„Syrská demokratická opozice“ – Normální vrazi, teroristé a islámisté

loading...

To není polská Solidarita v čele s Lechem Wałęsou, která v osmdesátých letech otřásla polským komunistickým režimem až k vyhlášení výjimečného stavu a není to ani československá Charta 77, která neotřásla vůbec ničím.

Jiří Hermánek

Jiří Hermánek

Polská Solidarność byla jednoznačně velmi významnou opoziční silou, která přesně věděla, že nechce socialismus. A naše Charta představovala pravý opak. Jakousi stranou „Mírného pokroku v mezích zákona“, založené kdysi Jaroslavem Haškem ve vinohradské vinárně Kravín.

Chartisté, povětšinou bývalí nomenklaturní komunisté až stalinisté, měli jediný cíl. Demokratizovat socialismus; kapitalismus pro ně bylo sprosté slovo. A jejich guru, Václav Havel to na dotaz, co by mělo být po pádu Husákova režimu, odpověděl, že v žádném případě návrat zpět ke „starému režimu“.

Takže, zatímco se polská opozice urputně snažila odstavit komunisty od moci, Chartisté naopak s napětím vyčkávali jednání s premiérem Adamcem. Lidová bouře po „smrti“ studenta Šmída je však donutila navrátit se z víkendových chalup do Prahy a předstírat „revoluci“.

Ono by šlo ještě dlouho pokračovat o opozičních a „opozičních“ hnutích v komunistických zemích a pokud Solidarita nestřílela ostrými protirežimními náboji, tak alespoň gumovými projektily, zatímco různá prohlášení Charty 77 měla tak nanejvýš charakter „střelby“ z dětské vodní pistolky.

loading...

A teď, co s tou Sýrií? Kdo to je, co to je „Syrská demokratická opozice“? Viděl ji někdy někdo nebo je jako manželka poručíka Columba? Kdo je jejím představitelem? Jakou má vůbec sílu a jakou podporu? A co když se zmocní moci?

Bude schopna tu moc nad celou zemí vykonávat? Má na to sílu? Není to širou náhodou tak, že Západu se podařilo naprosto rozesrat Libyi tak, že tam dnes vůbec není nějaká centrální vláda, která by v zemi zajistila klid a pořádek?

Že se, po pádu Kadáffího vlády v zemi zmocnily různé kmeny, které mezi sebou válčí, terorizují obyvatelstvo, popravují protivníky na běžícím pásu a to má být důsledek jakého „Arabského jara“? Hovnajz, matko Ubu.

Žádné arabské jaro, ale cílená destrukce arabských zemí. A s jakým účelem? To ví čert, to je moc vysoká politiky, ale příliš smyslu to nedává.

Tak dobře, Assad padne. A co se stane pak? Do vlády půjdou barbaři, kteří střílí po bezbranném pilotovi, visícím na padáku? Nebo kdo?

Kdo je ta „demokratická opozice“? Jaký má program, jakého vůdce a jakou sílu? Sýrie je zemí mnoha a mnoha náboženství. A Háfizu Assadovi se dařilo pro všechny tato vyznání vytvořit jakousi demokratickou skořápku, jakýsi ochranný kryt, aby každé vyznání bylo bezpečné.

loading...

A o totéž se, alespoň verbálně snaží Bašír Assad. Teď zrovna na ČT24 hovořil jakýsi expert z Masarykovy Univerzity Brno a řekl, v souvislosti se sestřelem ruského letadla, jasně:

  • Turecko zpočátku podporovalo tzv. „Demokratickou opozici“ proti režimu Bašíra Assada.
  • Ale, jak tato opozice slábla a islámští rebelové nabírali na síle, tak Turecko přesměrovalo svou podporu na ně.

Jediný závěr, který si z toho umím udělat, je ten, že žádná relevantní demokratická opozice v Sýrii reálně neexistuje. A že podpora v boji proti režimu Bašíra Assada je podporou vzniku islámského státu na půdě Sýrie, místo sekulárního režimu Bašíra Assada.


Je možné, že prezident Assad věznil či popravoval některé odpůrce režimu, otázkou ale je, koho, kolik a za co? Nicméně při vítězství islamistické opozice nastane teror ještě daleko, daleko větší. A tomu bych doporučoval se vyhnout.


Zdroj.

loading...