Nenávist je emoce. Emoce je lidská. Nelze trestat

Šířit nenávist proti islámu je prý trestné, poudal spravedlivý ministr. Další moderní úchylka. Mám-li škatulkovat, pak jako z příručky fašistické ideologie (neplést s ryze a pouze německým nacismem!)

Lucie Kubíková,  Václav Klaus a Milan Knížák

Lucie Kubíková, Václav Klaus a Milan Knížák

Nenávist je emoce

Přicházíme na svět bez jakékoli emoční povinnosti. Tzn ne/mít něco/někoho rád, ne/líbit se nám něco/někdo, atp. Emoce jsou součástí psychiky a nutit někoho ke kladným či záporným emocím, zejména pod pohrůžkou zostuzení, represí, soudu, trestu, je psychické znásilnění a teror. Tudíž nemůže být za přítomnost či absenci nějaké emoce nikdo trestán.

Je zcela v pořádku, pokud se mi nelíbí růžová barva, malí muži, jména Angela a Barack, hloupí lidé, každý, kdo váží mezi 70,2-73,6kg, šikmoocí lidé, dámské boty větší než č 40, psi s nabouraným čumákem, býv. vojenský prostor Ralsko, lavička V. Havla, islám, středověké praktiky, demagogie atd atd.

Někdy je to záležitost pouze emoční, někdy jde o rozum a city společně a neoddělitelně. Každopádně „líbit se“ a „mít rád“, stejně jako nemít rád, nesnášet, nenávidět, jsou vždy emoce a ty nelze zakázat, ani řídit, ani nařídit. A nelze je ani trestat.

City nelze trestat

Pro případné milovníky slovíčkaření: je řeč o běžných citech, nikoli těch, na základě nějaké odchylky např. nekrofilie, pedofilie, kanibalismus atp.

Pokud vám sdělím, že nemám ráda blonďáky (lhostejno proč zrovna je), je to moje sdělení, tečka. Nic víc. Pokud vám sdělím, že nemám ráda středověký islám a jeho praktiky, protože jsou jednoduše tak deviantní, že je nemůže akceptovat ani náš pes, tudíž budu bojkotovat cokoli s islámem spojené, je to moje sdělení s racionálním zdůvodněním, nic víc.

V současnosti jsme denně svědky obrovské chyby a nesmyslu, kdy sdělení je vydáváno za „podněcování k nenávisti proti …“ Podněcování k nenávisti by muselo znít jinak. Např: nenáviďte a hnuste se každého yxz, nemějte rádi blonďáky a lidi s pihou na zadku, ale jak už jsem v úvodu napsala, emoce nelze nařídit, k těm si každý ne/dojde sám. Třeba za pomoci rozumu, nebo i demagogie, to je různé. Takže „podněcovat“ mě může kdokoli k čemukoli, pokud moje emoční složka sama nezavelí, emoce nevznikne.

Děti taky vychováváme, aby nechodily s cizími lidmi…

Rodiče, nabádající svá dítka, aby nechodila nikam s cizími lidmi, neboť by jim mohli ublížit, nepodněcují k nenávisti, nejsou xenofobové, naopak! Mají zcela oprávněnou obavu a chovají se rozumně. Snaží se předejít újmě.
Resumé? Emoce nejsou povinné. Nejsou stíhatelné. Jejich sdělení nemůže být stíhatelné. A pokud ano, pak trvám na změně právního řádu, kde bude jasně uvedeno, že podněcování k sympatiím je trestné a psychický nátlak, násilí a psychoteror jsou zrušené. Pak se vystěhuji mimo EU.


Do té doby každý, kdo bude plácat o podněcování k nenávisti zejména ve spojení s islámem, bude jen volně pobíhající pacient, který nezvládá svůj (pro většinu z nich) mateřský jazyk a všeobecný přehled má na úrovni 1.stupně ZŠ.
Je tristní, že tací nepovedení exoti se dostanou do médií a bohužel až do vlády. Je tristní, že mezi námi žijí miliony těch, kteří jim tam pomohli.

Z duše i mozku nenávidím islám a jeho středověké praktiky! Já totiž mohu.


Text z 18. XI. 2015