Kdo jsou vlastně sluníčkáři?

Co vede některé lidi, aby bez rozmyslu podporovali imigrantskou vlnu, která se žene do Evropy? Co je vede k tomu, aby pomáhali i bez ohledu na důsledky? Těch důvodů může být mnoho, od pocitu viny, přes neschopnost analytického myšlení, až po ztrátu smyslu života ve své společnosti.

Lea Vojteková

Lea Vojteková

Pomáhání druhým se pak stane samo o sobě smyslem, a je jedno, jaké následky to bude mít. Těmto lidem jde pouze u ukojení svého ega, které jim dá pocit, že jsou hodní a konají dobro. Pomáhat někomu samozřejmě není samo o sobě špatné. Důležitý je ovšem aspekt rozumu.

Představte si, že vás soused požádá o finanční pomoc, protože se dostal do nějakých nečekaných potíží. Co uděláte? Když na to budete mít, tak mu zřejmě pomůžete. A teď si představte, že vás o finanční pomoc požádá soused, o kterém víte, že svou výplatu každý měsíc nahází do hracího automatu. Půjčíte mu? Zřejmě ne, protože zvažujete důsledky.

Každá pomoc nemusí být zákonitě prospěšná. Ne nadarmo se říká, že cesta do pekla je dlážděna dobrými úmysly. Chápu, že mnoho sluníčkářů to asi myslí dobře, jenže člověk musí reflektovat i realitu. Když už i švédská ministryně zahraničí přiznává, že Švédsku díky uprchlíkům hrozí kolaps, asi bude někde nějaká chyba v Matrixu…

Když už se oficiálně přiznávají vysoké počty znásilnění od přistěhovalců, opět tady něco hapruje. Když už i tajné služby Německa varují, měli by se všichni ti “pomáhači” alespoň zamyslet. Když dochází ke znásilňování dětí, žen i homosexuálů přímo v azylových centrech, mělo by se sluníčkářům rozblikat červené světýlko v hlavě: ,,Neděláme náhodou něco špatně?”

Pomáhat chtěl kdysi i král Husajn v Jordánsku. Ten poskytl pomocnou ruku (azyl a peníze) palestinským běžencům, kteří prchali před terorem “zlých” Izraelců. Uprchlíci se králi Husajnovi odvděčili tak, že se ho pokusili zavraždit. Dlužno dodat, že král Husajn se s nimi nepáral, nějaká lidská práva teroristů jej nezajímala a s Palestinci zatočil ještě brutálněji, než Izrael. Celý problém se pak přesunul do Libanonu.

Země, které se do 70. let říkalo “Švýcarsko Orientu”, se během několika let proměnila z demokratické, sekulární a bezpečné země v kůlničku na dříví a zemi zmítanou genocidami a občanskou válkou. Původní Libanonská křesťanská maronitská většina byla po příchodu palestinských uprchlíků, samozřejmě infiltrovaných teroristy (OOP, Fatah, atd.), přečíslena a stala se ve vlastním státě minoritou.

Palestinci se spojili s místními organizacemi (Amal) a začali křesťany utlačovat. Křehká sekulární společnost, kde měli jak křesťané, tak sunnité, tak šíité rovnoprávné postavení se rozpadla a vypukla občanská válka, trvající několik desítek let. A dlužno dodat, že po “vyřešení maronitské otázky” se šíité a sunnité pustili do sebe.

Nevidím jediný signál, který by naznačoval, že se v Evropě nebude opakovat stejný scénář, pokud současné menšiny nedosáhnou takových počtů, aby mohly důsledně prosazovat svá “práva”.  Takže všem slunířkářům přeji trochu více myslet i na důsledky svých činů…

Zdroj: leavojtekova.cz