Drží ho zde někdo násilím? Šéf muslimů Alrawi je znechucen českou islamofobií

Podle předsedy Ústředí muslimských obcí v ČR Muneeba Alrawiho vnímá u nás žijících dvacet tisíc muslimů citlivě projevy nesnášenlivosti Čechů vůči islámu.

Muneeb Hassan Alrawi

Muneeb Hassan Alrawi

V rozhovoru pro deník Lidové noviny (18. 12. 2015) promluvil Alrawi o svém pocitu únavy z činnosti, kterou jako předseda muslimů vykonává. Od svých přátel ve víře se dozvídá o strachu z velké antiislámské vlny, která se v ČR zvedla.

Šéf  Alrawi se netají svým názorem na českého prezidenta Zemana i slovenského premiéra Fica, odmítá islamofobního aktivistu Konvičku, nelíbí se mu texty kapely Ortel, své nejznámější kázání v brněnské mešitě a jeho přílišnou otevřenost nijak zvlášť nekomentuje, ani se nehodlá nemuslimům omluvit. Alrawi je pravý muslim. Věří v Korán, uctívá Alláha a přes dvacet let žije v České republice, o které si donedávna myslel, že ji a její obyvatele dobře zná.

Jenže, jak se ukazuje, zřejmě ne dost dobře. Z rozhovoru s Alrawim vyplývá, že mu jde především o plynulé fungování jeho osvícené integrační činnosti, které mu prý teď zkomplikovala uprchlická krize a teroristické útoky v Paříži. Vypadá to, že zde jde spíše o jeho osobní zájem a pocit vždy uctívaného schopného předsedy ústředí, nikoli o jednotlivé muslimské spoluobčany.

Pan Alrawi by se měl v toku svých slov zastavit a vnímat souvislosti a postoj české veřejnosti vůči uprchlické krizi v širších souvislostech. Převážná část české populace vnímá novodobou migraci islámu jako násilnou, obtěžující a do Evropy nepatřící. Islám přicházející v osobách mladých mužů, s ne vždy pravými doklady, předstírajícími cíleně původ ze Sýrie, vlna sebejistých příchozích s úmysly, které se často přiklánějí k radikálnímu islámu ve jménu džihádu, není to, co Evropa potřebuje a má ji obohatit.

Pokud jde o postoje běžné evropské populace, které ovšem nemohou a nejsou veřejně prezentovány v oficiálních médiích, jsou převážně odmítavé. Běžný realistický a správně informovaný Evropan si věci a události dává do souvislostí a neskáče „karatelům“ a mentorům z Bruselu na solidární multikulturní špek.

Zubožené a zbídačené rodiny uprchlíků, otec, matka a děti, prchající před válkou byli a jsou v menšině, převaha mladých mužů, kteří jsou do Evropy ochotně přepravováni na vlně pašeráckého byznysu, je jasným dokladem toho, že chlapci hodlají v Evropě začít nový život, pochopitelně ve jménu svého jediného, Alláha. To jestli hodlají naplnit svůj další úkol ve jménu džihádu, se zatím neví a mluví se o tom jen neoficiálně. S bezproblémovou integrací a obdivem k evropské kultuře těchto hochů ze „Sýrie“ nemůže Evropa rozhodně počítat!

Projevy mírumilovného islámu, které jsou každodenně demonstrovány v západoevropských městech, jsou dalším dokladem toho, že pokojné soužití, o kterém vstřícný evropský sluníčkář a kavárenský naiva snil, není ve většině případů reálné, neboť zájmy obou zúčastněných se rozcházejí.

Češi jsou takoví, jací jsou. Na nálepku xenofobní si už  zvykli, teď jim přibyla i nálepka islamofobní. I proto, že v diskusích sledovaných Hate Free Culture prezentují svůj názorový příklon k prezidentu Zemanovi, který otevřeně hovoří o nebezpečí invazivního islámu, sporné roli Erdoganova Turecka a nutnosti likvidace IS. Pojmenovává pravý stav věci a vzhledem k postupnému vývoji a odhalování faktů s ním nelze než souhlasit. Z pohledu našich „nezaujatých“ médií dělí českou společnost na dva názorové proudy. A to se za mořem nelíbí.

Německo vítající nedávno miliontého uprchlíka, v čele s osobností roku pro americký časopis Time, Angelou Merkel, jen nerado přiznává, že se mu novodobá integrace muslimské masy nedaří podle jeho původních představ.

Násilí v uprchlických táborech, obavy Němců nahlas a veřejně pojmenovat neochotu běžence přijímat, stejně tak jako obavy rodičů o bezpečí dívek před mladými muslimy, větší nápor na německý sociální systém i nárůst muslimských salafistů, o kterém v rozhovoru pro berlínský deník Der Tagesspiegel hovořil Hans-Georg Maassen, předseda Spolkového úřadu pro ochranu ústavy (BfV) tj. kontrarozvědky, to všechno k našim sousedům zavál merkelovský blízkovýchodní imigrační vítr.

