Miloš Zeman má chatrnou paměť

V úterý 2. dubna přicestuje do Prahy předseda Evropské komise José Manuel Barroso, aby byl přítomen vyvěšení protektorátní vlajky na Pražském hradě. Příměr to není nadsazený – jiná než česká vlajka skutečně dosud na Hradě vlála jen za období německého protektorátu válečného. Takže je to vlastně takové repete. Nový německý protektorát, nová vlajka. Nic nového pod sluncem.

Celá událost má samozřejmě mimořádně negativní symbolický význam a netřeba dodávat, že jako národně smýšlejícího konzervativce mne popuzuje a děsí. Zcela určitě je nás takových víc. Víc než těch, kteří modrý hadr na Hradě považují za kdovíjaký výdobytek.

Jenže Miloš Zeman – jakkoli je tento jeho krok nešťastný, podlézavý a odsouzeníhodný – nedělá nic jiného, než co se od něj v tomto ohledu dalo čekat. A také nic jiného, než co by dělali všichni jeho prezidentští protikandidáti, vyjma Jany Bobošíkové. Jen si už ale těžko představit, jak pompézněji by vlajku EU mohl vyvěsit Karel Schwarzenberg, když už i Zeman kolem toho dělá takový tyátr a zve do Prahy i vzdáleného gubernátora…

Bylo zkrátka jasné, že další obyvatel pražského Hradu takový krok dříve či později podnikne. A že odpor k něčemu takovému (dokonce jen k myšlence na něco takového) byl vlastní jen Václavu Klausovi a s jeho odchodem už symboly české státnosti před evropským (německým) zprzněním nikdo chránit nebude. Taková je realita.

I proto, jakkoli mne celá věc pohoršuje, nehodlám Miloše Zemana kritizovat primárně kvůli onomu modrému suknu. Zvolili jsme si eurofederalistu (i já k tomu svým hlasem přispěl), tak si nemám / nemáme nač stěžovat.

Co mi ale vadí mnohem více, je to, že Zeman před Barrosem nehodlá jen vztyčovat evropskou vlajku, ale chce podepsat i novelu Lisabonské smlouvy, tzv. evropský stabilizační mechanismus, jinak řečeno euroval, který znamená – vedle dalšího jednoznačného znásilnění naší suverenity – závazek České republiky sypat desítky až stovky miliard korun českých občanů do méně prosperujících končin Říše. Opět něco, co by prezident Václav Klaus nedopustil a co také striktně odmítal po zbytek svého mandátu učinit (řka, že se už jednou provinil podpisem Lisabonské smlouvy a nehodlá se špinit dál).

Opět bychom mohli říci, že i toto k Zemanovi-eurofederalistovi patří, že se to od něj dalo tak nějak očekávat a že by to ostatně, opět snad jen vyjma Jany Bobošíkové, udělali i všichni další uchazeči o prezidentský úřad.

Jenže háček je v tom, že Miloš Zeman prezentoval v předvolební kampani vůči eurovalu jiný postoj a možná i díky tomu získal některé hlasy z pravicového tábora – a těm, kterým tehdy imponoval tímto svým rozumně se tvářícím názorem, nyní vzkazuje: byla to jen hra, jen póza, byl to trik a planý slib.

On to vlastně slib v pravém slova smyslu nebyl. Miloš Zeman neřekl, že euroval nepodepíše. Ale dobře si vzpomínám, jak v jednom z prvních televizních prezidentských duelů (na ČT) vyslovil k eurovalu vážné námitky. A schválně jsem si ten záznam znovu přehrál:

Na otázku moderátora Václava Moravce, zda by tuto smlouvu podepsal, se Zeman pokusil vymezit vůči svému protikandidátovi a zatímco Karel Schwarzenberg odpověděl, že by si smlouvu znovu přečetl a pak podepsal, Zeman neskrýval, že se mu nelíbí.

Na úvod uvedl, že ji sice už četl, ale že by si ji před tak vážným rozhodnutím přečetl znovu, protože „lidská paměť je chatrná a my zapomínáme“. Vzápětí ale euroval podrobil kritice.

