Klaus nejmenoval soudce, odnesl to prudce. Z velezrady obžalován…

Měl by si dnes balit krám. Ale Klaus žádný svůj krám vysloužilého a také zasloužilého prezidenta balit nebude, nýbrž se bude i nadále pyšnit titulem prezidenta se všemi výsadami s tím spojenými. Jenom nevím, jestli třeba prezidentská ochranka může v době, kdy Klaus bude dřepět ve svém institutu vozit paní Lívii po nákupech, na kafíčko s přítelkyněmi nebo na nějaký cikánský bál. Ale tak pozdě do noci pan prezident Klaus přece v kanceláři nesetrvá a tramvají by se mu domů asi nechtělo.

I když do Kobylis metro jezdí, ale asi to má od metra dost daleko a sníh tam je jen velmi zřídka. A navíc Klause na běžkách nikdy nikdo neviděl, je to levicový sport, a když má k tomu běžkař ještě baťůžek a na sobě, nedej bože, džínovou bundu, tak to by byl konec. Toto oblečení je ale na běžkách velmi nepravděpodobné.

Já se moc dobře pamatuji, jak to s těmi soudními čekateli bylo. Každý z nich podepsal, že si je vědom toho, že i když přípravu soudce řádně ukončí, neznamená to automatický nárok na jmenování soudcem. Ale tehdy se změnil zákon a budoucí soudce měl mít věk nejméně 30 let. Ale co s těmi, kteří začali přípravku daleko mladší?

A tak byl dojednán nějaký kompromis, že pro ten přechodný ročník bude udělána výjimka a prezident s tím souhlasil. Ovšem, když zjistil, že někteří čekatelé mají věk okolo 25 let nebo lehce nad, tak prohlásil, že tak mladé soudce prostě jmenovat nebude. Někteří to zažalovali, pak zase vzali žalobu zpět a prezident nakonec všechny, kromě jistého JUDr. Langera Ph.D. soudcem jmenoval.

JUDr. Langer se ale postavil na zadní, žalobu nestáhl a nakonec docílil „významného vítězství“. Nejvyšší správní soud stanovil, že prezident ho má buď soudcem jmenovat, nebo zdůvodnit, proč ho nejmenoval. Samozřejmě, hejno Klausových nepřátel tu druhou polovinu rozsudku úmyslně zapomnělo a tak se v lidovém podání hovoří, že „Klaus ani přes rozsudek NSS nejmenoval soudního čekatele Langera soudcem.

Pro to, aby prezident ten rozsudek naplnil, stačilo, aby svému sekretariátu nadiktoval krátký dopis, ve kterém by několika větami shrnul, proč ho soudcem nejmenoval a „velezrada“, alespoň v tomto bodě, by se nekonala. Když to tak člověk poslouchá a čte, tak my jsme opravdu asi národ velezrádců, protože takováto zanedbání má asi každý druhý z nás.

A zlatý hřeb velezrádné senátní žaloby, amnestie? Již to, že právo amnestii udělit je zakotveno v naší Ústavě, činí z tohoto bodu žaloby směšnou záležitost. A navíc, dnes už ej zcela zřejmé, že ono strašení lidí, kdo všechno a o kolik peněz kvůli amnestii přijde, bylo zcela liché, vymyšlené ba vylhané. A pokud se právo udělovat amnestii senátorům nelíbí, již by zde měl být návrh na změnu Ústavy.

A nepodepsání nějakých ptákovin z EU? Metál by za to nepodepsání měl Klaus dostat. A po smrti po něm přejmenovat nějakou pěknou sjezdovku. Třeba v Medvědín ve Špindlu by se mohl jmenovat Klausošup nebo tak nějak podobně. A až nás opustí, tak pohřeb samozřejmě státnický, ale uměřený a nikoli takové kobercové bombardování zesnulým, jako jsme to zažili minule.

Ale Václav Klaus je zde, živý, zdravý a pilný jako vždy, což některé těší a jiné děsí. Sám za sebe mohu říci, že ho s radostí budu volit tam i onam. Jak do EU, tak do sněmovny a je pouze na něm, jak se rozhodne. Můj hlas už má.

Zdroj.