Novodobí bolševici se snaží vyklučit staré normalizační „prospěščiky“

Vznik slova „bolševik“, by měl být každému vzdělanému člověku alespoň trochu znám. V roce 1912 se v Lidovém domě v Praze konala konference ilegální ruské sociální demokracie, na které radikální Vladimír Iljič Uljanov,…

Vladimir Iljič Uljanov - Lenin

Vladimir Iljič Uljanov – Lenin

…revolučním jménem Lenin nezískal většinu. A proto tu svoji menší, ale radikální část ruské sociální demokracie nazval „bolševiky“, na věčnu paměť toho, že ač žádnou většinu (bolšinu) neměli, tak se nazvali bolševiky.

Názor, proč potom bolševické myšlenky získaly takovou podporu, mohou být různé. Ale jedna věc je nade vší rozumnou pochybnost. A sice ta, že bolševika Lenina implantovala do Ruska německá císařská tajná služba, za účelem podrytí carského režimu a vítězství ve válce.

Bohužel, plán se provedl až příliš, Lenin dokázal carský režim nejen podrýt, ale i svrhnout. A nastolil v Rusku bolševickou diktaturu. Německý vynález, socialismus tak zapustil kořeny ve velkém Rusku, které se pak následně stalo Sovětským svazem.

A u nás vše následovalo s odstupem nějakých třiceti let. Bída první republiky se skloubila s rozčarováním z postupu velmocí k Československu a tak českoslovenští bolševici získali ve volbách 1946 většinu a jejich šéf, Klement Gottwald se stal předsedou vlády.

A to bylo vodou na mlýn mnoha a mnoha mladým a nadšeným komunistů, které dnes už nechci jmenovat, protože jsou buď po smrti nebo úctyhodného věku. A o této generaci československých komunistů se opravdu dá hovořit jako o ​​bolševicích,​ protože tak nejen jednali, ale i mysleli.​

Ovšem, po roce 1968 se vše šmahem změnilo. Došlo k jakési obdobě upáleni Mistra Jana Husa a to tak, že trestem byl pouhé vyobcování z církve – KSČ, ale množství těch vyobcovaných se počítalo na statisíce.

A zbytek každý zná. Místo statisíců kovaných bolševiků nastoupily na jejich místa statisíce vyžírků, prospěchářů, či jak jsem je v nadpise nazval „prospěščiků“. A ti měli dvacet let v rukou otěže našeho průmyslu, ba možná celé společnosti.

Ale, v souvislosti se současným vývojem nejen na Ukrajině, ale i jinde ve světě se setkáváme s tím, že skupina „Majdanopravověrných“ osob není schopna přistoupit na jakoukoli diskuzi. Není schopna se byť na jediný centimetr odchýlit od dogmatu.


A tato nevelká, leč velmi hlasitá a agresivní skupiny označuje za bolševika, kohokoli, kdo nesouhlasí s její názorem, i když pravdou je, že současný Brusel je daleko levicovější než současná Moskva, která je spíše baštou konzervatismu, ve které se homosexualismu nepodlézá.

Ale, kdokoli se snaží o jakýkoli objektivnější názor, než je ten oficiální, je touto skupinou označen za bolševika, komunistu, starou strukturu, estébáka a bůhvícoještě, prostě proto, že oni, stejně jako kdysi Lenin, nesnesou kritiku a odpor proti sobě.

A v tom, jak já si myslím, je jádro současného bolševismu. Protože, to není nic jiného, než prosazování si svého názoru bez ohledu na objektivní skutečnosti, bez ohledu na spoluobčany, bez ohledu na nic.


Zdroj: Blog autora