Novoroční antifeministická agitka na podporu všech skutečně sebevědomých žen

Na konci roku se bilancuje a člověk vidí věci s nadhledem. Co bylo a je skutečně klíčové? Je to islám a boj proti němu nebo boj se všehoschopnými sociálními inženýry? Ale já to vše vnímám jen jako obranu. Obranu svobody.

Eva Hrindová

Eva Hrindová

Konec roku jsem měla bouřlivý a to po všech směrech. Zažívala jsem silné emoce kladné i záporné. Množily se nesmyslné útoky na mou osobu, musela jsem vzít více práce a únava mě prostupovala nebývalou měrou, do toho měla dcera s rodinou nehodu, ale vše dobře dopadlo. A když už byl konečně klid a vše se zklidnilo, přišla fáze uvolnění. Tělo i mozek odmítaly pracovat a já mohla jen poslouchat hudbu, komunikovat s blízkými lidmi a jen tak si přemýšlet. Ostatně konec roku je na to asi uzpůsoben.

Závěr roku mi přinesl také jednu významnou poctu. Šádí Shanaáh – což je vysoce postavený politik ze strany Zelených a oblíbenec korektních médií – mě označil za ženskou obdobu Martina Konvičky. Vážně mi to udělalo radost! Lidé, kterým jsou blízké totalitní praktiky (umlčování názorových oponentů, snaha o omezování svobody slova) mě identifikovali jako nepřítele. Takže to dělám dobře. Protože mně jde o svobodu, o nic jiného. A tihle arogantní nenávistníci se aktivitami bojovníků za svobodu cítí ohroženi. Protože ve svobodné společnosti není možné lidi balamutit a získávat trafiky a prebendy, protože ve svobodné společnosti existuje normální konkurence.

A ženských obdob Martina Konvičky je daleko více – jsou jich plné Naštvané matky. Ono není jednoduché identifikovat zdroje problémů – kdekdo se vám snaží namluvit kdeco. A kdekdo má také mediální podporu, tak není divu, že lidé nemají vždy úplně jasno v tom, co se okolo vlastně děje. Ale my se toho postupně dobíráme. Islám a jeho šíření je jen důsledkem slabosti západní společnosti. To je to jádro problému. Naše slabost a totální zmatení hodnot. Pro ženy je to obzvlášť bolestné.

Musíme se potýkat s velkými tlaky a ne každá žena si s nimi umí poradit – oslabení funkce rodiny a adorace samoživitelek, hysterické zdůrazňování rovnosti muže a ženy, vyzdvihování super profesně úspěšných žen, zvrhlý ideál krásy postavené na štíhlosti a retušovaných ideálech, odmítání přirozenosti jako něčeho zpátečnického a nezodpovědného. Ženy mají moc měnit svět, protože ony rodí a vychovávají děti, ale ten svět dělá vše proto, aby se tak nedělo. A našel mocné spojence.

Dnes nestojí proti osvobození ženy nepřející muži. Dnes jsou největšími protivníky sebevědomých žen samotné ženy. Mocná feministická hnutí se přeměnila na inkviziční tribunály, bojující proti přirozeným ženským věcem. Proti ideálu plodné ženy, která je milující matkou pro své dítě a přející milenkou pro svého muže. Stojí proti ženám, které se těší ze své ženskosti a nechají se opěvovat moudrými muži, kteří jim prostřednictvím umění vyjadřují hold. Stojí proti ženám, které se nestydí za to, že se chtějí věnovat dětem a budování domova jako láskyplného místa, kde muž i žena berou energii pro svůj život. Stojí proti ženám, které si uvědomují, že nejsou stejné jako muži a že potřebují od mužů ochranu. Protože ony jsou nositelkami života a to je důležitá a náročná věc. Stojí proti ženám, které si uvědomují, že potřebujeme silné a sebevědomé muže. Stojí proti ženám, které chtějí žít svobodné životy a chtějí si samy rozhodnout o tom, jak budou žít. Silná žena ví, že plnohodnotný život je s mužem a s dítětem. Tak to prostě je, tak to příroda zařídila.

A tak se právě feministická hnutí stávají spojenci potlačovatelů svobody. Melou nesmysly o rovnosti a zaměňují rovnost před zákonem za rovnost vedoucí ke srovnávání muže a ženy. Žena je jiná než muž – vždyť to je zřejmé na první pohled! Já nechci soupeřit s mužem – proč taky? Já chci muže inspirovat a očekávám za to respekt a úctu. A chci, aby mě muž chránil, protože je silnější. A když to dělá, dávám zase respekt já mu.


Jenže co vidíme kolem sebe? Zesměšňování, fatální nedostatek slušnosti, odstavování sexu na rovinu pouhého fyzického prožitku a totální bagatelizaci partnerství se všemi klady a zápory. Dělá to mladým lidem v hlavě zmatek. Mladé dívky mají pocit, že se musí chovat jako děvky, aby získaly zájem mladých mužů, ti se zase hystericky brání citovým projevům, protože si myslí, že to není chlapácké.

Věřím, že se nám podaří z Naštvaných matek udělat tvrdě antifeministický spolek – na podporu ženskosti a přirozenosti. Na podporu normalizace vztahů mezi lidmi – protože to, jak se k sobě chovají ženy a muži určuje prostě všechno. Silné ženy podporují v mužích dobré vlastnosti. Musíme to prostě napravit. Nestydět se přiznat své ženství a požadovat přirozené věci – především po mužích v politice. Nepleťte se nám do života, neříkejte nám, co máme dělat. My si se svými životy umíme poradit samy. Ale zatím je nás málo, protože společenské tlaky jsou opravdu silné. Vymanit se z toho je těžké – i mně trvalo nějakou dobu, než jsem se ve všem zorientovala. Ale neustále nás přibývá!

Dobrá zpráva nakonec – kde je svoboda a respekt, nejsou třeba kvóty a podobné nesmysly. Feministická hnutí a hlavní agitátoři za rovnoprávné postavení žen v politice by se měli jít učit k těm, kteří „negenderují“ a prostě to dělají. Na posledním sněmu Bloku proti islámu se navolilo nové vedení – a světe div se – je nás tam půl na půl! Bez filosofování o feminismu, bez kvót a hlavně – bez dotací! Vážení – takhle se to dělá. Učte se u opravdových mistrů!


Zdroj.