Velká tibetská dalajlamova manipulace a lež. Díky čínské vládě Tibet prosperuje

EUserver.cz | Desátý březen byl dnem vyvěšování tibetských vlajek, a také rada města Pardubic se usnesla, že vlajku vyvěsí. Není to bohužel jediná problematická zahraničně politická iniciativa vedení města. V roce 2009 Pardubice jako jediné město v České republice podporovalo albánskou samosprávu kosovské Djakovice (albánsky zkomoleně Gjakova), což je město, kde je míra agresivity albánského obyvatelstva nejvyšší z celého Kosova. Při pogromu v březnu 2004 tam kosovská chátra vypálila v centru města pravoslavný chrám, spáleniště srovnala buldozerem a celou noc se veselila a střílela ze samopalů do vzduchu. Později byl chrám obnoven za mezinárodní (tedy i české) peníze, a v areálu žijí čtyři srbské stařenky, které tehdy před smrtí zachránili italští vojáci. Stařenky dnes hlídá policie a své vězení nemohou opustit, protože na ulici by je albánská lůza ihned zabila. Takové skvělé město tedy Pardubice za naše peníze podporovaly.

Vyvěšování tibetské vlajky naštěstí skoro žádné veřejné peníze nestojí, je ale ve svých souvislostech stejně pochybnou akcí. S ohledem na dnešní mezinárodní a hospodářské postavení lidové Číny ve svých důsledcích znamená poškozování zájmů České republiky a jejich občanů. Je zde zcela bezdůvodně zpochybňována svrchovanost Čínské lidové republiky nad částí jejího území. Pokud by chtěli být radní důslední, museli by vyvěšovat i jiné vlajky. Vedle Kosova třeba i vlajku Fríska, Skotska, Katalánska, Baskicka atd. Chtějí-li protestovat proti „porušování lidských práv“, pak by to chtělo zaprotestovat i proti poměrům jinde, třeba proti tomu, že v Saudské Arábii ženy nesmí mít zaměstnání, občanský průkaz ani nesmí řídit auto.

Zastupitelé a radní českých měst a obcí by si raději měli schválit služební cestu do tibetských provincií Číny, aby se na místě přesvědčili o faktech. Viděli by obrovské státní investice do infrastruktury i likvidace negramotnosti a chudoby. Zjistili by také, že na Tibeťany jako národnostní menšinu se nevztahuje čínská politika jednoho dítěte. Kdyby radní cestovat nechtěli, mohou se podívat na internet, kde je vystaveno množství materiálů o tom, jak vypadal feudální Tibet za panství dalajlámů.

Tehdy většina obyvatel Tibetu náležela do nejnižší kasty a jejich život měl cenu otýpky slámy. Neměli vůbec žádná práva, a pán je mohl zabít nebo potrestat useknutím ruky nebo vypíchnutím očí. Dnes jsou občany ČLR a jsou tedy rovni své bývalé vrchnosti. A především z toho pramení nenávist bývalých elit a jejich potomků k vládě v Pekingu. Když tato vláda obnovovala svrchovanost Číny nad Tibetem, dopustila se spousty násilí a za kulturní revoluce zničila mj. velké množství lámaistických klášterů. Ale tady si stačí připomenout, jak vypadala padesátá léta u nás a v SSSR.

Dnes stojí nové kláštery i v místech, kde předtím žádné nebyly. Prakticky všude je zavedena elektřina, do Lhasy jezdí vlaky i létají letadla, děti chodí do škol, v okolí hlavních silnic je všude k dispozici signál pro mobilní telefony, takže třeba i ze zapadlého Rawu v jihovýchodním Tibetu je možné se kdykoli dovolat do České republiky, jak se autor tohoto textu mohl v roce 2010 sám přesvědčit.

Historicky je Tibet součástí Číny a jak vyplývá ze starých atlasů světa vydávaných na Západě, evropské mocnosti i USA to v minulosti uznávaly. Teprve nyní, kdy lidová Čína dosahuje jednoho úspěchu za druhým, se jejím konkurentům začal „samostatný“ Tibet hodit. V minulosti došlo k faktickému osamostatnění Tibetu jen proto, že za vlády posledních císařů byla centrální vláda slabá a území Číny si parcelovaly evropské mocnosti. Po pádu císařství se země zmítala v nepokojích, které vyvrcholily občanskou válkou, která trvala neuvěřitelných 22 let. Teprve po jejím skončení a vyhlášení ČLR mohla vláda v Pekingu v roce 1950 svrchovanost nad územím Tibetu obnovit.

Údajně svobodná média současnosti ve své drtivé většině neslouží k tomu, aby někoho informovala, nýbrž pouze tomu, aby zejména v zahraničně politických věcech šířila v zájmu západních velmocí lži, jiným slovem propagandu. Protičínské propagandě se u nás nevěnují jen média, ale třeba i nevládní organizace jako je Amnesty International. V takové situaci je pak obtížné udělat si v tzv. tibetské otázce jasno. A dospět i k názoru, že bývalý člen KS Číny, jeho Svatost dalajlama, není žádný oceán moudrosti, ale elitářský pokrytec a lhář. Dalajláma se ale jen přizpůsobuje západní společnosti, která má po pokrytectví a propagandě značnou poptávku. Mají ji zjevně i mnozí radní českých měst, protože jinak by k rozhodnutí o vyvěšení tibetské vlajky sotva mohli dospět.