„Měl bych velmi silné výhrady. Na rozdíl od věcí, kde se spolu (s Karlem Schwarzenbergem, pozn. autora) shodujeme, tak tady bych si říkal, k čemu ten stabilizační balíček vlastně je. Jestliže chcete dotovat – a to nenávratně dotovat, protože nikdo nedoufá, že se vám to vrátí – země, které takříkajíc žijí nad poměry, jako je Řecko (…), tak to dělejme. Já jsem pro to, aby se poskytovala solidární mezinárodní pomoc zemím, které zasáhla přírodní pohroma, ale o tom stabilizační balíček není. Je o rozsáhlém transferu peněz od zemí, které hospodaří jakž takž rozumně, k zemím, které plýtvají,“ řekl Zeman v duelu.

Aby svým výhradám dodal váhy, připomněl jeden film, ve kterém jednotlivec čelil přesile 11 dalších kolegů s opačným názorem, ale přesto je nakonec dokázal přesvědčit o opaku a získat na svou stranu. Jakoby tím Zeman říkal, že podpis tak zavazujícího dokumentu nejen pečlivě promyslí, ale ještě se ho třeba pokusí politikům s opačným názorem rozmluvit. „Měl bych velmi silné pochybnosti,“ řekl pak ještě jednou, důrazně.

Ne, nejsem naivní a nevěřil jsem v tu chvíli, že by Zeman mohl mít tolik síly jako Klaus a nátlaku odolat – už jen proto, že programově, jako člen socialistické internacionály, ani proti být nemůže. V tu chvíli jsem ale jeho slova ocenil.

Velmi záhy jsme se ale měli přesvědčit o tom, že Zeman je nemyslel vážně. A to mi vadí. Vadí mi, že nehrál fér hru a že divákům a voličům na rovinu nepřiznal, že zase tak velký vlastenec, za jakého se považuje a jakým se v předvolebním spotu dělal, není. Že neměl odvahu a neřekl: jsem připraven pošlapat suverenitu země a české státní symboly stejně servilně jako zde můj protikandidát. Že neřekl otevřeně, že podpis tohoto dokumentu bude jedním z jeho prvních politických kroků.

Nebo je to snad tím, že mu někdo vyhrožuje a on jen nemá tolik síly, aby se takovému tlaku vzepřel? Třebaže vyhrožování a vydírání není v evropských kruzích nijak neobvyklé (přiznal to ostatně i bývalý prezident Václav Klaus, když ve své poslední knize napsal, že mu evropští lídři právě v souvislosti s podpisem Lisabonské smlouvy, jejíž je euroval novelou, vyhrožovali), nemyslím, že by to byl tento případ.

Zeman prostě jen mlžil ve snaze získat hlasy národně smýšlejících voličů. Je totiž nepravděpodobné, že by v této krajně citlivé záležitosti změnil během tak krátké doby názor. V předvolební kampani se chtěl zkrátka ukázat lepší, než ve skutečnosti je.

Třebaže jsem ho volil, nebylo to pro tyto jeho nepřímé sliby. Volil bych ho, i když by na rovinu přiznal, že ESM podepíše, protože vnímám jiné klady, které jeho zvolení přineslo či přinese a kterými se přece jen odlišoval od svých mnohem horších soupeřů. Necítím se jím tedy nyní nijak osobně podveden.

Nelíbí se mi však toto jeho pokrytectví, jeho oportunismus, jeho neupřímnost.

A nebo mu jen křivdím? Co když platí to, co koneckonců sám na úvod své tehdejší odpovědi Moravcovi poznamenal: že máme chatrnou paměť a zapomínáme?

Možná je to všechno jinak, možná Miloš Zeman není oportunista, možná jen zcela obyčejně a lidsky pochopitelně zapomněl, že před několika týdny mluvil o eurovalu jinak.

Miloš Zeman asi má chatrnou paměť…

Zdroj.