Odvaha k pravdě: Zastat se kameramanky odsouzené davem moralizujících díky manipulaci a lži

Kameramanka podkopla nohy ubohému uprchlíkovi! Co na tom, že ten ubohý uprchlík je vlastně pachatel trestného činu. Co na tom, že kameramanka vlastně nikomu nohu nepodkopla. Vždyť dojímat se je tak lidské, hned se cítíme lépe.

Eva Hrindová

Eva Hrindová

Ubohá kameramanka si musela zažít absolutní peklo. Byla terčem minimálně evropského odsouzení. Kdejaký nýmand si jistě do ní šel rituálně kopnout. Myslím na ni a dovedu si představit, čím asi procházela. Důležití lidé se jí nezastali, protože jestli média nelžou, dostala výpověď. Musí to být pro ni strašné. Zvláště, když jsou dnes k dispozici videa, která dokazují, že nikomu nohu nepodkopla. Ví to ona, ví to svědci okolo, ví to ten ublížený uprchlík, který si na této mediální parafrázi postavil svou kariéru nejubožejšího z ubohých. Přesto byla odsouzena a uprchlík byl oslavován.

https://youtu.be/rZZ_VPWyyDQ

video, které dokazuje, že nohy kameramanka uprchlíkovi nepodtrhla

 
A tak je to dnes se vším. Davy „soucitných“ novinářů se jezdí dojímat na hranice, kde očumují davy zmanipulovaných a naivních lidí, kteří jim tam hrají divadlo na chudobu a vynucují si tak soucit. Nezapomenutelné jsou především reportáže Igora Chauna, který se nejvíc dojímá asi sám nad sebou a sebestředně a okázale se rozplývá nad svou soucitností. Je toto odvaha? Je toto skutečný soucit? Ne, je to povrchnost a slabost.

Odvaha je pojmenovat věci tak, jak jsou. Odvaha je vidět za to naaranžované divadlo a udělat i na první pohled nesoucitný čin. Protože ten nesoucitný čin může těm lidem v dlouhodobé prespektivě pomoci více, než teatrální činy několika pomatenců. Jenže co vidíme?

Vidíme kameramanku, která byla mediálně lynčovaná za to, že stála na straně zákona. A na straně druhé prokazatelně pachatele trestného činu, který je společností oslavován a adorován. Může to s námi skončit dobře? Když se necháváme takto manipulovat? A při prvním mediálně dojímavém obrázku přestáváme vidět objektivně? Tihle uprchlíci si nás omotali okolo prstu jako rozmazlené frackovité dítě, které si dokáže vyřvat vše, na co si vzpomene. Jenže dobrý rodič to prohlédne a nenechá se donutit plačícím dítětem ke koupi nezdravého bonbonu. Dobrý rodič se nenechá manipulovat a snese i káravé pohledy slabších maminek, které k přísné výchově nemají dost síly. Kéž bychom našli dost odvahy k tomu, zachovat se jako zodpovědný rodič!

Ale zatím tu odvahu spíš nevidět. Málokdo má odvahu udělat ze sebe xenofoba, málokdo má odvahu k pravdě. Postavit se proti tomu tlaku útočícímu na naši lidskost a soucit je těžké. Ti lidi deroucí se k nám, jsou na tom špatně. To je nepopiratelné. Ale je správné v jejich zájmu trestat lidi za pravdu? Je správné v jejich zájmu křivit spravedlnost a naše zákony?

Odvážní a soucitní jsou ti, kteří vidí za kulisy divadla na soucit. Odvážní jsou ti, kteří se nenechají zmanipulovat omdlévajícími dětmi a lidmi čekajícími na otevření hranice. Protože za těmi kulisami je jednoznačně fakt, že „uprchlíci“ se dožadují vstupu do země protiprávně a vynucují si pomoc dost brutálním způsobem. Nikdo je nenutil k tomu, aby šli do takového rizika a vystavovali těm špatným podmínkám své děti a ženy. Je to jejich volba a naše hloupá volba je to, že jim pod tlakem ustupujeme.


Maďarská kameramanka je pro mě symbolem – symbolem pravdy a spravedlnosti. Její příběh ukazuje, jak je pravda a spravedlnost oslabena. Na čem tedy budeme naši společnost stavět, o co budeme opírat naše fungování, když ne o pravdu a spravedlnost? Jde-li tak lehce zastřít pravdu a jde-li tak lehce upřít člověku spravedlnost, není to dobrá zpráva. Co myslíte – podaří se nám pravdu a spravedlnost ubránit? Nejsem si jistá…


Zdroj.