Co přivádí Rusko do Sýrie?

O čem si povídají prezidenti Spojených států a Ruska v telefonátech, o kterých se veřejnost nesmí nic dozvědět? Neřeší už dávno Donbas, Krym, Jemenskou válku ani uprchlíky mířící do Evropy. Tématem číslo 1 je teď Sýrie.

rozdíl? A kde?

rozdíl? A kde?

V Sýrii to začalo a v Sýrii by to také mělo co nejdříve skončit. Původně lokální konflikt se rozrostl do apokalyptických rozměrů a jeho důsledky můžeme v podobě nekonečného proudu uprchlíků vidět už i u nás, za evropskými humny.

A jestli se vůbec u nás vůbec v něčem mohou dva do krve rozhádané tábory odpůrců a příznivců uprchlíků shodnout, je to určitě fakt, že pro Syřany i pro nás by bylo nejlepším řešením ukončení války v Sýrii, zklidnění situace na Blízkém východě, dohoda válčících stran o příměří, vzájemné koordinaci úderů a společné likvidaci bojovníků jednotek Islámského státu a nastolení míru a pořádku v oblasti.

Válka zkrátka dospěla do fáze, když už se bojovat nevyplatí. Všechno už je zničeno, skoro všichni utekli. Teď (tak jako ve většině válečných konfliktů v současném světě) by proto logicky mohla nastoupit fáze rekonstrukce a investic, což je ostatně také zatraceně výnosný globální byznys. Tím spíš, že například Turecko využívá podpory NATO, chaosu v oblasti a vyřizuje si letité účty s Kurdy bojujícími (světe div se!) proti jednotkám IS. A neméně důležitý je samozřejmě i bezpečnostní aspekt: armáda Islámského státu, jejíž výcvik a vyzbrojování nejmodernějšími zbraněmi padá na vrub připitoměných strategických rozhodnutí diplomacie USA v minulých letech, se stává reálnou hrozbou nejen pro Blízký východ, ale vlastně už pro celý civilizovaný svět.

V této situaci se do věci vkládá Rusko a jeho dosavadní vlažná podpora syrského režimu Bašára al-Asada se mění v podporu masivní a prioritní. Je pochopitelné, že pokud Čech někde uvidí ruské stíhačky a tanky, volá hned „Pozor! Další invaze a okupace! Zachraň se, kdo můžeš!“ Jenomže v Sýrii je to jinak. Přítomnost ruských jednotek nemá vést k dalšímu stupňování bojů všech proti všem. To by nepřineslo nic dobrého nikomu, natož Rusku. Z Moskvy jde tentokrát zkrátka o argument typu: konflikt v Sýrii nemá vojenské řešení.


Jde o výzvu k jednání, která jediná mohou vést ke zklidnění situace, nastolení míru a v delším horizontu návratu syrských uprchlíků do vlasti. Pro Moskvu je totiž v současné době největší prioritou ochrana důležitých námořních základen na jihu Sýrie stejně jako ochrana tádžického předpolí proti pronikání bojovníků IS a islámských fundamentalistů dále do Ruska. A v tomto případě se ruské i evropské zájmy – můžete si o tom myslet cokoli – vzácně shodují.


Zdroj.