„Počet salafistů je nyní přibližně 7900, zatímco v roce 2011 jich bylo asi 3800,“ prohlásil Maassen. Němečtí zpravodajci se netají tím, že z řad salafistického hnutí se rekrutují dobrovolníci pro Islámský stát, vše je postaveno na džihádu a touhou nahradit německý demokratický systém absolutistickým islámem. Přestože je salafismus v rozporu s německou Ústavou, na území sousedního státu dál vesele bují. Co bude až od slov a teorií přejde k činům? Reálný islamistický terorismus v praxi? Němečtí občané mají z radikálního islámu oprávněný strach.

Maasen už dříve uvedl pro německou stanici MDR, že v Německu kontrarozvědka ví o 1 100 radikálních islamistech, ochotných použít násilí. Taková je realita země, jejíž kancléřka, prodloužená ruka amerických zájmů a nekorunovaná šéfka EU, rozpoutala imigrační smršť.

V běhu událostí v předvánočním čase se k nám dostávají různé informace. V poslední době mě osobně pobavil vzkaz komisaře Rady Evropy pro lidská práva Nilse Muižniekse, který označil chování většiny evropských zemí za „prostě katastrofální“, neboť Evropa zubožené uprchlíky před válkou zklamala! Přísné azylové zákony, ploty a detence prý přinesly migrantům zbytečné útrapy. Nutná je změna přístupu a dodržování zásad solidarity a tolerance.

Když už podobný panák neví s čím vyrukovat, začne se ohánět patetickými proslovy o uplatňování humánnější politiky: „Evropské státy musí změnit přístup a dodržovat zásady solidarity a tolerance. Potřebujeme mít odvahu k tomu, aby bylo více Evropy, ne méně Evropy. My Evropané to musíme zvládnout. Jinak způsobíme mnohem více utrpení, zradíme své dědictví a vzdáme se své identity jako kontinentu lidských práv.“

Zajímalo by mě, kam na podobné nic neříkající formulace komisař Muižnieks došel a ke kterým Evropanům tady promlouvá!

Další perlou z oblasti vstřícného přístupu k uprchlíkům, tentokrát v našem, českém prostředí, je autorský pedagogický počin Mgr. M. Mahdala, šéfredaktora portálu www. obcankari.cz, který jako učitel na gymnáziu vypracoval pro studenty otázky a výukovou prezentaci pro základy společenských věd. Zde si mají studenti ve skupinách odpovědět na některé otázky a zaujmout „správný“ proimigrační postoj vůči uprchlické krizi.

Netuším, jaký klíč měl tvůrce edukačního materiálu v ruce, když zde studentům s nulovou výchozí informací klade otázky jako např. (uvádím pouze některé):

  • Jaký je důvod války v Sýrii? Lze řešit situaci v místech konfliktu? Dají se rozlišit ekonomičtí a političtí migranti a uprchlíci? Kde uprchlíci vzali peníze na cestu do Evropy? Potřebuje  Sýrie absolutismus?
  • Ve vztahu EU k uprchlické krizi se tvůrce žáků ptá: Hrozí nebezpečí občanské války? Proč jsou uprchlíci agresivní, když chtějí azyl? Budou uprchlíci zařazeni do společnosti, nebo budou segregováni? Jak se vztahuje islámské právo šaría na nemuslimy? Jedná se o cílený pokus o islamizaci Evropy? Je možné, aby v ČR bylo hlavním náboženstvím islám?

Ano, tyhle otázky, na něž oficiálně neznají odpovědi mnohé evropské unijní elity, natož pak běžný Evropan, mají být pokládány studentům českých středních škol za účelem zjištění jejich postojů a míry jejich ovlivnění nenávistnými kampaněmi proti uprchlíkům. O manipulativním ovlivňování mladých lidí není pochyb.

Předpokládám, že v případě „správných“ odpovědí českých středoškoláků by měl šéf muslimů Alrawi radost a snad by i snížil úroveň míry islamofobie českého národa, která je ve skutečnosti oprávněným vyjádřením obav otců a matek o budoucnost svých potomků v dnešní, pomalu a jistě islamizované Evropě.

Češi zde totiž, na rozdíl od íráckého muslima, mají své kořeny, jsou potomky svých předků, ovládají dobře svou řeč, znají svou historii a cení si svých kulturních hodnot, a především jsou vděční za tenhle kousek své rodné země v srdci Evropy. Uvědomují si reálné ohrožení nejen evropských, ale především pak českých národních hodnot a identity.

To vše by mohlo zmizet právě v důsledku řízené islamizace Evropy, na niž se také ptá v edukačním materiálu pedagog Mahdal českých studentů. Zřejmě ne zcela bezdůvodně. Stejně jako studentům v závěru klade jednu, podle mě zásadní a tu nejdůležitější otázku, vztahující se k probíhající uprchlické krizi:

„Které evropské hodnoty stojí za to bránit?“ Odpověď ponechám na každém z vás. Věřím, že ji znáte.


Zdroj.