Brutální totalita: V Evropské unii je zákaz svobody slova. Privilegované menšiny a kriminalizovaná většina

Omezování svobody slova ze strany EU struktur. Jak boj proti „antisemitismu“ pomohl k nastolení nové totality „tolerance“.

Evropská unie nálepka na nacistickou III. říši

Evropská unie nálepka na nacistickou III. říši

Kriminalizace Le Penové a Wilderse je nehoráznost

Současný režim zahájil v oblasti omezování svobody slova a zastrašování antisystémových politických oponentů další kolo. Po politicky účelové politickém obvinění Vůdce Bloku Proti islámu Martina Konvičky za jakési staré výroky na facebooku, došlo nyní i na představitele Národní demokracie A. Bartoše a L. Zemánka za „údajný antisemitismus“ projevený při návštěvě obce Polná. Jistě to není poslední akce podobného druhu. Navíc se jedná o „import z EU“, kde politické procesy proti antisystémovým opozičním politikům jsou již bohužel nedílnou součástí nastolení nové totality „tolerance a lásky“. Smutným příkladem budiž skandální pokusy o kriminalizaci G. Wilderse, M. Le Pen, či německých předáků Pegidy a AfD. Je proto užitečné připomenout si, jak jsme se do této situace vlastně dostali. Kdy jedna ze základních občanských svobod začíná být v Evropě establishmentem brutálně potlačována.

První vlaštovky v omezování svobody slova přinesla doba po konci druhé světové války. Tehdy některé židovské organizace využily šoku většiny západní veřejnosti z hrůz druhé světové války a prosadily za pomoci levice do zákonů některých západoevropských zemí tzv. „zákaz kritiky holocaustu“. Opatření, které snad mohlo mít smysl v poválečném Německu, se postupně stalo normou v řadě dalších zemí. Na začátku možná bylo dobře míněné byrokratické opatření, které bylo asi spolumotivováno soucitem s obětmi nacistického řádění. Nicméně výsledkem bylo, že se jedna malá menšina v tomto případě Židé a židovská problematika stala de facto netknutelnou. Výsledkem byla řada bizarních situací, kdy bylo mimo jiné zcela znemožněno i kritické historické zkoumání holocaustu. Neb každý, kdo by jen zpochybnil oficiální verzi oněch historických událostí riskoval, že mu nad hlavou okamžitě tancovalo hejno paragrafů. Každý, kdo si se odvážil nějakého Žida kritizovat a již z čehokoliv riskoval, že bude nařčen z „antisemitismu“. Tohle Orwellovské „všichni jsou si rovní, ale někteří jsou si rovnější“, nemohlo zůstat nepovšimnuto.

Neomarxisté vytvořili privilegované menšiny

Ono vydělení jedné privilegované menšiny s postupným nástupem neomarxistických sil do vedení evropských institucí po „revolucích v 60. letech“ mělo přirozeně za důsledek, že si i jiné menšiny řekly. „Chceme stejná privilegia jako mají Židé“ a neomarxisty infiltrované evropské instituce a tradiční strany jim šly na ruku. Výsledkem byla záplava totalitární „anti hate“ legislativy po celé Evropě. Především pak „ochrana“ nejproblematičtějších menšin jako jsou muslimští imigranti. To mimo jiné vedlo k paradoxnímu trestnímu stíhání i řady prožidovských aktivistů a politiků (za všechny jmenujme právě G. Wilderse) a vedlo k masivnímu nárůstu skutečného antisemitismu ze strany muslimských imigrantů a extremistické levice (Tj. byrokratické opatření, které mělo Židi chránit, se obrátilo proti nim) To vše se událo za jásavého souhlasu mediálního mainstreamu a tzv. neziskového sektoru“.

Jaká byla situace u nás? Před rokem 1989 si komunistický režim s podobnou problematikou hlavu nedělal. Ostatně Židy neuznával (Žid se tehdy psal s malým ž) a stát Izrael patřil do nepřátelského kapitalistického tábora a menšiny posuzoval třídně a nevěnoval jim velkou pozornost a na konci si s nimi již ani nevěděl rady. (Cikáni, Vietnamci atd) Po převratu v roce 1989 ale přišla doba bezmezného obdivu ke všemu „západnímu“ a s politikou „návratu do Evropy“ byla spojena i nešťastná implementace podobné (a evidentně zcela proti ústavní) „anti hate“ agendy (Velmi temnou a negativní roli zde tehdy sehrál bývalý prezident Havel a jeho suita). Jako obvykle to začalo „bojem proti antisemitismu“. (Což bylo v českém prostředí opravdu paradoxní, neb tu antisemtismus de facto neexistoval a Češi patřili k prvním obětem nacistického řádění) Se vstupem do EU došlo i k zavedení další „antihate“ legislativy.

Svoboda slova je vážně ohrožena

Skutečně aktivně ji režim začal používat v době tzv. úřednické“ vlády J. Fischera. (připomeňme si například zcela skandální vazbu D. Vondráka, či zákaz Dělnické strany) Tím byl vypuštěn onen džin z lahve a důsledkem bylo využívání oné „antihate“ legislativy k boji proti politickým oponentům. Někdy to mělo podobu frašky. Třeba v případě nedávných žalob evidentně hloupé nešťastnice jménem Petra Žižková na prezidenta Zemana za „šíření nenávisti“. (za to, že prezident Zeman veřejně projevil svůj názor. to opravdu není žert, ale opsáno z fb profilu oné nešťastnice!!) Jindy zcela cíleného pokusu o zastrašení a likvidaci politického protivníka. Třeba M. Konvička a Bloku proti islámu, který již překročil hranici vstupu do parlamentu a představuje pro establishment reálné nebezpečí.

Jisté je, že totalitární struktury v EU a jejich šéfové budou podobnou totalitární praxi proti rostoucí občanské opozici používat stále častěji a ČR nebude výjimkou. Nicméně zapomínají, že každá akce vyvolá i reakci plně ve smyslu „oko za oko, zub za zub.“, tak ať se potom oni propagovatelé nové totality „tolerance a lásky“ jednou nediví. Jaké z toho ale plyne poučení: všichni kteří si uvědomují, že bez svobody slova není svobody vůbec, bych jen připomněl, že právě nyní „jsme všichni Konvička, či Bartoš“, bez ohledu, zda s jejich názory souhlasíme, či ne. Nezapomínejte na to!

Na závěr jedna zapeklitá otázka. Co charakterizuje většinu českých podporovatelů promuslimské imigrace a nastolování totality „tolerance a lásky“?


Zdroj: ePortal.cz