EU není Evropa a hodnoty EU nejsou evropské hodnoty; Vše to je jen lež a propaganda

Na pozadí událostí posledních dnů, týdnů a měsíců se, jako by jen tak na okraj, v rámci hodnocení událostí, skupin lidí i konkrétních osob ze všech stran často objevuje pojem „evropský“ v nejrůznějších modifikacích (proevropský, protievropský) a spojeních (evropské hodnoty).

Paul Thomas Man

Paul Thomas Man

Každý, kdo se podívá na politickou mapu Evropy, nemůže jinak, nežli se zamyslet, jak to s tou Evropou v tomto ohledu vlastně je. Pravda, většinu území Evropy (odhlédneme-li od Ukrajiny a evropské části Ruska, což bychom dělat neměli, ale pro účel této úvahy to chvilku učiňme) zabírá Evropská unie. Přesto je však i dosti takových zemí našeho kontinentu, které k ní nepatří a mnohé ani patřit nechtějí (po létech strávených ve Švýcarsku a stálých kontaktech s jeho obyvateli z různých vrstev tamější společnosti vím velice dobře, o čem hovořím).

Prostě zkrátka a dobře Evropská unie není Evropa. I kdyby si to bruselští byrokrati opakovali stokrát denně, není a zřejmě ani nebude. Proto každý, kdo vystupuje proti Evropské unii a jejím negativním jevům a zlořádům, kdo tuto instituci jakkoli kritizuje (což vlastně není ani tak těžké, neb stačí popsat realitu bez jakýchkoli dalekosáhlých politicko-filozofických, ekonomických či sociologických výkladů a úvah), nejedná „protievropsky“, ale výhradně protiunijně. Kritik EU je nepřítelem Unie, nikoli Evropy. Ta je kontinentem, na němž jsme přišli na svět a kde většina z nás (aspoň doufám) chce i v budoucnu žít svůj každodenní život. A ta tu taky bude i nadále, ať už s jakýmkoli politickým, ekonomickým a společenským uspořádáním. Zatímco EU jako jev institucionální může mít z historického pohledu jepičí život.

Vladimir Iljič Uljanov - Lenin

Vladimir Iljič Uljanov – Lenin

Není rovněž bez zajímavosti podívat se například jen v novodobých literárních dějinách, kdo s oblibou sebe nebo jinou vlivnou osobu či instituci ztotožňoval tu s nějakým politickým uskupením, jindy rovnou s celým státem. Napadá mě ihned třeba Vladimir Majakovskij, aniž bych tím chtěl snižovat jeho význam pro ruskou a světovou literaturu. Už ten má v poémě Vladimír Iljič Lenin na závěr verše, ztotožňující vůdce Říjnové revoluce s komunistickou stranou a potažmo s celým nově vytvořeným sovětským státem a obráceně.

Jelikož jsem germanista a ne rusista, nebudu se kolegům plést do řemesla a zůstanu jako správný švec u svého kopyta s uvedením myšlenkově obdobného příkladu z německého kulturního prostředí, jen poněkud v obráceném gardu. V roce 1937 si Thomas Mann ze svého švýcarského exilu dopisoval s rektorem bonnské univerzity (tuto osobu zvolil autor mimo jiné i proto, že mu na příkaz nacistických kulturních činovníků byl v prosinci 1936 odejmut čestný doktorát tohoto vysokého učení, udělený roku 1918).

Martin Schulz - Eurozmrd hajluje

Martin Schulz – Eurozmrd hajluje

Tato korespondence (nazvaná příznačně a jednoduše Briefwechsel mit Bonn) je zajímavým svědectvím nejen o názorech a postojích velkého světového literáta, ale také dobového myšlení a dění. Až mě napadlo, jak zajímavá by mohla být korespondence třeba Thila Sarrazina z nějakého bezpečného exilu s Martinem Schulzem (i když si na druhé straně nedovedu představit, jak by tento vyučený knihkupec, vyloučený z gymnázia pro mizerný prospěch, držel krok se svým korespondenčním kontrahentem).

Thomas Mann nazval jeden z dopisů „Sie haben die unglaubwürdige Kühnheit, sich mit Deutschland zu verwechseln!“. Slova jsou volena uvážlivě (Kühnheit – odvaha, smělost), neboť od člověka takové (pravé) intelektuální velikosti ani nebylo možné očekávat jakoukoli příkrost ve vyjadřování, natož vulgarismus. Idea dopisu na adresu nacistického režimu a jeho představitelů je však jednoznačná, tedy v zásadě: „Kde berete tu neuvěřitelnou drzost zaměňovat se s Německem!“ A proto se nezdráhejme říci všem probruselským elementům: Kde berete tu neuvěřitelnou drzost zaměňovat se s Evropou!!!