byl, hovořilo by se o ústavní žalobě v době, kdy k němu došlo. To se ovšem nestalo. Prezident má být žalovám hodiny před tím, než jeho funkční období skončí, za kolekci „ústavních deliktů“, kterých se podle žalujících senátorů dopustil během deseti let svého funkčního období.
Podle Ústavy nelze prezidenta trestně stíhat, ani stíhat za přestupek či jiný správní delikt. Jediným případem, kdy prezidenta stíhat lze, je na základě žaloby pro velezradu.

Senátorka Wagnerová a teď i senátor Dienstbier tvrdí, že podání ústavní žaloby je nutné proto, aby se upřesnil rozsah ústavních pravomocí prezidenta. Velezradou podle nich může být jakýkoli „ústavní delikt“. Vzhledem k tomu, že se prezident svým ústavním slibem zavazuje zachovávat Ústavu a zákony, může být cokoliv, co by podle senátorů mohlo být překročením jeho ústavních pravomocí velezradou. Pokud jejich „právní názor“ najde slyšení, znamená to, že prezident a všichni budoucí prezidenti mohou být žalováni z velezrady tehdy, když se skupina senátorů domnívá, že přešli ulici na červenou. Dokonce ani nevadí, že nevědí, zda vůbec přešel a zda byl v ulici semafor. To má určit soud.

Pokud Senát schválí návrh ústavní žaloby, staneme se prvním státem na světě, který bude žalovat svého prezidenta za velezradu a poprosí Ústavní soud, aby definoval, co to ta velezrada vlastně je a z čeho prezidenta vlastně žalují. Ústavní soud se má stát asistentem obžaloby. Rozesmátý pan Janeček, který České televizi rozjásaně sděloval, jak je šťastný, že podpisy sehnal, že už má podepsaných 27 senátorů, se podle senátora Dienstbiera plete. Je jich jen 26. Pan Janeček teď tvrdí, že jde o omyl, který způsobil kdosi, kdo neuměl počítat. Pan Janeček je tak šťastný, že je mu vše úplně jedno. Chyby se stávají a podpisy nakonec budou. S tím souhlasí i pan senátor Dienstbier. Poslední informace je, že se senátor Pavel Trpák podepsal na jiném papíře. Podle pana Dienstbiera pan senátor Trpák podepsal pouze petici pro svolání schůze senátu a nepodepsal ústavní žalobu.

Je roztomilé, jak ti, kdo chtějí „upřesňovat rozsah ústavních pravomocí“, nedokážou rozeznat, kterou z jejich listin kdo podepsal a co vlastně podepisují. Napadá mě kacířská myšlenka, že pokud máme senátory takových kvalit, bude možná opravdu lépe takovou instituci zrušit. Ano, páni senátoři jsou zaslepeni nenávistí. Jejich cílem není nic než to, aby presidenta před jeho odchodem co nejvíce pošpinili a zostudili. Motivuje je nenávist a strach z toho, že by se snad Václav Klaus mohl vrátit do aktivní politiky.