Pohádka o spravedlivých a tolerantních intelektuálech

Je jich všude plno – ohánějí se svou tolerantností, okázale dávají najevo svou soucitnou duši a uzurpují si právo na jediný správný názor. V tom něco nehraje – jak může být tolerantní ten, kdo tvrdě potlačuje jiné názory? 

Eva Hrindová

Eva Hrindová

Je to celé jedna velká pohádka, kterou si vyprávějí hlavně ti, kteří chtějí být jejími hlavními hrdiny. Všichni ti velcí (většinou ale ne výškou) myslitelé, kteří dovedou krasopěkně mluvit hodiny a hodiny na různá témata. Filosofické řeči o naši soucitnosti a tolerantnosti jen ale zakrývají jejich připosranost a neochotu cokoliv dělat. Za těmi krásnými slovy nejsou žádné činy. Snad jen činy na potlačování těch, kteří na ně ukazují a křičí, že král je nahý.

Jak se slučuje jejich navenek okázale prezentovaná tolerantnost s tím, že nejsou ochotni tolerovat lidi s jinými názory? Jak se to slučuje s jejich papalášským a klientelistickým chováním, kdy využívají všech svých známostí, aby zlikvidovali jakýkoliv náznak opravdové diskuse? Vzpomeňme třeba pana Halíka, který si uraženě stěžoval kdesi na sekretariátu jakési strany na to, že v jakési diskusi o migraci pořádané členy této strany bude vystupovat i Martin Konvička. Jak se slučuje tolerantnost s hysterickými aktivitami, kdy jsou názoroví oponenti nesmyslně osočováni, zesměšňováni a uráženi? Existuje mnoho falešných profilů, lživých článků, nepodložených tvrzení.  Vše slouží jen k jedinému, aby byla znemožněna konfrontace názorů. Aby naši intelektuálové nemuseli vystavit své slabé názory konfrontaci.

Jak se slučuje jejich navenek okázale prezentovaná lidskost a soucit s tím, že mlčí k prokazatelnému násilí? Jak se jejich „humanita“ a odmítání rasismu slučuje s tím, že islám prokazatelně útočí na židy? Jak obstojí jejich tolerance k islámu s tím, že je to vlastně tolerance k tomu nejodpornějšímu rasismu jaký si můžeme představit? Včera ukazovali v televizi video malé holčičky, kterou její arabský tatínek učí zabíjet nožem židy. Mluvili o tom, jako o jednotlivém patologickém jevu. Není to jednotlivost – dnes se v Izraeli právě takto židé zabíjejí – nožem. A dělají to muslimové. Dělají to proto, že jsou k tomu celý život vedeni. Každý, kdo toleruje islám a odmítá vidět jeho zlo, vlastně schvaluje ideologii návistnou k židům. Jak se to slučuje s tím povrchním filosofováním o toleranci? Lze pochopit tu drzost našich intelektuálů, kteří na jednu stranu snobsky pořádají akce na podporu židů a na druhou stranu plivou na ty, kteří se pokouší aspoň v Česku židy před islámem ochránit?

Každý, kdo se dnes jasně nestaví proti násilné a rasistické ideologii islámu jasně ukazuje na svoji slabost a ubohost. Dnes je dostupných dost informací, které jasně ukazují, jaké zlo islám je. Zabíjení židů v Izraeli, islámský stát, krutý režim v Saudské Arábii. Co chcete proboha více? Jak dlouho ještě budete zakrývat jasná fakta a v zájmu čeho? Nebo spíš koho?


To není jen islám, ten nás ohrožuje naprosto zásadně, ale naše svobody jsou plíživě okrajovány už mnoho let. Nesvoboda nejen v akademickém prostředí si získávala prostor pomalu ale jistě. Arogance papalášů není jen projevem politiky. Stejní papalášové jsou ve školství, ve vědě, v neziskovkách, v médiích. Zvykli jsme si na to, bereme jako samozřejmost, že lidé s okrajovým názorem jsou různými papaláši pomlouváni, zesměšňováni, uráženi. Tohle je demokratická diskuse? Tohle je svobodná výměna názorů? Kde jsou všichnui ti demokrati, kteří se ohánějí Havlem a Masarykem? Vždyť oni jsou v první řadě těch šikanujících a lynčujících. Mnoho lidí bylo a je zbytečně popotahováno za pravdu a za neochotu někomu lézt do zadku a adorovat lidi u moci.

Nakonec naše svobody budou zachraňovat obyčejní lidé bez akademických titulů a bez schopnosti planě žvanit o svobodě a toleranci. Naštěstí. Za svobodu a pravdu dnes bojují lidé, kteří o svobodě neumí krasořečnit, ale umí ji cítit a taky pro její zachování umí něco udělat. Doufám, že takových lidí bude přibývat, protože jsou naše jediná naděje. Intelektuálové dnes selhávají na plné čáře!


Zdroj.