Já, ač velký Klausofil, myslím, že Klaus pochybil

Nepochybil ani tak s amnestií. Amnestie je sama o sobě značně pochybná a lidmi odsuzovaná věc, takže jen stěží si lze představit amnestii, která by nevyvolala žádnou kritiku. I ta nejmenší by ji vyvolala, protože pak by se zase řeklo, že je nedostatečná a nemělo smysl ji vyhlašovat.

Klaus podcenil, kolik nepřátel mezi politiky má a jakou jim tou druhou částí amnestie dává do rukou zbraň. A vůbec nezáleží na tom, zda ta zbraň je pravdivá, hlavně musí být působivá na veřejnost. A to na 150%, jako Stachanovec, splnil případ H-SYSTÉM. Šikovnou manipulací s fakty se podařilo vytvořit dojem, že Klaus zmařil potrestání manažerů a vyplacení odškodného.

Nic není méně podobné pravdě. Oni tři manažeři, o které jde, nebyli vůbec amnestováni na základě části II. Amnestie, ale jen a pouze proto, že jim byly uděleny podmíněné tresty. A ty jim zcela jistě neudělil Klaus a pokud jde o nějaké odškodné, tak přece byli již souzeni a pokud by soud vyslovil nějaký rozsudek o odškodnění, tak by na něj amnestie neměla žádný dopad, podobně jako u případu Dary Rolins.

Ani to oddalování podpisů různých eurohujerských slátanin nepokládám za velezrádné. Hlavně pak „nepodpis“ tzv. Eurovalu je komický. Vždyť ten záchranný mechanismus platí jen pro země Eurozóny, takže náš podpis by tam byl pouze výrazem jakési solidarity, ničeho jiného. Ale svůj význam by měl při příštích diskuzích o přijetí Eura, kdy by jeho zastánci říkali: „Ale vždyť Euroval jsme již podepsali a tak jsme jednou nohou v Eurozóně“.

A jmenování soudců Ústavního soudu? Klaus by je asi s obrovskou radostí jmenoval sám. Ale od samého počátku mu senát házel klacky pod nohy a zamítal jednoho soudce za druhým. To není záležitost posledního roku nebo půlroku. To se táhne celé Klausovo prezidentské úřadování. A když mu senát smetl ze stolu další dva soudce, tak prostě rezignoval. Já osobně bych si řekl: „s těmi hlupáky v senátu nemá cenu se dál škorpit, aťsi to vyřídí můj nástupce“. Takže sice asi chyba, ale zcela pochopitelná. Nikdo totiž není pouhým strojem bez emocí.

Ale to, kde pro Klause nenacházím omluvu, je ono „nejmenování“ soudcem soudního čekatele Langera. To, že Klaus odmítl jmenovat jako soudce „mlaďochy“ naprosto chápu. Ani já nevím, jak vyzrálým může být soudce mezi dvacítkou s třicítkou. Podle mého mínění nic moc a žádnému z těch čekatelů by neubylo, kdyby pár let sloužil na soudu jak vyšší soudní úředník a poznal dokonale chod soudu.

Ještě bych mu za to nejmenování ještě zatleskal, nebýt toho, že onen, nepochybně schopný soudní čekatel, myslím, že se jmenuje Langer vyhrál svůj spor o jmenování u NSS. Naskýtá se otázka, zda má tento soud právo vykládat povinnosti prezidenta, to by příslušelo spíš Ústavnímu soudu, ale budiž. Detaily zas až tak dobře neznám.

A prezident Klaus ten rozsudek ostentativně ignoroval. Bylo by bývalo stačilo to nejmenování soudního čekatele Langera písemně zdůvodnit, jak požadoval rozsudek NSS, a nyní by měli senátoři o jeden bod žaloby méně. Samozřejmě, že nejmenování jednoho zpovykaného mladíka nemůže ohrozit demokratický pořádek v zemi, na druhou stranu ale soudní rozsudek má být vždy respektován a prezidentem obzvláště.

Svým způsobem to byla, dle mého názoru, nejhrubší Klausova chyba, daleko hrubší než nějaké poonděná amnestie. O amnestii totiž lze diskutovat, lze ji zdůvodňovat a obhajovat, ale tady mi slova obhajoby chybí, nerad bych totiž byl považován za nekritického a zaslepeného člověka.

Ale Klaus u mě zůstává našim a Evropským politikem číslo jedna. Ovšem i ten nejlepší politik, s tou největší vizí, udělá někdy chybu. V tomto případě jako důsledek samolibosti a nedostatku pokory.

Zdroj.